Sobota 3. července 1875

Při koupání v moři jsme se Sapogenikoffovými a s Olžiným bratrem.
Enotëas jen pozdraví a jde si povídat s nějakými odpornými opicemi. Spala jsem pět hodin, jsem celá malátná.
Jdeme koupit vstupenky do Café Américain. Je to zahrada, hrají se tam krátké kusy a zpívá se. Dnes večer je to ve prospěch obětí povodní a jdou tam všichni.
Paní de Ballore a paní Wykerslooth požádaly mámu, aby tam šla.
Máme pro sebe dvě lavice, vlevo vedle mě sedí Saëtone a skoro naproti, trochu stranou, Girofla ve slaměném klobouku a s tím nejnicejštějším výrazem, jaký si lze představit. Cestou přeji dobrý večer svému příteli de Bauche a panu de Ballore.
Godard, ten rozkošný Godard, je opodál, ale brzy se přiblíží k Fiouloulou, který sedí čtyři lavice před námi.
Ten rozkošný chlapec s vystouplým zadkem jako u ženy se dvoří mému příteli Fiouloulou. Protože je (on, Godard) bezvýznamný, dívám se na něj, jak se mi zlíbí; když ke mně Fiouloulou přišel, on, můj rozkošný Godard, stál u stromu, kde zůstal celý večer a kde jsem ho čas od času vyhledávala očima.
Girofla byl melancholický jako zamilovaný, sotva promluvil, díval se na herce, pak sklápěl hlavu a skrýval tvář v dlaních nebo si ji zakrýval tím svým hrozným kloboukem, a zpod klobouku se jeho krásné černé oči upíraly na mě tak, že jsem se mimoděk, jako uhranutá, otáčela k němu, a v okamžiku, kdy se naše oči setkaly, projelo mnou cosi jako elektrický výboj a odvracela jsem se, ale ne nadlouho.
Pak se díval s odkrytou tváří. Myslím, že to dělal schválně, těšilo ho vidět moc svých dvou oken otevřených do pekla.
Jsem nadpřirozeně veselá a ta veselost se každou chvíli obnovuje díky sladkým slovům, která mi šeptá Saëtone, díky Désirému (nahlas toužím po Godardovi, a tak jsem ho pojmenovala Désiré), který se mi se svým hloupým výrazem zdálky věnuje, a díky Giroflovi, který se skloněnou hlavou kreslí do písku má písmena M. B. všemi možnými způsoby, pak svá E. A., ale aby mě zmátl, kreslí O. S. – Olga Sapogenikoffová; to dítě je celé rudé z pohledů, které po ní ten krásný mladík vrhá.
Ona si myslí, že se dívá na mě, aby zmátl lidi, a já si myslím, že se dívá na ni ze stejného důvodu. Každá z nás si myslí, že je ta vyvolená, to je k smíchu.
Nina, která sedí za mnou, mi vyčítá, že jsem Giroflu srazila k zemi, odkazuji ji na její dceru:
„Co jste to s ním udělala, úplně jste ho zabila,“ říká mi.
„Opravdu, co je s ním?“
„A ty se ještě ptáš!“
Ach! Kdybych tomu mohla věřit!!!!
Neboť se musím vyznat: ten muž se mi líbí a hodně mi leží v hlavě; onehdy jsem se snažila dojít k tomu, abych mohla říct, že ho miluji, ale ne, nemiluji ho, jen se mi líbí a hlavně mi tolik leží v hlavě, že by se člověk mohl zmýlit.
Tak vroucně, tak šíleně toužím, aby mě miloval, že bych za to dala mnoho!
Ale nevím, co to se mnou dnes večer je, jsem šílená radostí, štěstím!! A proč? Audiffret se mě několikrát ptá, jestli půjdu zítra na venkovský bál ve prospěch obětí povodní na jihu. Předá tetě pozvánku podepsanou předsedou Danisem.
Saëtone, Galula a ten krásný zasmušilec mi vyprávějí historky o Danisovi a říkají, že mi ho zítra představí.
Nejraději bych létala, tak jsem povznesená a veselá, ale šíleně, jako pomatená, a bez důvodu.
Girofla projeví přání jít pěšky, a ostatní také. Ten nápad jsem měla první já a on ho vyslovil za mě. Ale teta nás posadí do přísného landau, a když jsme stiskly ruce našim kavalírům, odjíždíme.
Půl hodiny se v jídelně směji, zpívám a štěbetám, nakonec bylo nutné jít k sobě, byla jedna hodina v noci.
Ale u dveří zůstávám deset minut, nemohu se přestat smát a říkat hlouposti, máma spala, bála jsem se, že ji vzbudím.
Jsem šťastná jako ptáci Boží, jako všechno nejšťastnější na tomto světě, nejraději bych to vykřičela do celého světa. Kdyby se mě někdo zeptal proč, nevěděla bych.
Srdce mi volně bije, oči mi září, nohy se mi při chůzi nedotýkají země, cítím se volná, veselá, lehká.
Co mi ta bláznivá radost přináší, co mi věstí?
na okraji
(Budou říkat, že jsem zamilovaná, ale nic takového.)

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „he is (he, Godard) of no consequence“. ↩
Pozn. překl.: Désiré – francouzsky „Vytoužený“; hříčka se slovesem désirer (toužit). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „knocked down“. ↩