Sobota 21. srpna 1875

Poznámka editorů
[Zrušen 1 řádek]
Otec píše, že se Paul přes všechnu jeho péči a něžnost chová nemožně.
Máma Paulovi napsala, že se jeho otec ruinuje — aby mu vzala naději na dědictví a přiměla ho studovat. A otec na to odpovídá:
Přečetl jsem váš dopis našemu synovi a pokládám za nikoliv zbytečné učinit k němu několik poznámek. Neruinuji se atd. atd., pak: Prodávám statky, protože vaše nenávist a nenávist vaší dcery ke mně mě nutí atd. atd.
A já zase beru list papíru a píšu toto:
Opsaný dopisLettre de Marie à son père, 21 août 1875
Přečetla jsem Váš dopis mé matce a rovněž pokládám za nikoliv zbytečné učinit několik poznámek. Nechovám k Vám ani nejmenší nenávist, naopak, miluji Vás jako otce, a nejsem-li obzvláště něžná, viňte z toho jedině sebe, neboť jste nic neučinil, abyste si připoutal svou dceru Marii Bachkirtsevu.
Když mám ten dopis napsaný, píšu téměř jedním tahem toto; jen Godard mě stál pár oprav. Ostatně je to dost ošklivé.
Revue z Nice
Tlustý, rudý, trochu kulhavý, / ochránce mladých talentů, / spokojený, vždy bujarý, / všude a vždycky v letu.
Když vstoupí do divadla / a lóže obchází, / alabastrovou ruku ukazuje / a chválu zaslouží.
Dámám, slečnám krásným / srdce ihned vezme / ohněm očí jasným / a vítězným gestem.
Jméno jeho všude zvoní: Andriot Saëtone.
Nesmělejší, hubenější, menší / přichází Arthur Danis / s límečky bezvadnými, / oba jsou rozkošnými.
Tváře růžové, nalíčené, strojené, / kníry pomádou naleštěné, / pověšen na něčí paži / Maurice Gros, proslulý ničema.
Jaká škoda, že je třeba / mluvit o takovém lumpovi!
Hrabě d’Aspremont / vysoký jako máj, / místo nosu má horu — / ne, celý horský kraj.
Ošuntěle oblečen, roztržitý, nachýlený, / pan Gautier se blíží, / Nicejec ani nedělně vyšňořený, / po eleganci se snaží.
Budoucí notář Galula-Dechiar, / postava vedlejší, / jak liška, ba lstivější.
Drží své velké oči / neustále obrácené k nebi.
Hrabě de Laurenti, / rojalista a kavalír, / tmavý, hubený, vyschlý, malý / a svraštělý jako staré jablko.
Maurice-Godard-Decrais, / nesmělý a upřímný, / který hýká jako osel; / syn prefekta — tak ho trpí.
Je nevinný a ctnostný, / jeho zadek napodobuje / klikaté záhyby / Hippolytovy hydry.
Ale už Andriot / na něj hledí jak dobrý táta / a z malého hlupáka / velkého, doufám, udělá.
Přejděme nyní / k slavnému kastelánu, / mladíku fantasknímu, / v čele těch buranů.
Jeho sladké jméno je Emile, / je růžový jak růže, / ten milý imbecil, / co dbá jen o to, jak je v póze.
Poznámka editorů
[Zrušen 1 řádek]
Když sestupuje z Věže / mezi Saëtonem a Galulou, / berou ho za Amora — / ó lála!
phil. Tryphodore
Dnes ráno jsem byla s Mačeňkou ve Schwalbachu, ve svém malém kočáře se dvěma šedými koníky. A v pět jedeme do Wiesbadenu, já a Dina zvlášť a ostatní v landau.
Dívají se na mě jako na medvěda, a na mé nohy ještě víc než na mě. To jsou tu tedy samí divoši, kteří nikdy nic neviděli! Projíždíme se na loďce po jezeře.
Pak večeřím, pak posloucháme s Diadiou a Batourinem orchestr a pijeme ledové šampaňské.
Jak krásný musel být Wiesbaden za časů rulety, kdy sem jezdila tak skvělá společnost.