❦
Sobota 25. září 1875
Samedi 25 septembre 1875
Dnes odjíždí můj nepřítel. Je příšerné počasí, žádné slunce, zuřivý vítr, rozzuřené moře! Za takového počasí mám vždycky špatnou náladu a je mi bídně. Odjezdu skoro nelituji; když tu zůstává, příliš mě zlobí; nejvíc ze všeho se bojím, aby nás nenechal na holičkách. Že by nechal na holičkách mě, to není žádné neštěstí, ale nechat tak nás — to by bylo strašné. Zkrátka stará písnička všech, to, co mi v Nice rve duši!
C’est aujourd’hui que part mon ennemi. Il fait un temps atroce, pas de soleil, un vent furieux, une mer enragée ! Je me sens toujours de mauvaise humeur et misérable par un temps pareil. Quant au départ je ne le regrette presque pas; en restant il me fâche trop, ce que je crains par-dessus tout, c’est qu’il ne nous plante-là. Qu’il me plante-là, ce n’est pas un malheur, mais nous planter-là, serait affreux. La vieille chanson de tout le monde, enfin, le déchirement de mon âme à Nice !
(Šaty z velmi tmavě modrého sukna, černý klobouk, jedním slovem jako onehdy ve Schlangenbadu, kdy jsem se sama sobě tolik líbila) — tetička nešla; vzala jsem Frederika a vyšla na Promenádu, kde těch pár chodců udělalo velké oči, když mě vidělo v tmavých barvách — mě, tu bílou dámu. Tetička mě bere do kočáru, Fritz nastupuje také. Byli jsme oba dva velmi krásní, můj pes a já.
(Robe drap bleu très foncé, chapeau noir, en un mot comme l’autre jour où je me suis trouvée si bien à Schlangenbad) ma tante ne venait pas, je pris Frédéric et sortis à la Promenade, où les quelques passants ont ouvert de grands yeux en me voyant en de sombres couleurs, moi la dame blanche. Ma tante me prend en voiture, Fritz monte aussi. Nous étions très beaux tous les deux, mon chien et moi.
Girofla neodjel!
Girofla n’est pas parti !
Ostatně ať si ho čert vezme; dokud to byla záležitost mladíka a dívky, mohla jsem se zlobit, ale teď, kdy se z toho stává stará nicejská písnička — ať si ho čert vezme!
Après tout que le diable l’emporte, tant que c’était affaire de jeune garçon et jeune fille je pouvais me fâcher, mais à présent que cela devient la vieille chanson de Nice, que le diable l’emporte !
Mám pravdu? Protože jsme ho tři dny neviděly, nejčernější domněnky se mi tlačí do hlavy!
Ai-je raison ? Parce que nous ne l’avons pas vu pendant trois jours, les plus noires suppositions se pressent dans ma tête !
Co naplat, mám takový strach; v Nice jsme byli tak nešťastní!
Que voulez-vous, j’ai si peur, à Nice nous avons été si malheureux !
A potom — ten proklatý muž, ničitel všech mých radostí, zhoubná vzpomínka. Zkrátka ten odporný Gericke! Už jen pomyšlení, že si všichni budou myslet totéž co on, mě přivádí k zuřivosti! A pak přichází, jako trest Boží, má bledost.
Et puis, homme maudit, trouble de tout mes plaisirs, souvenir malfaisant. Cet affreux Gericke enfin ! L’idée que tout le monde pensera comme lui m’enrage ! Et après vient, comme une punition de Dieu, ma pâleur.
Ach, proč ty trýznivé myšlenky!
Oh pourquoi ces tourmentantes pensées !
Bože, viď, že to tu nebude jako tehdy! Bože, ušetř mě, vezmi mi ty hrozné myšlenky!
Mon Dieu, n’est-ce pas qu’ici ce ne sera pas comme alors ! Mon Dieu épargnez-moi, ôtez-moi ces horribles pensées !
Ach! Proklatý tvor! Před ním jsem byla důvěřivá a klidná; zkazil mi všechno, ten muž s bledou pletí a stále sklopenýma očima! Nikdy se mi nelíbil, a vymysleli si, že jsem do něj zamilovaná! Proč mi matka ten svůj dohad prozradila, měla si ho nechat pro sebe. Je to jako jed, odporný had, který se plíží všude, mezi nejkrásnějšími květy, do každého záhybu mých myšlenek!
Ah ! créature maudite, avant lui j’étais confiante et tranquille, il m’a tout gâté cet homme au teint pâle, aux yeux toujours baissés ! Il ne m’a jamais plu, et on a inventé que j’en étais amoureuse ! Pourquoi ma mère m’a-t-elle dit sa supposition, il fallait la garder pour elle. C’est comme un poison, un serpent dégoûtant qui se glisse partout, entre les fleurs les plus belles, dans chaque pli de mes pensées !
Mám jen dvě tak silné vzpomínky.
Je n’ai que deux souvenirs tellement forts.
Jedna celá bílá, čistá, zářivá, půvabná, rozkošná; druhá špinavá a černá a zhoubná. Vévoda a ten odporný muž, jehož jméno nechci psát vedle vévodova.
L’un tout blanc, tout propre, éclatant, gracieux, adorable, l’autre sale et noir et malfaisant. Le duc et cet homme affreux dont je ne veux pas écrire le nom à côté du duc.
Nebyl odporný sám o sobě, ale kvůli všem těm domněnkám, kvůli mé bledosti, kterou přičítali jemu!
Il n’était pas affreux par lui-même, mais pour toutes ces suppositions pour ma pâleur qu’on lui a attribuée !
Ach! Je to strašné, strašné, strašné! Nikdy tedy na tu ohavnost nezapomenu, a pokaždé, když budu veselá, mi odporný hlas posměšně řekne: „Dej si pozor, mohlo by to dopadnout jako s Gerickem.“
Oh ! c’est affreux, affreux, affreux ! Je n’oublierai donc jamais cette détestation et, à chaque fois que je serai gaie, une voix dégoûtante me dira avec un accent moqueur: Prends garde, ce pourra être comme avec Gericke ^1^
Bože, kdyby to aspoň byla pravda, ale Ty víš, že ne; můj deník je tu, aby hlasitě protestoval proti té pomluvě, která mě špiní.
Mon Dieu si c’était vrai au moins, mais vous savez que non, mon journal est là pour protester hautement contre cette salissante calomnie.
Ach! Kdybych tak mohla zapomenout, že takový muž existoval!
Ah ! si je pouvais oublier qu’un homme pareil a existé !
máma mi řekla, že si myslel, že jsem do něj blázen, a nechtěl tu vášeň povzbuzovat. Dodala také, že lidé přičítali mou nemoc té vášni.]
maman m’a dit qu’il me croyait folle de lui et ne voulait pas encourager cette passion. Elle a ajouté aussi que le public attribuait ma maladie à cette passion.]
Nechme teď ty hrůzy být.
Laissons-là ces horreurs pour le moment.
Jdu k divadelnímu kadeřníkovi vypůjčit si vousy a stařeckou paruku. Celé oblečení už mám doma. Zítra se uvidí, co z toho bude.
Je vais chez le coiffeur des théâtres pour louer une barbe et une perruque de vieillard. Tout l’habillement est déjà chez moi. Demain on verra ce que c’est.
Grácie mě dnes večer zvou do divadla; přijímám pozvání ve verších, ale nechtěla jsem tomu věnovat víc času než běžné odpovědi.
Les Grâces m’invitent ce soir au théâtre, j’accepte l’invitation en vers, mais je ne voulais pas y mettre plus de temps qu’à une réponse ordinaire.
Cestou na procházce se u nich zastavíme; jsem veselá a rozesmívám všechny.
En nous promenant, nous entrons chez elles, je suis gaie et je fais rire tout le monde.
„Podívej, Audiffret projíždí,“ řekla Olga.
— Voilà Audiffret qui passe, dit Olga.
A vidím ho projíždět; v tu chvíli jsem plně ocenila ten rozdíl, nemožnost srovnání. Ani jsem nezčervenala; pocítila jsem trochu nelibosti, trochu obavy, a to je vše.
Et je le vois passer, c’est à ce moment que j’ai bien apprécié la différence, l’impossibilité de comparaison. Je n’ai même pas rougi, j’ai senti un peu de dépit, de crainte, et c’est tout.
Grácie jsou velmi roztomilé, celé v růžovém; já v bílém Empire jako obvykle. Dnes večer se sama sobě líbím. Nina a tetička vzadu. O přestávkách, co se kavalírů týče: Bihovetz a Paris — ó bído!1
Les Grâces sont très gentilles tout en rose, moi blanche Empire comme de coutume. Je me plais ce soir. Nina et ma tante derrière. Dans les entractes, en fait de cavaliers, Bihovetz et Pâris, ô miseria !
V sále nikdo pořádný není.
Il n’y a rien de bien dans la salle.
„Vidíš, Eufrosyno,“ říkám, „zahaluji si krk tím velkým závojem, protože tu nikdo není; přijde-li někdo, sundám ho.“
— Vois-tu Euphrosine, dis-je, je m’enveloppe le cou de ce grand voile parce qu’il n’y a personne, si quelqu’un vient je l’ôterai.
A Fiouloulou přichází, ale závoj si nesundám, jen si trochu víc odhalím krk, to je vše. V tak jemném tylu moje pleť obdivuhodně vyniká, a pro větší koketérii jsem držela ruku jakoby utopenou v tom tylu; závoj splývá až k pasu a tvoří velký uzel jako sněhová koule; ruku mám ne krásnou, ale jemnou a velmi bílou.
Et Fiouloulou vient mais je me découvre pas, je me dégage un peu plus le cou, voilà tout. Ce tulle si fin fait admirablement ressortir mon teint et, pour plus grande coquetterie, je tenais ma main comme noyée dans ce tulle, le voile descend jusqu’à la ceinture en formant un gros nœud, comme une boule de neige, ma main pas belle mais fine et très blanche.
Jsem ráda, že vidím Galulu; jde bezpochyby od toho druhého. A opravdu, právě od něj odchází.
Je suis contente de voir Galula, il vient sans doute de chez l’autre. En effet il le quitte.
„Tak neodjel,“ říkám.
— Il n’est donc pas parti, dis-je.
„Ne, Bože, slečno, člověk si často řekne: hele, odjedu – a zůstane. A pak on, víte! ...“
— Non, mon Dieu Mademoiselle, souvent on se dit: Tiens je vais partir et on reste. Et puis, lui, vous savez ! ..
Na odchod si dám ten rozkošný závoj na hlavu; nikdo si nedovede představit, jaký půvab mi dodává. A to vše nadarmo.
Pour sortir je mets ce voile adorable sur la tête, on ne peut se donner une idée de la grâce qu’il donne à ma figure. Et tout cela en vain.
Nu což!
Enfin !
„Dělá to naschvál,“ řekla mi tetička, když už jsme doma. „Dvoří se a pak nechá na holičkách.“
- Il le fait exprès, me dit ma tante lorsque nous sommes déjà chez nous. Il fait la cour et puis plante là.
„Ale co, tetičko, však mě nechal na holičkách! Co se s tím dá dělat, je to zkažený mladík, to jsem vám přece říkala.“
— Eh bien quoi, ma tante, et il m’a plantée là ! Que voulez-vous qu’on y fasse, c’est un garçon vicieux, je vous l’ai bien dit.
„Ubohá tetičko,“ dodala jsem, „jste z toho celá rozklížená!“
— Pauvre tante, ajoutai-je, vous en êtes toute décollée !
Vůbec nejsem rozklížená, ale chování všech těch lidí mi připadá podivné. Ze začátku přicházeli často, skoro každý den, bylo je vidět všude, a teď... Je to podivné, to je vše, a nechápu je.
Je ne suis pas du tout décollée mais je trouve étrange la conduite de tous ces gens. Dans le commencement ils venaient souvent, presque tous les jours, on les voyait partout et à présent... C’est étrange, voilà tout, et je ne les comprends pas.
„Co chcete, madam, to je stará nicejská písnička. Věřte mi, není tu pro nás dobře. Dělají to, co dělali ti ostatní. Jsme tu nešťastní.“
— Que voulez-vous Madame, c’est la vieille chanson de Nice. Croyez-moi il n’y fait pas bon pour nous. Ils font comme ont fait les autres. Nous sommes malheureux ici.
„A Saetone a všichni, nechápu je. Jsou opravdu podivní, ujišťuji vás.“
— Et Saëtone et tout le monde, je ne les comprends pas. Ils sont bien étranges je vous assure.
„Ale ano, máte pravdu. Dokud to byla osobní záležitost, nebylo to nic, ale od chvíle, kdy se z toho stala stará nicejská písnička, je to odporné; jsem zarmoucena a už se nezlobím.“
— Eh oui, vous avez raison. Tant que c’était affaire personnelle ce n’était rien, mais depuis que c’est devenu la vieille chanson de Nice, c’est dégoûtant, je suis chagrinée et je ne me fâche plus.
Poznámka editorů
[POSLEDNÍ NEČÍSLOVANÁ STRANA: Zrušeno 9 řádků]
[DERNIERE PAGE NON NUMEROTEE: Neuf lignes cancellées]
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „ô miseria !“ ↩