Pondělí 31. května 1875

Girofla se včera v divadle ptal, jestli půjdeme do lázní; řekla jsem, že ano, a on je v lázních.
Ale já tam nejdu.
Dnes večer poslední představení Ravela a konec divadelní sezóny. Smiluj se!
Učešu se rozkošně a obléknu bílé hedvábné šaty, v nichž vypadám, jak řekla Caroline, jako anglická rytina.
Jsem okouzlující.
Za posledních pět nebo šest dní jsem zkrásněla přímo před očima. V celé mé tváři je jakási živost, oči září, pleť a rty nikdy neměly takový lesk, vlasy nikdy nebyly tak zlaté.
Naše lóže je dnes večer jako krabička sardinek, nebo lépe řečeno jako koš růží. Máma, Collignon, teta, Marie, Dina, Olga a já.
Sedím na místě Gioie, a to přesně jako ona. Ráda bych věděla, jestli si toho ten malý všiml.
Ravel předvádí své bláznivé kousky, hodím na jeviště dvě kytice, jednu z nich pro jeho ženu, milou Elisu Dechamps. Ravel mi děkuje opičím úsměvem a já mu zpod vějíře kývnu hlavou, a jeho ženě také.
Směji se jako bláznice.
Girofla je dole, v šedém volném svrchníku, a nepřichází.
Vycházíme živou uličkou, jejíž levou stranu tvoří Girofla a spol.
„Dobrý večer, slečno.“
„Dobrý večer, pane.“
„Dobrý večer, slečno,“ říká Galula, „je to poslední večer.“
„Ach ano, pane, škoda.“

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ (začátek 51. žalmu). ↩