Neděle 22. srpna 1875

Poznámka editorů
[Zrušen 1 řádek]
Od té doby, co mám vlastní vůz, nudím se méně; dnes jsem dokonce dost zaměstnaná.
(Šaty Arcivévoda, černý klobouk, tmavě modrý žakét — rozkošná). Vezu dcery paní Aleinikoffové, Rusky, kterou jsme poznali v hotelu, do Rauenthalu, výšiny, odkud lidé obdivují Rýn. Počasí je dost ponuré a nebyla jsem naladěna obdivovat.
Němci jsou odporní! Neuhnou, a přednost chodcům musí dávat kočár. Ve všech vesnicích, kterými jsem musela projíždět, jsou svátečně vystrojení. Fuj! Špinavý, brutální, ošklivý národ!
Zatímco jsou u nás Tcherkaští (jsou milí), přichází dopis od tety.
„Dobře,“ říkám, „uvidíte, že tam bude ‚řekněte Marii‘ atd., a skutečně: ‚Řekněte Marii,‘ píše, ‚že ani jeden z jejích Francouzů se na mě nepřišel podívat, ani jednou, kromě Girofla, který prodává vše, aby zaplatil své dluhy a dluhy svého otce. Chce se vyhnout veřejnému vyhlášení, a tak prodává a chce sám platit. Prodává skoro za nic a já ho tolik lituji, chudáka!‘ — Navštívil mou tetu. To je od něj hezké.“
Chudák chlapec — i já ho z celého srdce lituji, vážně.
Je to krásné, platit za svého ničemného otce!
„Nepřišli za tetou — to je ošklivé,“ říkám. „A Girofla přišel.“
„To proto,“ říká kněžna, „že se o vás zvlášť nezajímají — odjela jste, a tak nechodí; kdežto Girofla“ (neví, kdo je Girofla, ale slyšela o něm) „je vidět, že chce být zadobře, a přišel; to dokazuje, že to s vámi myslí vážně.“
„I mě velmi zajímá, ne kvůli sňatku, rozumíte, ale jen tak — protože jsem slíbila, že ho budu trápit. Ach, jak ráda bych to udělala!“
„Proč trápit, to je tak zlé,“ říká kněžna. „Chudák chlapec!“
„Ano, je to zlé, je to ošklivé,“ říká máma.
„Ne,“ říkám, „pro jiného ano, pro tohoto pána ne.“
„Proč pro něj ne? Protože on trápil mě — možná bezděky.“
Jsem opravdu zvláštní — říkám, že mě trápil, protože přede mnou nepadl na kolena.
Myslím, že bych ho příliš trápit nemohla — líbí se mi, a aniž si to uvědomím, budu k němu vždycky trochu vlídná.
Večeřím u sebe a Mačeňka, Dina a já mluvíme o Giroflovi; Mačeňka říká tím svým tak přízemním způsobem:
„To znamená, že byl u Naděždy Stěpanovny — jistě chce něco získat.“
„Možná,“ říkám, „že jsou-li jeho záležitosti opravdu špatné, chce je napravit a myslí si, že jsem bohatá.“
To je nápad.
Chudák chlapec, je-li pravda, že se postupně ruinuje. Velká škoda. Je to milý kavalír.
Litujeme ho všechny tři.
Mačeňka říká, že se pro mě nehodí jako manžel, a obává se, že se do něj mezi žerty zamiluji a vezmu si ho.
Tomu se směji. Ne, ti lidé mě nikdy nepochopí. Neznají mě. Já se vdát z lásky a zanedbat zbytek! Ale jděte! Jak říká d’Audiffret. Baví mě, zajímá mě, ale nic víc.
Stiopa a Walitský se baví tím, že říkají sprostoty jedné zdejší Rusce, nihilistce. Člověk tu poznává tolik lidí!
Našimi sousedy jsou kníže Mechtchersky a jeho žena. Jiný kníže k nim chodí a obědvá s nimi. Manžel se na mě zuřivě dívá — a já jsem ho měla za toho, kdo přichází, a toho, kdo přichází, za manžela; pózovala jsem pro něj a dvakrát vyšla na chodbu, abych ho potkala. Dokonce jsem zašla k paní Aleinikoffové, protože její balkon sousedí s knížecím. Teď, když vím, je konec.
Poslední dny bylo chladno; nenudím se příliš, ale na celé kolo volám po kavalírech!
Jak bych chtěla, abychom se co nejdříve usadili a žili ve společnosti. Mrhám tu časem a obdivuji své krásné kudrnaté vlasy. Jsme pozváni na středeční oběd k Batourinovým.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie pobývá ve Schlangenbadu v pohoří Taunus, v bývalém Nasavském vévodství, které Prusko anektovalo roku 1866; prusko-francouzská válka skončila před čtyřmi lety. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩