❦
Pátek 24. září 1875
Vendredi 24 septembre 1875
Vycházím v deset, sama s Fritzem, ani živé duše! Zuřivé slunce, modré moře, té nepříjemné nafialovělé modři, a ohnivé nebe! Hodinu se procházím; když se vrátím a dojdu na odpočívadlo v prvním patře, vidím u dveří Věže fiakr — podívejme, pomyslela jsem si, bylo by legrační potkat ho po včerejšku — a jdu zase ven, ale nikoho nepotkám; ten bídák ostatně chodívá ráno ulicí de France.
Je sors à dix heures, seule avec Fritz, pas une âme ! Un soleil furieux, une mer bleue, de ce bleu violacé désagréable et un ciel de feu ! Je marche une heure; rentrée et arrivée sur le palier du premier, je vois un fiacre à la porte de la Tour, tiens pensai-je, ce serait drôle de le rencontrer après hier et je ressors mais ne rencontre personne, le misérable a d’ailleurs l’habitude de passer par la rue de France le matin.
Ale nevyšla jsem nadarmo; vymyslela jsem něco, co v očích toho zvířete zmírní náš zámecký kousek. Šídlo v pytli neutajíš: velmi výstižné ruské přísloví.
Mais je ne suis pas sortie en vain, j’ai trouvé dans ma tête quelque chose qui va adoucir aux yeux de l’animal, notre escapade du Château. On ne cache pas une lame dans un sac: très juste proverbe russe.
Dříve nebo později se musel dozvědět, pokud to už nevěděl, že se o něj zajímáme. Ano, mohl to uhodnout, ale teď je to jistota.
Un jour ou l’autre il devait savoir, s’il ne le savait déjà pas, que nous nous occupions de lui. Oui, il aurait pu le deviner mais, à présent, c’est une certitude.
Jsem vyřízená, jak říká Tite. Všechno vyšlo najevo a křičet nebo dělat grimasy je zbytečné a ošklivé.
Je suis flambée, comme dit Tite. Tout est découvert et crier ou faire des grimaces, est inutile et laid.
Jak musí být pyšný! Co si o nás musí myslet!
Comme il doit être fier ! Que doit-il penser de nous !
A včera, když jsme ho viděly s celou tou družinou na Promenádě, jsem si jistá, že to těm pánům vyprávěl.
Et hier, quand nous le vîmes avec sa suite à la Promenade je suis sûre qu’il racontait l’affaire à ces messieurs.
Ne, ale být chycena jako já — to je nedůstojné. Věděla jsem, že se to musí dozvědět, dokonce jsem mu to chtěla vyprávět, ale nikdy jsem si to nepředstavovala; myslela jsem si sice, že mu to povím, ale doopravdy jsem si to nedovedla představit.
Non, mais être attrapée comme je le suis est une chose indigne. Je savais bien qu’il devait le savoir, j’avais même l’intention de lui raconter mais je ne me suis jamais représentée cela tout en pensant que je lui raconterais je ne concevais pas la chose.
Faktem je, že jsem v choulostivé situaci a že pánem je on.
Le fait est que ma position est délicate, et qu’il est le maître.
Aspoň jsme se tomu celý měsíc smály, a to je jistá náhrada.
Au moins cela nous a fait rire pendant un mois et c’est une compensation.
Dnes ráno se smějeme: přijde zedník, který u nás dělá všechny opravy, a začne se tetičce chlubit svou poctivostí, říká, že Biasini je obyčejný lump (neřekla jsem, že před třemi dny tetička vyhodila Biasiniho kvůli tomu příšernému bazénu, co nám udělal), že Biasini je podvodník, a pak:
Nous rions ce matin, le maçon qui fait toutes les réparations chez nous arrive et commence à se vanter à ma tante de son honnêteté, dit que Biasini n’est qu’une canaille (je n’ai pas dit qu’il y a trois jours, ma tante a chassé Biasini pour le bassin monstrueux qu’il nous a fait), que Biasini est un tricheur puis:
„Madam, vy jste s Emilem přátelé, zeptejte se Emila, tu Věž jsem mu přece stavěl já. Ó, ten mě dobře zná, Emil, vy jste s ním přátelé, zeptejte se ho.“
- Madame, vous êtes amis avec Emile, demandez à Emile, c’est moi qui lui ai fait la Tour. Oh ! il me connaît bien Emile, vous êtes amis avec lui, demandez-lui.
Už to není pan Emil, ale prostě Emil.
Ce n’est plus M. Emile mais Emile tout court.
Není na tom nic k smíchu, ale baví mě to, protože všechno, co se týká toho muže, mě zajímá; jeho způsob řeči mi připadá roztomilý, všechno, co se o něm dá říct, mě zajímá obzvlášť, z nejmenších věcí se stávají události a s trochu příliš živou radostí se dovídám všechno, co ho může povznést nebo mu dodat velikosti, každou výstřednost, každé bláznovství, každý rozmar toho tvora mě zaměstnává. A přece si nemohu říci: miluji ho. Podráždil mě; ze samé zlosti se jím začínám zabývat až příliš, a je-li ve mně něco k němu, může se chlubit, že si to něco stvořil sám.
Il n’y a rien de risible mais cela m’amuse parce que tout ce qui a rapport à cet homme m’intéresse; je trouve sa manière de parler adorable, tout ce qu’on peut dire de lui m’intéresse particulièrement, les moindres choses deviennent des événements et j’apprends avec une joie un peu trop vive tout ce qui peu l’élever ou le grandir, chaque extravagance, chaque folie, chaque caprice de cette créature m’occupe. Et cependant, je ne puis me dire: je l’aime. Il m’a irritée, à force de colère je commence à m’en occuper trop et il peut bien se vanter, s’il y a chez moi quelque chose pour lui, d’avoir créé ce quelque chose lui-même.
Nu, člověk se učí každý den. Ten muž mě naučil nesmírně mnoho věcí. Dokážu je uplatnit v praxi? Myslím, že ne. Jsem příliš upřímná, a to by člověk být neměl; jeho metodu považuji za nejlepší a budu ji napodobovat, nakolik žena může napodobovat muže. Nemilovat nikoho, dělat naprosto opak toho, co se říká, měnit se náhle tak, aby se protivníkovi zatočila hlava, nikdy mu nedat čas, aby se vzpamatoval, nýbrž jednat tak rychle a tak jinak, než čeká, že ať je jakkoliv silný, zůstane omráčen! To je, myslím, přesný výklad jeho systému i mého, protože ho přijímám za svůj. Ale ne, to nikdy nedovedu. Kdo ví? Nepodaří-li se to napoprvé, zkoušej, zkoušej, zkoušej znovu1.
Enfin, tous les jours on apprend. Cet homme m’a appris immensément de choses. Saurai-je les mettre en pratique ? Je crois que non. Je suis trop franche et pourtant il faudrait ne pas l’être, je trouve sa méthode la meilleure et je l’imiterai autant qu’une femme peut imiter un homme. N’aimer personne, faire absolument le contraire de ce qu’on dit, changer brusquement de façon à étourdir son adversaire, ne lui laisser jamais le temps de se rendre compte mais agir si promptement et si différemment de ce à quoi il s’attend que, quelque fort qu’il soit, il en reste hébeté ! Voilà je crois une précise exposition et de son système et du mien puisque je l’adopte. Mais non je ne saurai jamais. Qui sait ? If at first you don’t the succed, try, try, try again
Připravila jsem si několik věcí pro svůj nový systém a nemohla jsem je uplatnit! Procházely jsme se jako každý večer a ke své zlosti jsem viděla d’Audiffreta desetkrát projet tam a zpátky, rychle jako šíp (takové tempo by darebákům mělo být zakázáno; vévoda jezdil takhle), aniž by ho napadlo sestoupit.
J’ai préparé plusieurs choses pour mon nouveau système et je n’ai pas pu les placer ! Nous avons marché comme tous les soirs et j’ai eu la vexation de voir d’Audiffret passer et repasser dix fois vite comme une flèche, (une pareille allure devrait être défendue aux faquins, le duc allait ainsi) sans penser à descendre.
Nebylo by bývalo lepší vzdát se všech svých plánů hned v první chvíli, kdy jsem viděla, že to nejde podle mých představ? Jistě, jsem opravdu podivná, sama se sobě divím. Proč jsem si to namlouvala? Kdo s tím přišel, jak jsem na to vůbec začala myslet?
N’aurait-il pas mieux valu abandonner tous mes plans, du premier moment où j’ai vu que cela n’allait pas selon mon idée ? Et sans doute, je suis bien étrange, je m’étonne moi-même. Pourquoi me suis-je imaginée cela ? Qui a inventé, comment ai-je commencé à penser à cela ?
Nějaké důvody asi byly. Jaké? Už si nevzpomínám; přijela jsem do Nice a najednou se začal dívat — a tím to začalo.
Apparemment il y avait des raisons. Quoi ? je ne m’en souviens plus, je suis venue à Nice et tout d’un coup il a commencé à regarder, c’est parti de là.
Ale proč se nechat představit, proč přijít! Proč! Nikdo ho o to nežádal, přišel sám! Proč! Koneckonců, kdyby nebyl dával podnět k domněnkám, nebyla bych si nic domýšlela. Neboť jsem nic neříkala ani o Woermanovi, ani o Gerickovi, ani o Paparigopoulosovi, ani o Tanlayovi, ani o Barnolovi, ani o nikom. Nikdo z těch pánů mi nedal důvod domnívat se cokoliv. Ale tenhle, najednou... Jsou chvíle, kdy si myslím, že se s námi pan d’Audiffret seznámil prostě jen tak... ale ne, vůbec ne jen tak; zkrátka pokračujme, říkám tedy, že se s námi seznámil... ze zvědavosti a to je vše, přichází čas od času a to je vše, naprosto vše.
Mais pourquoi se faire présenter, pourquoi venir ! Pourquoi ! Personne ne l’a demandé, il est venu tout seul ! Pourquoi ! Enfin, s’il n’avait pas donné lieu à des suppositions, je n’aurais rien supposé du tout. Car je n’ai rien dit ni de Woerman, ni de Gericke, ni de Paparigopoulos, ni de Tanlay, ni de Barnola, ni de personne. Aucun de ces messieurs ne m’a fait supposer aucune chose. Mais celui-ci, tout d’un coup... Il y a des moments où je pense que M. d’Audiffret a fait notre connaissance tout simplement... eh bien non, pas simplement du tout, enfin continuons, je dis donc qu’il a fait notre connaissance... par curiosité et voilà tout, il vient de temps en temps et voilà tout, absolument tout.
Ach! Ale to je vážná chyba! Ach, podívejte, jak člověk prohlédne teprve příliš pozdě! Nevynechala jsem jediný den v lázních, nechávala jsem se unášet radostí, že tam chodím, na nic jsem nemyslela!
Oh ! mais voilà une faute grave ! Oh ! voyez, comme on voit clair trop tard ! Je n’ai pas manqué un seul jour’d’aller au bain, je me laissais prendre au plaisir d’y aller, je n’ai pensé à rien !
Hlupačko, oslyně! Měla jsem vynechávat! Ach, ale byla jsem absurdní. Nuže, doufejme, že si z té výborné lekce do budoucna vezmu ponaučení.
Bête, ânesse ! Il fallait manquer ! Oh ! mais j’étais absurde. Enfin, espérons que dans l’avenir je profiterai de cette excellente leçon.
Jedna věc mě trochu utěšuje: chodila jsem do lázní stejně pravidelně před tím, než jsem ho poznala, jako potom. Ne, měla jsem vynechávat! Ach, ten lump! [text ukrajinského přísloví, jehož překlad následuje] Velmi výstižné maloruské přísloví. Za vlastní peníze si koupil neštěstí. Pochopila jsem jeho metodu a budu ji používat, o to ať nemá strach!
Une chose me console un peu, c’est que j’allais au bain tout aussi régulièrement avant de le connaître qu’après. Non, il fallait manquer ! Oh la canaille, [texte du proverbe ukrainien, dont la traduction est ci-après] très juste proverbe petit-russien. Pour son propre argent il s’est acheté un malheur. J’ai compris sa manière et je l’emploierai, qu’il soit tranquille !
Enfin je ne sais littéralement quoi penser, moi n° 1 et moi n° 2 sont plus que jamais brouillés. Mi confido in Dio et lime will show. En attendant bien que vexée et fâchée je ne vais pas me casser la tête avec de stupides hypothèses.
Paris a Nina u nás večeřeli, odešla jsem od stolu, abych se potřetí vykoupala a učesala; tetička tvrdí, že Nicejci mají přijít. Učešme se, a nepřijdou-li, tím hůř; nebýt té hanby, že před svými budu vypadat jako poražená, jsem úplně smířená. A zatím jsem jen trochu dotčená, je to věc sebelásky a nic víc.
Pâris et Nina ont dîné chez nous, j’ai quitté la salle à manger pour prendre un troisième bain et me coiffer, ma tante assure que les Niçois doivent venir. Coiffons-nous et s’ils ne viennent pas tant pis; si ce n’était la honte de paraître battue devant les miens, je suis complètement résignée. Et, pour le moment, je n’ai qu’un peu de vexation, une affaire d’amour-propre et rien de plus.
Neřekla jsem to hlavní; neřekla jsem, že si navzdory všemu za svou myšlenkou půjdu, budu stále čekat, i kdybych měla čekat do sedmdesáti let. Řekla jsem, že jsem zašla příliš daleko, abych couvla, a opakuji to.
Je n’ai pas dit le principal, je n’ai pas dit que, malgré tout, je poursuivrai mon idée, j’attendrai toujours, dussé-je attendre jusqu’à l’âge de soixante-dix ans. J’ai dit que j’étais allée trop loin pour reculer et je le répète.
Je po desáté, nikdo nepřišel a už se mi zdá, že zase neznáme živou duši. Jako naschvál přišlo několik dobrých dní, a pak znovu samota, samota a smutek! Znovu upadám do sentimentality, dívám se na nebe a hvězdy, na moře a černé stromy.
Il est plus de dix heures, personne n’est venu et il me semble déjà que, de nouveau, nous ne connaissons pas une âme. Comme pour me taquiner il y eut quelques bons jours, et après de nouveau solitude, solitude et tristesse ! De nouveau je retombe dans le sentimental, je regarde le ciel et les étoiles, la mer et les arbres noirs.
Znovu jsem sklíčená, smutná, mám chuť plakat. Jako ve Spa: žila jsem měsíc, jak se patří, vrátila se do Nice a znovu jsem na celou zimu upadla do toho žalostného stavu. Na jaře mě Girofla a ostatní nicejští darebáci probudili, rozveselili, ale hle, je tu podzim a znovu přichází nuda. Ne, musíme odjet; od prvního okamžiku až dodnes jsem neměla nic než urážky, žaly, zklamání! Všechno mi tu uniká, půda mi ujíždí pod nohama.
De nouveau je suis abattue, triste, j’ai envie de pleurer. Comme à Spa, j’ai vécu un mois comme il faut, je suis retournée à Nice et, de nouveau, suis retombée dans cet état déplorable pour tout l’hiver. Au printemps Girofla et les autres faquins niçois m’ont réveillée, égayée, mais voici l’automne et, de nouveau, vient l’ennui. Non il faut partir, depuis le premier moment jusqu’aujourd’hui je n’ai eu que des affronts, des chagrins, des déceptions ! Tout m’échappe ici, la terre se dérobe sous mes pas.
Já, mladá, hezká, duchaplná a vzdělaná, chřadnu tu bez uplatnění, čím dál víc se rozkližuji, rozpouštím se; brzy ze mě nic nezbude. Ó Nice, styď se, že mi za tolik lásky splácíš tak černým nevděkem! Nevděk je prý svoboda srdce. Kdo to řekl, je odporný člověk!
Moi jeune, jolie, spirituelle et instruite, je languis ici sans emploi, je me décolle de plus en plus, je fonds; bientôt il ne restera plus rien de moi. O Nice pour tant d’amour, sois honteuse de me payer par une ingratitude aussi noire ! L’ingratitude est dit-on, la liberté du cœur. Celui qui a dit cela est un sale homme !
Kdy už budeme žít tak, jak bych chtěla, ó můj Bože!
Quand donc vivrons-nous comme j’aime, ô mon Dieu !
Ale nechme ten smutný námět, věčný námět mých nářků. Kéž bych mohla skládat verše, opravdovou poezii, abych vyjádřila všechen smutek své mladé duše, ubohé duše! V šestnácti už prožila tolik věcí, hlavně věcí, které poznat neměla. Urážky, pomluvy, ponížení, ba i potupu! Nevděk a černotu lidského pokolení, jeho zbabělost a malost!
Mais laissons ce triste sujet, éternel sujet de mes lamentations. Que ne puis-je faire des vers, de la vraie poésie pour exprimer toute la tristesse de ma jeune âme, pauvre âme ! A seize ans elle a éprouvé tant de choses déjà, surtout des choses qu’elle n’aurait pas dû connaître. Des affronts, des calomnies, des humiliations, des hontes même ! L’ingratitude et la noirceur du genre humain, sa lâcheté et sa petitesse !
Panebože, copak tohle mám znát! Největší žal, jaký může žena mít v šestnácti, je žal z lásky. Ostatní věci jí nemají chybět — bohatství, postavení, to vše je nutné, jako voda rybě, jako vzduch ptákovi.
Bon Dieu, est-ce cela que je devrais savoir ! Le plus grand chagrin qu’une femme peut avoir à seize ans, c’est un chagrin d’amour. Les autres choses ne doivent pas lui manquer, richesse, position, tout cela est nécessaire, comme l’eau au poisson, comme l’air à l’oiseau.
Nešťastnice, která tyto věci nemá, ztrácí polovinu svého ducha, tu skvělou a uhlazenou polovinu; ztrácí jistotu, a i když má víc ducha a krásy než ostatní, působí neobratně a ošklivě.
La malheureuse qui n’a pas ces choses perd la moitié de son esprit, la moitié brillante et polie, elle perd l’assurance et avec plus d’esprit et de beauté que les autres elle parait gauche et laide.
Žaly z lásky jsou jediné čisté žaly; zbytek je třeba nechat darebákům, lůze.
Les chagrins d’amour sont les seuls chagrins propres, il faut laisser le reste aux faquins, à la canaille.
„Víte, pane,“ řekl jednoho dne někdo d’Audiffretovi, „dnes ráno jsem viděl průvod dívky, která zemřela z lásky.“
— Savez-vous, Monsieur, dit un jour quelqu’un à d’Audiffret, ce matin j’ai vu le convoi d’une jeune fille morte d’amour.
„Ach, můj Bože,“ odpověděl, „to je jediná slušná smrt, jediná, která není ošklivá, která nás trochu zkrásní, která nás zušlechtí.“
— Eh ! mon Dieu, répondit-il, c’est la seule mort convenable, la seule mort qui ne soit pas vilaine, qui nous rend un peu bien, qui nous ennoblit.
Myslím, že má pravdu. Platí-li tohle, jsem pták, kterému chybí vzduch, nebo ryba, které chybí voda.
Je trouve qu’il a raison. Ceci posé, je me trouve être un oiseau manquant d’air ou un poisson manquant d’eau.
Ale nechme ten smutný námět. Myslím na to dost i bez toho a v každé chvíli mě to hryže.
Mais laissons ce triste sujet. J’y pense assez sans cela et il me ronge à chaque instant.
Vraťme se k věcem lehkým, veselým.
Revenons aux choses légères, gaies.
Položme si jednou provždy několik dobrých otázek a odpovězme upřímně a moudře.
Posons une bonne fois quelques bonnes questions et répondons franchement et sagement.
— Miluje mě pan d’Audiffret?
— M. d’Audiffret m’aime-t-il ?
— Ne.
— Non.
— Kdo je pan d’Audiffret?
— Qu’est-ce que M. d’Audiffret ?
— Pan d’Audiffret je mladý muž, který četl Mémoires du maréchal duc de Richelieu4, v jehož stopách chce kráčet. Míří k donžuánství a dosahuje ho. Dosud nemiloval.
— M. d’Audiffret est un jeune homme qui a lu « Les mémoires du maréchal duc de Richelieu », dont il veut suivre les traces. Il vise et atteint à la don juanerie. Il n’a pas encore aimé.
— Miluji pana d’Audiffreta?
— Est-ce que j’aime M. d’Audiffret ?
— Ne, ale velmi se mi líbí a dotkl se mé sebelásky.
— Non, mais il me plaît beaucoup et il a piqué mon amour-propre.
— Co jsem já?
— Qu’est-ce que je suis ?
— Jsem pan d’Audiffret ženského rodu. Ale jsem velmi mladá, příliš mladá. Nevím, zda jsem milovala. Myslím, že ano. A i v tuto chvíli skoro miluji; kdyby pan d’Audiffret byl Hamilton nebo Doria, milovala bych ho.
— Je suis un M. d’Audiffret du genre féminin. Mais je suis très jeune, trop jeune. Je ne sais si j’ai aimé. Je crois que oui. Et, même en ce moment, j’aime presque, si M. d’Audiffret était un Hamilton ou un Doria je l’aimerais.
Ale je tu ta překážka mezi námi, pro mě nepřekonatelná. Mám před sebou vytyčený plán. Ptala jsem se, myslím, co jsem zač; nuže! Přečtěte celý můj deník od začátku a budete to vědět, snad.
Mais il y a cette barrière entre nous, pour moi infranchissable. J’ai mon plan tracé devant moi. J’ai demandé ce que j’étais, je crois, eh bien ! lisez tout mon journal depuis le commencement et vous le saurez, peut-être.
Jsem tvor ctižádostivý až k šílenství, ale dobrý, prudký a tvrdohlavý, ale velkorysý. Mám ráda, když mě milují, a ráda miluji. Řekla jsem hloupost, když jsem řekla: „Nevím, zda jsem milovala.“ Velmi dobře vím, že jsem milovala, ale protože je to dávno a byla jsem tehdy tak mladá, dovoluji si o tom pochybovat, což je velmi špatné.
Je suis une créature ambitieuse jusqu’à la folie, mais bonne, emportée et entêtée, mais généreuse. J’aime qu’on m’aime et j’aime aimer. J’ai dit une bêtise en disant: « Je ne sais si j’ai aimé ». Je sais parfaitement que j’ai aimé, mais comme il y a de cela longtemps et que j’étais alors si jeune, j’ose en douter, ce qui est très mal.
Tím je, doufám, otázka vyřízena. Celé neštěstí je v tomhle: od prvního okamžiku jsem se na d’Audiffreta dívala jako na muže, který je můj. Brzy jsem poznala, že jsem se hloupě mýlila, ale se svou obvyklou houževnatostí jsem nechtěla povolit a říkala si, že když to není, tak to bude. Zvykla jsem si na tu myšlenku a teď jsem velmi nešťastná, že musím uznat svůj omyl; zasáhlo mě to do živého a dělám (v duchu) všechno na světě, abych se vzpamatovala, abych nad tím mužem zvítězila. Ale on mě nemiluje, a to mě přivádí ke zlosti.
Voilà la question vidée j’espère. Tout le mal est dans ceci. Depuis le premier moment j’ai regardé d’Audiffret comme un homme à moi. Bientôt je vis que je m’étais sottement trompée mais, avec ma ténacité ordinaire, je ne voulais pas en démordre et me disais que si cela n’était pas, cela serait. Je me suis habituée à cette idée et à présent me trouve très malheureuse de devoir reconnaître mon erreur, cela m’a piquée au vif et je fais tout au monde (mentalement) pour me remettre, pour triompher de l’homme. Mais il ne m’aime pas et c’est ce qui me met en colère.
Řekla jsem, že ho chci — chci ho! Budu prosit Boha — ne! Bůh nedělá, oč ho prosím, nedává mi, oč žádám, není ke mně dobrý, nebo spíše jsem nehodna Jeho dobroty. Odevzdávám se (vůbec ne), čekám. Ach! Jak je otravné čekat, stále čekat a nemoci dělat nic než čekat!
J’ai dit que je le voulais, je le veux ! Je vais prier Dieu, non ! Dieu ne fait pas ce que je le prie de faire, il ne me donne pas ce que je Lui demande, Il n’est pas bon pour moi ou plutôt je suis indigne de Ses bontés. Je me résigne (pas du tout) j’attends. Oh ! que c’est ennuyeux d’attendre, toujours attendre et ne pouvoir rien faire qu’attendre !
To vše ničí ženu: protivenství, odpor věcí kolem.
Tout cela abîme la femme, les contrariétés, les résistances des choses d’alentour.
Kdyby člověk po narození a při svých prvních pohybech nepociťoval odpor ve styku s okolními věcmi, dospěl by k tomu, že by se nerozlišoval od vnějšího světa, věřil by, že ten svět je součástí jeho samého a jeho těla, jak by se do něj rozpínal gestem nebo krokem. Dospěl by k přesvědčení, že celek je jen závislost a rozšíření jeho osobní bytosti; řekl by s plnou důvěrou: „Vesmír — to jsem já!“
Si l’homme après sa naissance et dans ses premiers mouvements, n’éprouvait pas de résistance dans le contact des choses d’alentour, il arriverait à ne pas se distinguer d’avec le monde extérieur, à croire que ce monde fait partie de lui-même et de son corps, à mesure qu’il s’y étendrait de son geste ou de son pas. Il arriverait à se persuader que le tout n’est qu’une dépendance et une extension de son être personnel; il dirait en toute confiance: « L’Univers c’est moi I ».
Máte naprostou pravdu, že je to příliš dobře řečeno, aby to bylo ode mne, a tak vám to ani nebudu namlouvat. Řekl to jistý filozof a já to opakuji. Nuže, přesně takhle jsem si představovala, že budu žít. Ale styk s okolními věcmi mi nadělal modřiny, a to mě nesmírně zlobí.
Vous avez bien raison de dire que c’est trop bien fait pour être de moi, aussi ne vous le ferai-je pas accroire. C’est un philosophe qui a dit cela et je le répète. Eh bien c’est comme cela que je m’étais imaginé de vivre. Mais le contact des choses d’alentour m’a fait des bleus, ce dont je suis excessivement fâchée.
Milovala jsem Giroflu! Ne dlouho, ale je to fakt; a tak jsem na to včera při usínání myslela, odvážila jsem se srovnávat s — ach! To je znesvěcení! — odvážila jsem se srovnávat s vévodou. A dobře jsem udělala! Ale vůbec ho nemiluji, toho ubohého Giroflu!
J’ai aimé Girofla ! pas longtemps mais le fait existe; donc hier en m’endormant j’ai pensé à cela, j’ai osé comparer avec - oh ! c’est une profanation ! - j’ai osé comparer avec le duc. Et bien m’en a pris ! Mais je ne l’aime pas du tout ce pauvre Girofla !
Byl to omyl!
C’était une erreur !
Zaměnila jsem hněv a nelibost za lásku, jako když si člověk splete Chablis nebo sodovku s kostkou cukru se šampaňským.
J’ai pris de la colère, du dépit pour de l’amour, comme on prendrait [pour] du Chablis de l’eau de Seltz avec un morceau de sucre pour du vin de Champagne.
Je to podivné, viďte — nuže, při každé podobné příležitosti myslím znovu vášnivě na vévodu, vrací se mi celý, a děkuji za to Bohu, neboť on je mým světlem! Když ho mám v sobě, chápu všechno, konečně se cítím!
C’est étrange n’est-ce pas, eh bien à chaque occasion semblable je repense au duc avec fureur, il me revient tout entier, et j’en remercie Dieu, car c’est ma lumière ! quand je l’ai en moi je comprends tout, je me sens enfin !
Ach! Jaký rozdíl! Jak si vzpomínám — celé mé štěstí bylo v tom, že ho zahlédnu; celé hodiny jsem zůstávala na terase, viděla jsem ho projet, někdy; a vracela jsem se domů jako pomatená, vrhala se Collignon do náruče, skrývala obličej na její hrudi... ona mě nechávala a pak mě jemně zvedala a vedla na hodinu, ještě celou omámenou, opilou štěstím! Ach! Jak dobře chápu ten výraz: opilá štěstím! Neboť přesně taková jsem byla.
Oh ! quelle différence ! Comme je me souviens, tout mon bonheur consistait à l’apercevoir, des heures entières, je restais sur la terrasse, je le voyais passer, quelquefois; et je revenais folle à la maison, je me jetais dans les bras de Collignon, je cachais ma figure sur sa poitrine... elle me laissait faire et puis doucement me faisait lever et me conduisait à la leçon tout étourdie encore, ivre de bonheur ! Oh ! que je comprends bien cette expression: ivre de bonheur ! car je l’étais.
Dívala jsem se na něj jen jako na sobě rovného, nikdy jsem se neodvážila vážně pomyslet na to, že bych ho poznala: vidět ho, vidět ho, vidět ho zas, to bylo vše, co jsem žádala!
Je ne le regardais que comme un semblable, je n’osais jamais sérieusement penser à le connaître: le voir, le voir, le voir encore et voilà tout ce que je demandais !
Jak jsem šťastná, že ho nacházím znovu; když o něm pochybuji, je to jako když pochybuji o Bohu — jsem nešťastná.
Que je suis heureuse de le retrouver, quand je doute de lui c’est comme quand je doute de Dieu, je suis misérable.
A odvážila jsem se nazvat stejným jménem dnešní nízký a vulgární cit! Tady si přeji, aby mě ten muž viděl: ale kvůli němu, aby mě miloval, pro něj zkrátka; ráda ho také vidím, ale ne jako štěstí, jako zábavu, protože je zajímavější než ostatní... pro něj zkrátka, protože jsem si vzala do hlavy tu absurdní myšlenku.
Et j’ai osé nommer du même nom le sentiment bas et vulgaire d’aujourd’hui ! Ici, je désire que l’homme me voie: mais pour lui, pour qu’il m’aime, pour lui enfin; j’aime aussi le voir mais pas comme bonheur, comme amusement, parce qu’il est plus intéressant que les autres... pour lui enfin, parce que je me suis mise en tête cette absurde idée.
Ale tam — to bylo pro mě, to bylo opravdové! Milovala jsem toho druhého doopravdy, jak jen já umím milovat! Stále ho miluji, budu ho milovat vždycky.
Mais là, c’était pour moi, c’était vrai ! J’aimais l’autre, véritablement comme moi seule sait aimer ! Je-l’aime encore, je l’aimerais toujours.
na okraji
Ne.
dans la marge Non.
Jak je dobré o něm mluvit, jak ta vzpomínka očišťuje! Když na to myslím, vystupuji z toho nicejského bahna, pozvedám se. Ach! Tam byla pravá láska, ale stydím se to říci... Miluji ho, Bože, ach! Jak šeptem to píšu, smím-li tak říci, protože je to pravda, protože to bylo jedinkrát a tak, jak už nikdy nebudu milovat nikoho. Připadal mi jako bůh. Ach! Kdybych ho viděla zblízka, kdyby na mě promluvil, neměla bych sílu nic říci, jen bych padla na kolena.
Qu’il est bon de parler de lui, comme ce souvenir épuré ! En y pensant je sors de cette fange niçoise, je m’élève. Ah ! là était le vrai amour, mais j’ai honte de le dire... Je l’aime, mon Dieu, oh ! que je l’écris à voix basse, si on peut dire ainsi, parce que c’est vrai, parce que c’était une seule fois et comme je n’aimerai plus personne. Il me semblait un dieu. Oh ! si je le voyais de près, s’il me parlait, je n’aurais la force de rien dire, je me prosternerais seulement.
Když na to myslím, nemohu mnoho psát; myslím, miluji a to je vše.
Quand je pense à cela je ne puis beaucoup écrire, je pense, j’aime et c’est tout.
Ne, nikdy mě nikdo nepochopí!
Non, jamais on ne me comprendra !
Chtěla bych, aby ta, která mě čte, byla na okamžik mnou, aby mě pochopila! Ostatní nemohou pochopit, vždyť to necítí oni. Ale já! Já! Chcete Kdo chce pochopit, musí být mnou! A ještě mnou v mých jasných chvílích!
Je voudrais que celle qui me lit fût moi un instant, pour me comprendre ! Les autres ne peuvent pas comprendre, ce ne sont pas eux qui sentent. Mais moi ! moi ! Voulez-vous Pour comprendre il faut être moi ! Et encore moi dans mes moments lucides !
Proč se snažit, aby tomu rozuměli ostatní!
Pourquoi faire comprendre aux autres !
K čertu celý svět!
Au diable tout le monde !
Ó můj Bože, Bože, učiň, ať ho jednoho dne uvidím, ať s ním promluvím!
O mon Dieu, mon Dieu, faites qu’un jour je le voie, je lui parle !
Nechci na to myslet, jsem příliš rozjitřená! Nechci už o Něm mluvit, pozvedám se příliš vysoko, bojím se, že se rozbiji, až zase spadnu do všedních podlostí.
Je ne veux pas penser à cela, je deviens trop exaltée ! Je ne veux plus parler de Lui, je m’élève trop haut, je crains de me briser en retombant dans les vilenies de chaque jour.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „If at first you don’t the succed, try, try, try again“ (tak v textu; zřejmě „If at first you don’t succeed…“). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Mi confido in Dio“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „lime will show“ (tak v textu; zřejmě time). ↩
Pozn. překl.: Doslova „Paměti maršála vévody de Richelieu“ (viz 22. září). ↩