❦
Neděle 13. června 1875
Dimanche 13 juin 1875
Vykládala jsem si karty a nikdy jsem neviděla skvělejší sestavu. Cesta, láska, bohatství, sňatek, úplné splnění všech mých přání, velká společnost, láska tmavovlasého krále. No ovšem!1 Ale pochybnosti. Tomu se vyhnout nedokážu, pochybuji vždy.
J’ai fait les cartes pour moi et jamais je n’ai vu plus brillant assemblage. Voyage, amour, richesse, mariage, réalisation complète de tous mes désirs, grande société, amour d’un roi brun. Pardi ! mais doutes. Cela je ne puis éviter, je doute toujours.
Jdeme s mámou ke koupání, Dina a Marie se koupou. Mám na sobě ty božské, byť obnošené, bílé šaty a tak se vyjímám mezi všemi těmi lidmi — postavou, vzezřením, držením těla i oblečením!
Nous allons au bain avec maman, Dina et Marie se baignent. Je suis en cette divine, bien qu’usée, robe blanche et je me détache si bien de toutes ces personnes, et par la taille, et par l’air, et par le port, et par l’habillement !
Čert tomu chtěl, aby se Girofla objevil u koupání; bála jsem se, jak po mně Durandovy a ostatní budou metat očima blesky, a tak jsem zrudla, upustila knihu, a abych zakryla to hloupé zčervenání, naklonila jsem se mámě k uchu a šeptala jí — říkala jsem jí, že rudnu a že se nakláním, aby to nebylo vidět. Jak hloupé!
Le diable veut que Girofla paraisse au bain, moi craignant les regards fulmineux des Durand et des autres, je rougis, je laisse tomber mon livre, et pour cacher cette stupide rougeur je me penche à l’oreille de maman et lui parle bas, je lui disais que je rougissais et que je me penchais pour qu’on ne le voie pas. C’était stupide !
A ten Nicejec nevchází, potkáme ho, až když odcházíme.
Et le Niçois n’entre pas, nous le rencontrons en sortant.
„Oh! ho! ho!“ vykřikl, když uviděl, že držím Hérodotovy Dějiny.
— Oh ! ho ! ho ! fit-il en regardant que le livre que je tenais était l’Histoire d’Hérodote.
A Marie? Olga a Dina začaly sborově opakovat „Oh! ho! ho! ho!“ Nevěděla jsem, kam se podít. Ráno jsem žertem řekla, že by bylo vtipné pokaždé po něm opakovat „Oh! ho! ho! ho!“ Dělá to velmi často. A tyhle hloupé holky!.. Je třeba je držet zkrátka, je to jako s mladými koňmi: člověk ztratí hlavu a sám neví, co dělá.
Et Marie ? Olga et Dina de répéter en chœur Oh ! ho ! ho ! ho ! Je ne savais où me mettre. En plaisantant j’ai dit ce matin que ce serait drôle de répéter chaque fois après lui Oh ! ho ! ho ! ho ! Il fait cela très souvent. Et voilà que ces bêtes de filles !.. Il faut les tenir ferme, c’est comme de jeunes chevaux: on perd la tête et on ne sait ce qu’on fait soi-même.
Audiffret se několikrát ptá, zda jdeme na hudbu, a tam pak přijde ke kočáru a nehne se od něj, dokud neodjedeme. Galula je u Olgy z druhé strany. Ten notář koketuje s tou malou holčičkou. Bůh jim žehnej!
Audiffret demande plusieurs fois si nous allons à la musique, et là il vient près de la voiture et ne la quitte plus jusqu’à ce que nous partons. Galula est près d’Olga de l’autre côté. Ce notaire est en coquetterie avec la petite fille. Que Dieu les bénisse !
Mluvilo se o zahradách:
On parlait de jardins:
„Mám jednu velice zvláštní rostlinu, kterou bych vám chtěl ukázat, a přál bych si, abyste uhádly, odkud pochází.“
— J’ai une très curieuse plante à vous faire voir et je voudrais que vous devinassiez d’ou elle vient.
„My jsme ji prostě ukradly,“ vyhrkne hloupě Marie.
— Nous l’avons simplement volée, a la bêtise de s’écrier Marie.
A vypráví mu, jak jsme tam šly večer zahalené do plášťů tu rostlinu ukrást. Jak hloupé.
Et on lui raconte qu’on est allé le soir enveloppé de manteaux voler cette plante. C’est stupide.
Protože se bojím, aby si nemyslel, že jsme ji vzaly u něj, říkám mu, že to bylo na Promenádě.
Craignant qu’il ne pensât que cette plante a été prise chez lui je lui dis que c’était à la Promenade.
„Takže na Promenádě des Anglais?“
— Alors, c’est à la Promenade des Anglais ?
„Ano. Mezi mostem Magnan a vaším domem.“
— Oui. Entre le pont Magnan et chez vous.
„Nevím.“
— Je ne sais pas.
„A vy jste vešla do zahrady.“
— Et vous êtes entrée au jardin.
„Ne.“
— Non.
„Tak jste ji vzala přes mříž.“
— Alors vous l’avez prise à travers la grille.
„Nevím.“
— Je ne sais pas.
„To mě teď chcete zmást!“
— Voilà que vous voulez me dérouter maintenant !
„Ne, ujišťuji vás.“
— Non je vous assure.
„A ta mříž je zelená.“
— Et la grille est verte.
„Šedá.“
— Grise.
„Ne, zelená se zlatými ozdobami, a je tam brána.“
— Non, verte avec des machines dorées, et il y a un portail.
„Každá mříž má bránu.“
— Chaque grille a un portail.
„Ne, ale tahle je jiná. Vím, kde to je.“
— Non, mais celui-ci est autre chose. Je sais où cela est.
„Neřeknete to,“ říkám a dívám se mu přímo do tváře. „To by bylo ošklivé.“
— Vous ne le direz pas, dis-je en le regardant en face. C’est vilain.
Doma jde máma do jídelny a my na terasu.
Rentrés, maman va dans la salle à manger et nous sur la terrasse.
Ten malý jde kolem a vidíme ho, jak se zastaví před č. 77 a prohlíží si to místo. Pak se vrátí a zastaví se před námi.
Le petit passe et nous le voyons s’arrêter devant n° 77 et examiner la place. Il retourne et s’arrête devant nous.
„Je to malý sukulent?“ ptá se.
— C’est une petite plante grasse ? demande-il.
Neříkám nic, ale mé Grácie2 odpovídají všemožné věci.
— Je ne dis rien mais mes Grâces répondent toutes sortes de choses.
„A všude má ostny?“ pokračuje ten malý.
— Avec des épines partout ? continue le petit.
„Ne, ne.“
— Non, non.
„To říkáte, abyste mě zmátly.“
— Vous dites cela pour me dérouter.
„Vůbec ne.“
— Pas du tout.
„Je to taková malá věcička, sukulent,“ říká.
— C’est une petite machine, une plante grasse, dit-il.
Ostatní už chtěly odpovědět, když vtom prostým a klidným hlasem řeknu:
Les autres allaient répondre lorsque je dis d’une voix simple et calme :
„Ano, se spoustou ostnů.“
— Oui, avec beaucoup d’épines.
Díval se mi přímo do tváře.
Il me regardait en face.
„A které ošklivě píchají,“ pokračovala jsem.
— Et qui piquent très fort, continuai-je.
Ubohé dítě zrudlo až po uši.
Le pauvre enfant a rougi jusqu’aux oreilles.
„Jak vy rudnete, pane.“
— Comme vous rougissez, Monsieur.
Už nevím, co odpověděl, v každém případě nic jasného. Pak se rozcházíme.
Je ne sais plus ce qu’il répondit, rien de clair dans tous les cas. Puis on se sépare.
„Dobrý den, na shledanou, slečny.“
— Bonjour, au revoir Mesdemoiselles.
„Dobrý den.“
— Bonjour.
Ubohý chlapec. Je mi to líto. Ale co dělat s těmi strakami, které mám kolem sebe a které mě svádějí k hloupostem.
Pauvre garçon. Je regrette cela. Mais comment faire avec ces pies que j’ai autour de moi et qui me font faire des bêtises.
Ubohé dítě — pro něj byla Gioia skutečně trn, který ošklivě píchá. Připadal si jako vévoda z Hamiltonu, když se ujal ženy, kterou vévoda opustil, a napodoboval jeho ekvipáž a boty. S Gioiou ho ta mánie napodobovat přešla. A je to tak dobře, byl k smíchu.
Le pauvre enfant, pour lui Gioia était en effet une épine qui pique très fort. Il se croyait duc de Hamilton en prenant la femme qu’il avait abandonnée et en imitant son équipage et ses bottes. Avec Gioia cette manie de copier lui est passée. Et c’est très bien, il était drôle.
Ať vévoda z Hamiltonu zůstane tím, čím je, a Emile Audiffret rovněž tím, čím je, aniž by se snažil zdát se tím, čím být nemůže, čím je nemožné, aby byl.
Que le duc de Hamilton reste ce qu’il est et qu’Emile Audiffret reste ce qu’il est, de même, sans chercher à paraître ce qu’il ne peut pas être, ce qu’il est impossible qu’il soit.
Máma jako by ve mně znovu prožívala mládí a vzpomínala na doby, kdy byla slečnou a dvořili se jí! Nuže, má jisté zkušenosti a v mladých dívkách a mladých mužích se vyzná; nuže, říká, že když Audiffret přišel, vrhl na mě pronikavý pohled, v němž se nebylo možné mýlit, a jedním slovem — že ho mám. Tím lépe, tím lépe. Ale mám ty věčné pochybnosti. Pochybnosti jsou lepší než hloupá jistota.
Maman semble revivre dans moi et se souvient du temps où elle était demoiselle, et courtisée ! ! Eh bien elle a quelque expérience et se connaît en ce qui concerne les jeunes filles et les jeunes gens; eh bien, elle dit qu’en entrant Audiffret m’a lancé un regard perçant auquel on ne pouvait se tromper et, en un mot, que je l’ai. Tant mieux, tant mieux. Mais j’ai ces éternels doutes. Les doutes valent mieux qu’une stupide sécurité.
Věřím kartám.
Je crois aux cartes.
V den rozluky starých Audiffretových jsem je vykládala pro mladého a řekly: zmatek, žal a trápení kvůli křížovému králi a křížové dámě. Dnes jsem je vykládala zase pro něj a řekly mi tolik krásných věcí, že je ani nechci vyslovit, ale vždy to končí pochybnostmi. Je to přirozené. A on musí pochybovat ještě víc než já. Ostatně až na pár maličkostí vyšly karty stejně pro mě i pro něj.
Le jour de la séparation des vieux Audiffret je les ai faites pour le jeune, et elles ont dit, trouble, chagrin et ennui à cause d’un roi et d’une dame de trèfle. Aujourd’hui je les ai encore faites pour lui et elles me dirent tant de belles choses, que je ne veux même pas les dire, mais cela finit toujours par des doutes. C’est très naturel. Et il doit douter bien plus que moi. D’ailleurs sauf quelques petites choses les cartes furent les mêmes pour moi et lui.
Děkuji Bohu, že mi seslal toto rozkošné rozptýlení. V Nice bych v létě zemřela smutkem a nedočkavostí, kdy už odjedeme.
Je remercie Dieu de m’avoir envoyé cette charmante distraction. A Nice en été je serais morte de tristesse et d’impatience de partir.
Ráda bych odjela i nyní, nejen ráda bych, ale vroucně si přeji odjet; a navíc mi cosi říká, že když odjedu, nepřestanu vídat Giroflu.
Je veux bien partir même à présent, non seulement je veux bien mais je désire ardemment partir; et puis quelque chose me dit que si je pars je ne cesserai pas de voir Girofla.
Opravdu, Bůh je příliš dobrý, požádala jsem o malý románek na léto a...
Vraiment Dieu est trop bon, j’ai demandé un petit roman pour cet été et...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Pardi !“ – hovorové zvolání (z par Dieu), Mariin tik z těchto týdnů. ↩
Pozn. překl.: Mé Grácie – nejspíš Marie a Olga Sapogenikoffovy, Mariiny družky ve „Třech Gráciích“, žertovném tajném spolku, který tři dívky založily 9. května 1875. ↩