Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 11. srpna 1875

Viděla jsem Gioiu — nechci už odjet.
Něco mě k ní přitahuje. Miluji ji a závidím jí.
Šaty nejsou hotové, zůstáváme; posílám Kefeovou napřed. Nevycházím, nikoho nevidím, ale jsem ráda, že zůstávám o den déle tam, kde je Gioia.
Zkoušela jsem šaty u Wortha a prodavačka se bavila tím, že mi vyprávěla o Worthově bohatství. A nabízí mi prohlídku Suresnes — jako se říkalo Vaux u pana Fouqueta, říká se Suresnes u pana Wortha. Domy na rue de la Paix stojí čtyři miliony! V Suresnes to není krásné, ale je to ideální — je to krásnější než cokoli, co můžete vidět. Kuriozity a bohatství bezpříkladné, nádherný park. Říká mi toho tolik, že mě napadá stát se krejčovou. Ti ničemové bohatnou a dělají se krásnějšími než my, kteří je obohacujeme.
Všechny ty řeči mi točí hlavou.
Proč to má Worth a ne já? Chudák já — nemohoucí mít první společnost, zásobím se u prvních obchodníků. Ale je vidět, jak se mezi nimi držím — řekli byste královna. Je to krásné ve svém druhu a příjemně to lechtá sebeúctu, navštěvovat ty knížata krejčoviny.
Laferrière opustila obchod a koupila si zámek, ale dům pokračuje pod Angličany a Caroline pokračuje — to je hlavní.
Bylo strašné vedro a vyšla jsem do tří v šatech z šedého batistu a s tváří zahalenou v bílém tylovém závoji, za který si Doucet nechal zaplatit sto franků. Je pravda, že ten závoj je božský.
I vážnější než já se nechávají strhnout k řečem o toaletě. Toaleta je polovina ženy — je to lak a rám obrazu. Je třeba být buď celý nahý, nebo oblečený.
Nemám ráda tralalá — člověk může být dobře oblečen v jednoduchých bílých šatech, dokonce v košili.
Konečně — já si rozumím a elegantní lidé mi rozumějí; co se milovníků šustotu týče, nestojím o ně.
Sázím, že všichni, kdo budou číst, se pokládají za elegantní lidi! Lidé jsou tak udělání.
Chtěla jsem tajně jít za věštkyní v Mabille; Mačeňka by mi půjčila své šaty a černý závoj — ona může být poznána, ale já se musím skrýt. Stiopa se šel zeptat, zda ji lze vidět každý večer. Nuže, jen v pondělí a v pátek. To mě mrzí, neboť se říká, že Georgesovi udělala zázračnou předpověď. Cítím se veselá, zpívám „Ma belle Girofla", hraji „God save the Queen."
Jsem šťastná — nevím proč; bezpochyby proto, že jsem viděla svou krásnou, drahou, okouzlující Gioiu. Včera byla opravdu majestátní. Její vůz byl nejvyšší a nejkrásnější a uvnitř vypadala nádherně.
Jedním slovem — podobala se vévodovi. Její způsob, držení, výraz — vše z něj. A jak jí to sluší a jak je krásná.
Aby se tak velké obdivování nezdálo mimořádným, řekněme o ní trochu špatného — tedy pravdu. Líčí se a nemá dost poprsí.
Jsem náročná na tělo, jsouc sama zbudována k dokonalosti, dle antického mramoru.
Vyjma těch dvou vad je dokonalá.
Nevěřím tomu, co říkám. Ať ji svléknou a uvidí vady. Ale ne — věřím tomu, protože jsem stavěná jako nikdo.
Je třeba být shovívavá. Není stavěná jako já, ale je dobře stavěná. Má především ve voze vzezření nádherné a zároveň prosté. Včera vypadala jako bohyně na svém voze.
Počkejte trochu a uvidíte mě krásnější a na lepším spřežení; bude mi chybět ta drzost, kterou má v očích, a ráz kurtizány, který je u ní téměř majestátní, ale budu mít jiné, co nebude o nic horší.
Koupila jsem egyptské taroty. A vykládám je večer. Říkají mi ošklivé věci. Zkáza, hanba, prokletí, smrt blízké osoby, pomluvy — ale zvítězím. Je tu jedna nebo dvě dobré karty. Ale celkově je vše smutné a ošklivé. Rozvrácené plány, zhroucené naděje.
Očekávám vše, odevzdávajíc se Bohu. Snad se nade mnou smiluje a ušetří mě strastí.
Ostatně karty jsou vynálezem ďábla. Je třeba se dobře modlit k Bohu, nečinit zlo a doufat.
Nicméně jsem celá zničena těmi smutnými... předpověďmi. Nikdy jsem nebyla tak nejistá, nikdy jsem neměla tolik strachu. Zdá se mi, že se dotýkám velké epochy, která rozhodne o mnohém.
Mám strach. Bože můj, vracím se stále k Vám. Jen Vy jste pravdivý, věčný a dobrý.
Odevzdávám se Vám a prosím Vás, abyste mě chránil.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „God save the Queen" — britská hymna. ↩