Čtvrtek 12. srpna 1875

Jak je to hloupé být pověrčivý. Je třeba věřit jen v Boha!
A kdyby mi karty řekly dobré, řekla bych, že je třeba věřit kartám.
Ty egyptské taroty nám předpovídají spoustu černot. Pro mé matky vězení, pro nás všechny [Škrtnuto: obecně] smrt blízké osoby — udělala jsem výklad pro každého z nás a u každého je smrt té blízké osoby, a opakovaně.
Pro mě samou jsou tam hrůzy. Budu unesena po sňatku.
A zvláštní věc: když jsem vykládala karty pro Audiffreta, řekly, že unese vdanou ženu. Jsou to hlouposti — nikdo mě neunese, protože to nechci.
Vážně přijmu opatření. Naše jmění je ohroženo. Taroty to říkají a já se třesu. Možná je to směšné, ale je to pravda.
Předpovídají též revoluci v Rusku; několikrát naléhavě vychází ta karta oznamující pád tyranie. Jaké neštěstí!
Zdá se mi, že se vše změní, spadne, skončí!
Konec světa pro mě. Zejména náš proces, naše jmění! Bože můj, smilujte se nad mou hrůzou!
Bylo by zvláštní vidět, že se ty věštby uskuteční.
Bylo by to strašné — leda by to bylo zmírněno nebo aplikováno na maličkosti.
Chtěla bych co nejdříve být se svými, abych jim řekla o svých obavách. Jsem sama smutná.
S pomocí Boží přijmu co nejvíce opatření proti katastrofě, která nám hrozí — vícero katastrofám, neboť není-li to proces, je to vzpoura v Rusku, kde hlavním bohatstvím je půda — a co produkuje půda v dobách nepokojů? A pak, získá-li lůza navrch, zkonfiskuje všechen náš majetek.
Bůh, který byl ke mně vždy dobrý, mě kartami varuje před těmito různými nebezpečími. Je na mně, abych se chránila — jsem varována.
Odjíždíme v sedm třicet. Dva dny lituji, že jsem přijala tu komornou — nelíbí se mi, a na nádraží tak moc, že ji propouštím a dávám jí třicet franků a jízdenku platnou jeden měsíc. Byla to odporná bytost.