❦
Pondělí 5. července 1875
Marnost nad marnost!1 Dým, dým, dým! Pára, pára, pára! Prach, prach, prach!Lundi 5 juillet 1875
Všechny mé myšlenky k ničemu nevedou.
Toutes mes idées ne mènent à rien.
Proč jen jsem tak pošetilá, že toužím po lásce toho muže? Je to hřích, protože ho nemiluji. Budu-li v tom pokračovat, nepřijdu do nebe. Bůh neodpouští zlo, které člověk páchá vědomě. Budu se hyzdit, špatně se oblékat, zřeknu se veškeré koketerie. S takovými myšlenkami se probouzím.
Pourquoi ai-je la folie de désirer l’amour de cet homme ? C’est un péché puisque je ne l’aime pas. Si je continue je n’irai pas au paradis. Dieu ne pardonne pas le mal quand on le fait sciemment. Je m’en vais m’enlaidir, mal m’habiller, renoncer à toute espèce de coquetterie. Voilà comment je me réveille.
Smirnoff má se mnou hodinu chemie, strká nos do všech flakonů a do všech baněk a vychází z mého sklepa s bolestí hlavy a se začerněnou špičkou nosu.
Smirnoff prend la leçon de chimie avec moi, il met le nez dans tous les flacons, dans toutes les fioles et sort de ma cave avec un mal de tête et avec le bout du nez noir.
Od sobotního večera mám dva karafiáty, jeden bílý a druhý červený, a právě ony mi přinášejí veselí.
J’ai deux oeillets, un blanc et l’autre rouge, depuis samedi soir, ce sont eux qui me portent gaieté.
Jdu do lázní ve svých šatech od Wortha, dlouhých, dlouhých. Říkali mi, že jsem hezká. Dina a Marie se koupou. Giroflé trucuje a s Giroflou nemluví, a on zůstává docela klidně vedle mě. Zaplať Pánbůh, začínám ztrácet obavu, že by si mohl myslet, že jsem do něj zamilovaná, a chovám se k němu jako k ostatním.
Je vais au bain avec ma robe de Worth, longue, longue. On m’a dit que j’étais jolie. Dina et Marie se baignent. Giroflé boude Girofla qui reste assez tranquillement près de moi. Dieu merci, je commence à perdre la crainte qu’il peut me penser amoureuse de lui, et je me comporte avec lui comme avec les autres.
na okraji
Girofla má klobouk, jaký mám ráda, ale nic mu neříkám.
dans la marge Girofla est en chapeau comme j’aime mais je ne lui dis rien.
Teta jede v osm do Monaka; myslím, že ten malý měl chuť přijít večer k nám, protože tetě tím svým zvláštním tónem říkal, že nepojede.
Ma tante va à Monaco à huit heures, je crois que le petit avait envie de venir le soir chez nous, car il disait à ma tante qu’elle n’irait pas, avec ce ton qui lui est particulier.
Koneckonců je to jen hlupák. Jakže! Vědět, že je tu terasa a že na tu terasu chodíme každý večer, a ani kolem nepřejít.
Après tout il n’est qu’une bête. Comment ! savoir qu’il y a une terrasse et qu’on va tous les soirs sur cette terrasse et ne pas même passer.
Nudím se s Marií na té terase, přijdou Dina a Olga, schováme se, proklouzneme podél pavilonu, projdeme stájemi, nasedneme do kočáru a projíždíme se, kouříme a smějeme se. Dám zastavit u Niny, ale ta je s mámou a ostatními v Monaku.
Je m’ennuie avec Marie sur cette terrasse, Dina et Olga arrivent, nous nous cachons, nous glissant le long du pavillon, passons par les écuries, montons en voiture et nous promenons, fumons et rions. Je fais arrêter devant Nina, elle est à Monaco avec maman et les autres.
S Marií se oblékneme do perkálových šatů jako Nicejky, zahalíme si hlavu závoji a klobouky a jdeme se pěšky projít po městě. Neměla jsem strach, protože kdyby nás někdo napadl, hned bych se dala poznat.
Nous nous habillons avec Marie en des robes de percale comme les Niçoises, nous couvrons la tête de voiles et chapeaux et nous en allons promener par la ville à pied. Je n’avais pas peur, car si on nous attaquait je me ferais à l’instant connaître.
Na závěr dne píšu Smirnoffovi jménem svého strýčka Saëtona, aby za ním zítra v jedenáct přišel.
Pour finir la journée j’écris à Smirnoff de la part de mon oncle Saëtone de le venir trouver demain à onze heures.
Marnost nad marnost! Dým, dým, dým! Pára, pára, pára! Prach, prach, prach! To jsou mi ta krásná předsevzetí!
Vanitas vanitatum ! fumée, fumée, fumée ! vapeur, vapeur, vapeur ! poussière, poussière, poussière ! Que toutes mes belles résolutions !
Mám omluvu. Nikdo mi neříká, že mě ten muž miluje. A je ode mě dokonce velmi podivné, že se stavím do role vítězky, která má soucit a z přemíry pýchy se kaje. Audiffret si jistě myslí totéž co já.
J’ai une excuse. Personne ne me dit que l’homme m’aime. Je suis même très étrange de me poser en vainqueur qui a pitié et qui, par excès d’orgueil, se repent. Sans doute Audiffret pense la même chose que moi.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Vanitas vanitatum !“ (Kazatel 1,2). ↩