Poznámka editorů

Pátek 2. července 1875

[Zrušeno 5 řádků]
V dnešním večerním Figaru stojí: Hledají se okouzlující a dobře vychovaní mladí muži, v Nice.
Všichni jedou do Monaka, to nesnáším, jsem sama a nemohu nikam jít kromě k Nině.
Oblékám si nové šaty od Wortha, které nejsou v mém stylu; jsou to elegantní šaty, ale ne takové, jaké mám ráda, chybí jim poezie. Marie skoro ze všeho nejdřív řekla:
„Má drahá, vyznal vám lásku na plné čáře!“
„Kdo?“ zeptala jsem se klidně, myslela jsem, že mluví o Fiouloulou z mého snu.
„Jak to kdo! No přece on, Girofla!“
„Jaká hloupost, holčičko,“ a nechaly jsme toho být.
Nina se oblékne a vezme nás k Rumpelmayerovi. Je to žena, kterou mám ráda, nedělá okolky a je stejně bláznivá jako my.
Večer nám vypráví své milostné historky, svá krásná dobrodružství. Nemohu se ubránit pochybnostem.
Nikdy nebyla krásná. Pravda, k tomu krásy není třeba.
Mám nové trápení.
Ve prospěch těch ubohých obětí povodní v Toulouse i jinde se budou pořádat slavnosti, venkovské bály, sbírky atd. atd.
De Mouzay přišla ve středu říct, že nám chtějí nabídnout, abychom byly dámami patronkami (odjela včera). Řekla nám, že za námi kvůli tomu přijdou. Nikdo nepřichází, nic už o tom neslyším. Bože, opravdu mi uchystáš to pokoření, že se těch slavností budu účastnit jako cizí, jako nějaká ošklivka, zatímco všichni ostatní na nich budou mít podíl? Ani v létě nic, nic!
To je strašné.
Proboha! Nice mi nedává nic než mrzutosti a žal. Chci opustit to prokleté město, které se ke mně chová tak zle.
Letos v zimě jsem tolik toužila prodávat na náměstí Masséna.
Viděla jsem všechny ty šťastné koketky – koketky, nic jiného. A já, ubohá, stranou, ve stínu, jsem se procházela tou mizernou zahradou. Jaký smysl má taková slavnost, když se jí člověk neúčastní?
Naříkám předem, protože jsem plná pochybností a nejistot, neboť jsem zvyklá, že mi všechny radosti utíkají před nosem.
Opravdu, v takových odporných chvílích jsem ochotna vdát se za toho Rusa. Za takového ruského Audiffreta! Ach ne.
Mohu doufat v něco lepšího.
Ano, v lepší. Můžeš se snad, ty hloupé stvoření, pochlubit, že jsi až dosud byla šťastná?
Mohu doufat v něco lepšího!
A co mi dává tuhle jistotu! Nejsme snad v tom nejmizernějším postavení? Opovrhují námi i v Nice, dokonce i ty zdejší ohavné ženské. A proč?
Nedokázali jsme si hned zpočátku zajistit postavení a později nám můj drahý strýc Georges nadělal tolik dobrých přátel, že bych ho nejraději uškrtila!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky (s chybou): „and we let me drop the subject“ (tak v textu, zřejmě „and we let the subject drop“). ↩