❦
Čtvrtek 23. září 1875
Jeudi 23 septembre 1875
Nejhorší na tom je, že se pokaždé nechám chytit!
Ce qu’il y a d’atroce, c’est que chaque fois je me laisse prendre !
Chtěla bych se spráskat za včerejší zápis v deníku... Ach! Jsem buď velká husa, nebo on je velký muž! Nejzvláštnější na tom všem je vaše služebnice — která se považuje za tak moudrou, která si pokaždé dělá obdivuhodné plány a nechá se chytit jako první lepší!
Je voudrais me rosser pour mon journal d’hier... Ah ! je suis une grande bête ou lui est un grand homme ! Ce qu’il y a de plus curieux dans tout cela, c’est votre servante, -qui se croit si sage, qui, chaque fois, fait des plans admirables et qui se laisse attraper comme la première venue !
Ale o co jde, zeptáte se. O něj, o věčného d’Audiffreta, o toho proklatého muže, který už skoro rok nedělá nic jiného, než že mě trýzní. Až na včerejší večer šlo všechno dobře, neměla jsem si co vyčítat, ale hle, nechám se strhnout, připadá mi roztomilý, chystám se zpívat duety! Ale to je nedůstojné!
Mais de quoi s’agit-il me demanderez-vous. De lui, de l’éternel d’Audiffret, de cet homme maudit qui depuis presque un an passe sa vie à me tourmenter. Sans la soirée d’hier tout allait bien, je n’avais rien à me reprocher, mais voilà que je me laisse entraîner, je le trouve adorable, je me prépare à chanter des duos ! mais c’est indigne !
Dobře jsi věděla, ty absurdní, idiotská holko, že se tomu monstru dá věřit stejně málo jako oceánu, a tys na všechno zapomněla, nechala ses chytit, hrála sis na motýlka, a za to si zasloužíš výprask!
Tu savais bien, fille absurde, idiote, qu’on [ne] peut [pas] plus se fier à l’océan qu’à ce monstre et tu as tout oublié, tu t’es laissé prendre, tu as pris des airs papillon pour lesquels tu mérites du bâton !
Obdivujte zdvořilost mého objektu.
Admirez la politesse de mon objet.
Přichází ke kočáru, na hlavě malý nicejský klobouk, oblečen v modrém: čekám, že bude řeč o hudbě, o opeře — kdepak!
Il arrive près de la voiture, un petit chapeau niçois, habillé de bleu: je m’attends à entendre parler de musique, d’opéra, point !
Absurdní zvíře, žena bez rozumu! Přijde a říká, že Nice, to není žádná země, že se tu člověk nudí k smrti, že nemá co dělat, že tohle opravdu není žádná země, ne, řekněte, copak je tohle země! A že odjíždí v sobotu. Čekal, že se mi změní tvář jako onehdy, ale k mému nevýslovnému štěstí jsem ani nehnula brvou.
Animal absurde, femme sans cervelle ! Il vient dire que Nice, ce n’est pas un pays, qu’on s’ennuie à mort, qu’il n’a rien à faire, que véritablement ce n’est pas un pays, non, dites, est-ce que c’est un pays ça ! Et qu’il part samedi. Il s’attendait à un changement de face comme l’autre jour mais, par un bonheur sans nom, je n’ai pas sourcillé.
„A zůstanete v Paříži dlouho?“ zeptala se tetička.
— Et vous resterez longtemps à Paris ? demanda ma tante.
„Ale ne, nijak dlouho, tak patnáct až dvacet dní.“
— Oh ! non pas très longtemps, de quinze à vingt jours.
Další šíp, ale stejně bez úspěchu jako poprvé: ani jsem se nepohnula. Jen se mi úplně změnila nálada a v duchu jsem byla celá zmatená a zahanbená.
Nouvelle flèche, mais pas plus de succès que la première fois, je n’ai pas bougé. Seulement toute mon humeur s’est changée et je devins très confuse et honteuse à l’intérieur.
Jdeme se Saetonem a Chevalierem. Můj strýček mluví o Giroflovi a říká, že jsem krutá ke všem kromě k němu. Dělá hloupého a vzdychá, zuřím a vzdychám a směji se s ním a jako on.
Nous marchons avec Saetone et Chevalier. Mon oncle parle de Girofla, et dit que je suis cruelle pour tous excepté pour lui. Il fait la bête et soupire, je suis furieuse et soupire et ris avec lui et comme lui.
A aby toho vzteku bylo ještě víc, Girofla, který nás viděl jít pěšky, nesestoupí a zamíří k Sapogenikoffovým. Chtěla bych být kdekoliv, jen ne s tetičkou, která je navenek tím, čím já jsem uvnitř — zmatená a se staženým ocasem! Jedeme kočárem na nábřeží Saint-Jean-Baptiste a cestou zpět po Promenádě vidíme tu nedůstojnou kreaturu, jak tropí opičárny s Enoteasem, Chevalierem atd.
Pour plus d’exaspération encore, Girofla, qui nous a vues à pied, ne descend pas et va chez les Sapogenikoff. Je voudrais être n’importe où, excepté avec ma tante qui est à l’extérieur ce que je suis à l’intérieur, confuse et queue basse ! Nous allons en voiture au quai Saint-Jean-Baptiste et, en repassant par la Promenade voyons l’indigne créature faisant des singeries avec Enoteas, Chevalier etc.
Když na koncertě stál u kočáru, všimla jsem si, že má krásný krk, silný a pravidelný.
J’ai remarqué qu’il a un beau cou, fort et régulier, pendant qu’il était près de la voiture à la musique.
Jsem tak podrážděná a tak na sebe zuřím, že od č. 7, naproti kterému stál celý ten bataklán i ten muž, až domů ho miluji. A říkám si potichu: miluji ho, nuže, jistě ho miluji! — ale jakmile jsem dorazila k č. 55 bis, zastyděla jsem se a přestala ho milovat.
Je suis si exaspérée et furieuse contre moi que, depuis le n° 7, en face duquel étaient le bataclan et l’homme, jusqu’à la maison, je l’aime. Et je me dis tout bas: je l’aime, eh bien, certainement que je l’aime ! mais arrivée au n° 55 bis, j’eus honte et je ne l’ai plus aimé.
Sedám si ke stolu v náladě, jakou si dovedete představit, a otevírám ústa jen proto, abych utrousila drobné nevinné zlomyslnosti na adresu Sapogenikoffových. Vtom vejdou, Marie a Olga, a — ó hrůzo: to je vrchol!
Je me mets à table disposée comme vous pouvez l’imaginer et n’ouvre la bouche que pour lancer de petites méchancetés innocentes contre les Sapogenikoff. Tout à coup elles entrent, Marie et Olga et, ô terreur: c’est le bouquet !
Ukázali mu fotografii a vyprávěli o Angličankách!! !!!!! Ale já jsem ztracena! Co si pomyslí! Ach!
On lui a montré la photographie et raconté les Anglaises !!! !!!!!!! Mais je suis perdue moi ! que va-t-il penser ! Oh !
Nechtěl věřit; říká, že nás viděl zároveň v lázních, že napravo byly Angličanky a nalevo my, ve stejnou chvíli. Faktem je, že se ten kousek obdivuhodně povedl. Teď, když je to za námi, sama se sobě divím. Seděly jsme napravo jako Angličanky a najednou, zázračnou proměnou, jsme nalevo vedle toho muže, a zase jako my samy.
Il ne voulait pas croire, il dit qu’il nous a vues en même temps au bain, qu’à droite étaient les Anglaises et à gauche nous, en même temps. Le fait est que le tour a été admirablement fait. Maintenant que c’est passé je m’étonne moi-même. Nous étions en anglaises assises à droite et tout à coup, par un changement prodigieux, nous sommes à gauche à côté de l’homme et en nous-mêmes.
na okraji
Zatímco Angličanky tam byly, byla jsem tam i já, nebo spíše Dina oblečená za mě. To byl hlavní trik.
dans la marge Pendant que les Anglaises étaient là. j’y étais aussi, ou plutôt Dina habillée en moi. C’était le principal ressort.
„Cože,“ vykřikl, „ta velká hrbatá byla slečna Bashkirtseff?“
— Comment, s’est-il écrié, cette grande bossue était Mlle Bashkirtseff ?
„Ano.“
— Oui.
„A ta, co chodila takhle, to byla!“
— Et celle qui marchait comme ça, c’était !
„Já,“ řekla Marie.
— Moi, dit Marie.
„A ta černá, kterou jsem pokládal za pruského špiona...“
— Et la noire que j’ai prise pour un espion prussien...
„To jsem byla já,“ řekla Nina.
— C’était moi, dit Nina.
„Ale to je neuvěřitelné! A já jsem vás nepoznal! Ach!“
— Oh ! mais ce n’est pas croyable ! Et je ne vous ai pas reconnues ! Oh !
A pak scéna — omdlévání smíchy, křik, až to nejde popsat, a údivu nebylo konce. Aspoň — když už mu všechno vyprávěly — aspoň jsem u toho měla být, abych si užila, jak je ten muž překvapený.
Et une scène de pâmoison de rire, de cris, à l’impossible, et d’étonnement sans fin. Au moins si on lui a tout raconté, au moins j’aurais dù être là pour jouir de la surprise de l’homme.
„Zavraždily jste mě!“ říkám, zakryji si tvář dlaněmi a padnu do křesla.
— Vous m’avez assassinée ! dis-je en me couvrant la figure des mains, et en tombant sur un fauteuil.
„To nic není,“ řekla tetička, „zbývá vám jen jediné: přestrojte Leonii, Ambroisovu ženu, kuchyňskou děvečku a pradlenu odnaproti za Angličanky a pošlete je zítra na zámek.“ Ten návrh měl nepopsatelný účinek: řev radosti a šílený smích.
— Il n’y a pas de quoi, dit ma tante vous n’avez plus qu’une chose à faire, habillez Léonie, la femme d’Ambroise, la fille de cuisine et la blanchisseuse d’en face, en Anglaises et envoyez-les demain au château. Cette proposition produit un effet impossible à rendre, des rugissements de joie et des rires fous.
Skoro se dusím a dvakrát ztrácím hlas.
Je suis presque étouffée et deux fois je perds la voix.
Beru Grácie k sobě a smějeme se jako za starých časů. A kdo je příčinou toho velkého veselí? Girofla; o kom se mluví? O Giroflovi; kdo je hrdinou? Girofla, stále Girofla, všude Girofla.
J’emmène les Grâces chez moi et nous rions comme jadis. Et qui cause cette grande gaieté ? Girofla, de qui l’on parle, de Girofla, qui est le héros ? Girofla, toujours Girofla, partout Girofla.
Olga je mu děsivě podobná; kreslím jí knírek, nasazuji jí svůj jezdecký klobouk, ona zaujme jeho pózu — a je to podobnost, až by člověk vykřikl. A taky křičíme.
Olga lui ressemble d’une façon effrayante, je lui dessine des moustaches, je lui mets mon chapeau d’amazone, elle prend la pose de l’homme et c’est une ressemblance à faire crier. Et aussi nous crions.
Najednou se mě zmocňuje nezměrná touha vidět starého Audiffreta.
Tout d’un coup je suis prise d’un désir immodéré de voir le père Audiffret.
„Snad tito pánové přijdou dnes večer, buďte v každém případě připravené,“ řekla tetička.
- Peut-être, dit ma tante, ces messieurs viendront ce soir, tenez-vous prêtes en tous cas.
A tak jsme připravené, ale nikdo nepřichází. Ostatně zuřím na všechny ty lidi. Nikdy jsem nebyla tak ponížena, neboť ať si říkám, co chci, nechala jsem se dokonale chytit a od č. 7 Promenády Angličanů až k č. 55 bis jsem ho milovala. Fuj! Fuj! Ať si kdo chce říká, co chce, já říkám, jak to je; snad je špatné říkat všechno, ale říkám a budu říkat všechno.
Et nous nous tenons prêtes mais personne ne vient. D’ailleurs je suis furieuse contre tous ces gens-là. Je n’ai jamais été aussi humiliée car, j’ai beau dire, je me suis laissée parfaitement prendre, et depuis le n° 7 de la Promenade des Anglais jusqu’au n° 55 bis je l’ai aimé. Fi ! fi ! tant que l’on voudra je dis ce qui est, c’est peut-être mal de tout dire, mais je dis et dirai tout.
Je hezký, ten bandita, má krásný krk. Nenávidím ho, zuřím na něj a přejímám jeho způsoby, mluvím jako on, a často bezděky.
Il est beau, ce bandit, il a un beau cou. Je le déteste, je suis furieuse contre lui et je prends ses manières, je parle comme lui et souvent sans le vouloir.
Ne, Bůh mi ho nikdy nedá, neboť bych ho rozdrtila!
Non, Dieu ne me le donnera jamais, car je le broierais !
Ach, ale vyprávět mu aféru s Angličankami! A vyprávěla to Nina, dovedu si představit, jak duchaplně.
Oh ! mais lui raconter l’affaire des Anglaises ! Et c’est Nina qui a raconté, j’imagine avec combien d’esprit.
Je to nedůstojné!
C’est indigne !
Představujeme si zítřejší falešné Angličanky, jak je přijme, jak si odhrnou závoje. Neboť po tom, co mu všechno vyprávěly, přijít znovu by bylo... nevím už co. A pak jeho překvapení!
Nous nous imaginons les fausses Anglaises de demain, comment il les recevra, comment elles lèveront leurs voiles. Car, après lui avoir tout raconté, venir de nouveau serait... je ne sais plus quoi. Et sa surprise après !
Nikdy jsem se tolik nesmála a nekřičela.
Je n’ai jamais autant ri et crié.
Ale kolem desáté jsem si to rozmyslela: byl by schopen naše služky zbít a to bychom se s ním nadobro rozkmotřili. Služebnictvo do našich žertů zatahovat nemáme. Jistě by to bylo překvapivé, ale on by se rozzlobil a já nechci mít další mrzutost, mám jich dost, zaplať Pánbůh.
Mais vers dix heures j’ai réfléchi, il serait capable de battre nos femmes et cela nous brouillerait tout à fait. Il ne faut pas mêler les domestiques dans nos plaisanteries. Certes ce serait surprenant, mais il se fâcherait et je ne veux pas avoir un ennui de plus, j’en ai assez, Dieu merci.
„Ach! Kdybych byl věděl,“ řekl, „zavřel bych vás a donutil přiznat, že jste to byly vy.“
- Ah ! si j’avais su, dit-il je vous aurais enfermées et forcées d’avouer que c’était vous.
A zítra by zavřel ty ženy a pak jaké překvapení, jaký skandál!
Et demain il aurait enfermé les femmes et puis quelle surprise, quel scandale !
Bylo by to příliš krásné, a proto se to nedá udělat. Všechny ty věci mě omámily; když všichni odešli, zavírám se se svými myšlenkami, píšu tenhle blábol a jdu spát. Jak je pero bezmocné! Jak bych chtěla vyprávět všechny hlouposti, které jsme dnes večer provedly; i sama tetička se smála jako blázen, a já jsem všechny naše nesmysly prováděla se vznešenou vážností, až jsem se dusila, a pak jsem si musela stoupnout obličejem ke zdi a dupat do parket.
Ce serait trop beau et c’est pour cela que ça ne peut pas se faire. Toutes ces choses m’ont étourdie; quand tout le monde est parti je m’enfeme avec mes pensées, écris le galimatias que voilà et me couche. Que la plume est impuissante ! que je voudrais raconter toutes les bêtises que nous avons faites, ce soir, ma tante elle-même en riait comme-une folle, quant à moi je procédais à toutes nos absurdités avec une gravité sublime, ce qui me faisait étouffer puis aller me mettre la face contre le mur et battre le parquet des pieds.
Aféra se zámkem je den ode dne zábavnější; každý den se objeví nová věc, které jsme si tehdy nevšimly.
L’affaire du Château devient de jour en jour plus amusante, chaque jour on découvre une nouvelle chose que nous n’avons pas remarqué alors.
Zejména úžas toho muže — vykřikl zoufalstvím, že nás nepoznal, řekl, že chce zbít zahradníka, který nás nechtěl pustit dovnitř. Ach! Když si vzpomenu na ten večer u nás, kdy vyprávěl o podivné návštěvě, kterou ráno měl, a když slyším Olgu líčit, jak byl dnes zděšený a jak se smál, cítím „jak z hloubi duše proudí cosi, čím člověk omdlévá“.
Surtout l’étonnement de l’homme, il a crié de désespoir de ne nous avoir pas reconnues, il a dit vouloir battre le jardinier qui ne nous laissait pas entrer. Oh ! quand je me rappelle le soir chez nous, où il a raconté la visite étrange qu’il eut le matin et quand j’entends Olga raconter sa consternation et son rire d’aujourd’hui je sens « du fond de l’âme couler je ne sais quoi qui fait que l’on se pâme ».
Je to zvláštní, věci, když se vyprávějí, nejsou k smíchu; marně takříkajíc fotografuji naše gesta a slova, a nic. Vždycky je to studené nebo absurdní.
Comme c’est drôle, les choses racontées ne font pas rire, j’ai beau pour ainsi dire photographier nos gestes et paroles, et rien. C’est toujours froid ou absurde.
Naštěstí ho už nemiluji; budu si vždy se zoufalstvím vzpomínat, že od č. 7 po č. 55 bis jsem ho milovala. Milovala jsem d’Audiffreta!
Heureusement je ne l’aime plus; je me rappellerai toujours avec désespoir que depuis le n° 7 jusqu’au n 55 bis je l’ai aimé. J’ai aimé d’Audiffret !
Kdo plivá vzhůru, dostane to, co plivl, do obličeje.
Celui qui crache en l’air reçoit ce qu’il a craché sur la figure.
Ó velká a vznešená pravdo!
0 grande et sublime vérité !
Proč se pravda zobrazuje celá nahá a na dně studny?
Pourquoi représente-t-on la vérité toute nue et au fond d’un puits.
Protože pravda je vždy skrytá, a kdo se ji vydá hledat, riskuje, že se utopí, nebo přinejmenším že strašně ochraptí. Pravda je celá nahá, protože nahota se netrpí, protože se za ni člověk stydí a protože ji lidé štvou posměšným pokřikem. Zkrátka proto, že pravda potřebuje přikrývku jako nahota a že — prostá — pohoršuje počestné lidi.
Parce que la vérité est toujours cachée et qu’en l’allant chercher on risque de se noyer ou tout au moins de s’enrouer horriblement. La vérité est toute nue parce que la nudité n’est pas admise, parce qu’on en est honteux et parce que les hommes les poursuivent de huées. Enfin, parce que la vérité demande une couverture comme la nudité et que, toute simple, elle choque les gens de bien.
Pochopila jsem to lépe, ale neumím psát tak, jak chápu. Je to jako v noční můře — člověk chce křičet a nemůže!
J’avais mieux compris mais je ne sais pas écrire comme je comprends. C’est comme dans un cauchemar, on veut crier et on ne peut pas !