❦
Neděle 21. listopadu 1875
Dimanche, 21 novembre 1875
V Nice se o mně jistě mluví, protože už dvě noci se mi zdá o všech možných i nemožných Nicejcích.
Sans doute on parle de moi à Nice, car voilà deux nuits que je rêve de tous les Niçois possibles et impossibles.
Ach, zapomínám: včera, když jsme se vracely z divadla, jsem mluvila s Winslowem. Teprve teď si vzpomínám, že se mi ve Spa dvořil.
Ah ! j’oublie, hier en rentrant du théâtre j’ai causé avec Winslow. C’est à présent seulement que je me souviens qu’il m’a fait la cour à Spa.
Vraťme se ale k tomu snu. Byly jsme v divadle, v naší obvyklé lóži, všichni pánové nás přišli navštívit, a když přišla řada na Záhadného, aby mi popřál dobrý večer:
Revenons au rêve, nous étions au théâtre, dans notre loge habituelle, tous les messieurs sont venus nous voir, quand ce fut le tour du Surprenant de me dire bonsoir:
„Jakpak to, vy už odcházíte?“ řekla jsem a podala mu ruku. Podíval se mi do očí a já, bez rozpaků a bez ruměnce, jsem udělala totéž a nechala přitom svou ruku v jeho. A ten pohled, který trval několik vteřin, byl tak opravdový, že dosud nevím jistě, byl-li to sen, či skutečnost. díval se na mě Když jsem v jeho udivených očích viděla touhu mě poslechnout:
- Comment vous vous en allez déjà, lui dis-je en lui tendant la main, il me regarda dans les yeux et moi, sans trouble ni rougeur, j’en ai fait autant tout en laissant ma main dans la sienne. Et ce regard qui dura plusieurs secondes était si véritable que je doute encore si c’était un rêve ou une réalité. il me regardait Comme je voyais dans ses yeux étonnés le désir de m’obéir:
„Tak tedy zůstaňte,“ řekla jsem, odvrátila se a zlehka mu vyprostila ruku z dlaně. A vítězná a okouzlená jsem se rozhlédla po všech, jako bych jim chtěla říct: Podívejte se, jak obratná jsem žena! Chtěla jsem to, a hle, už je zase tady, vedle mě.
- Restez-donc, lui dis-je en me détournant et en retirant doucement ma main. Et glorieuse, enchantée je regardai tout le monde comme pour lui dire: Voyez quelle femme habile je suis ! J’ai voulu et le voilà de nouveau ici, près de moi.
Ale když jsem se k němu znovu obrátila, už tam nebyl.
Mais quand je me suis retournée vers lui, il n’était plus là.
A lóže naproti byla plná Nicejců, které znám i které neznám.
Et la loge d’en face était pleine de Niçois que je connais et que je ne connais pas.
Chce se mi zpátky do Nice; čím déle tu zůstávám, tím víc se můj odjezd do Říma odkládá. Paříž je pro mě nudná, nikoho nevídám, nikoho neznám, je zima, prší.
J’ai envie de retourner à Nice, plus je reste ici, plus mon départ pour Rome se retarde. Paris est ennuyeux pour moi, je ne vois, je ne connais personne, il fait froid, il pleut.
Kdybych aspoň mohla kouřit, trochu by mě to rozptýlilo.
Si je pouvais fumer au moins, cela me distrairait.
Ale kouřit nechci, kazí mi to hlas a teď víc než kdy jindy potřebuji všemožné přednosti. Slečna Robensonová mi, aniž to tuší, nesmírně prospívá: kvůli ní jím krvavé maso, piji velmi silné víno a beru Lerasův fosforečnan železa. Protože za nic na světě nechci být bledá, a zvlášť teď ne; stačilo by, aby se řeklo, že... a právem.
Mais je ne veux pas fumer, cela gâte ma voix et, à présent plus que jamais, j’ai besoin de toutes sortes de talents. Mlle Robenson, sans le savoir, me fait un bien immense, elle me fait manger de la viande saignante, boire du vin très fort, prendre le phosphate de fer de Leras. Car pour rien au monde je ne veux être pâle, surtout à présent, on n’aurait qu’à dire que... et avec justice.
Už jsem začínala blednout, ale už tři dny se léčím; nedám zlému duchu čas, aby mě zohyzdil.
J’avais déjà commencé à pâlir, mais depuis trois jours je me soigne, je ne donnerai pas le temps au malin esprit de m’enlaidir.
napříč stránkou
Tím zlým duchem je Audiffret, děvče moje!
en travers Le malin esprit c’est Audiffret, ma fille !
Chvíli píšu svůj román a pak jdu k paní de Mouzay, ale ta je na venkově.
Après avoir passé quelque temps à écrire mon roman, je vais chez Mme de Mouzay, mais elle est à la campagne.
Ta Paříž je absurdní! Je tu zima a vlhko.
C’est absurde Paris ! Il fait froid et humide.
Teď teprve mám proč zpívat:
C’est pour le coup que je chante:
Znáš onu zem, kde pomeranč kvete,1 zem zlatých plodů a nachových růží, kde vánek je vlídnější a pták lehčí, kde včely v každém ročním čase sbírají med, kde jako Boží dar září a usmívá se věčné jaro pod nebem vždy modrým? Ach, proč nemohu jít s tebou do té daleké země, odkud mě osud vyhnal! Tam bych chtěla žít, milovat, milovat a zemřít!
Connais-tu le pays où fleurit l’oranger. Le pays des fruits d’or et des roses vermeilles, Où la brise est plus douce et l’oiseau plus léger Où dans toutes saisons butinent les abeilles Où rayonne et sourit comme un bienfait de Dieu Un éternel printemps sous un ciel toujours bleu. Hélas que je puis-je te suivre Vers ce pays lointain d’où le sort m’exila C’est là que je voudrais vivre, Aimer, aimer et mourir !
Jenže ten román mě už nerozpláče.
Seulement le roman ne me fait plus pleurer.
Trávím čas tím, že přemýšlím nahlas, a teta říká, že jsem bláznice, a já se směju a ona se směje. Je to převelice zajímavé.
Je passe mon temps à penser tout haut et ma tante dit que je suis folle et je ris et elle rit. C’est plein d’intérêt.
Jaká půvabná hra jsou ty „Včerejší skandály“! A sehraná k pohledání! Úloha vévody byla vymodelovaná podle Audiffreta; netřeba dodávat, že mi připadala rozkošná.
La ravissante pièce que les scandales d’hier ! Et jouée comme un sucre ! Le rôle du duc était copié sur Audiffret, il va sans dire que je l’ai trouvé adorable.
„Ten vévoda, to je Gigo,“ (to je jedno z Audiffretových jmen) řekla teta, když jsme vycházely z Vaudevillu.
- Le duc c’est Gigo, (c’est un des noms d’Audiffret) dit ma tante en sortant du Vaudeville.
„Že se mu podobá?“
- N’est-ce pas qu’il lui ressemble ?
„Ne! Ona teď všude vidí svého Giga!“
- Non ! la voilà qui voit partout son Gigo !
„Ale to přece nejsem já, to vy.“
- Mais ce n’est pas moi, c’est vous.
Je to přece jen legrační!
C’est drôle tout de même !
Umírám touhou vrátit se do Nice, ne kvůli Audiffretovi, ale kvůli Robensonové; připadá vám to zvláštní? Mně také.
Je me meurs d’envie de retourner à Nice, pas pour Audiffret, mais pour la Robenson; cela vous semble curieux ? A moi aussi.
Poznámky
Pozn. překl.: Mignončina árie „Connais-tu le pays“ z opery Mignon (Ambroise Thomas, 1866, podle Goetha), píseň o touze po jižní zemi. ↩