❦
Úterý 1. června 1875
Mardi 1er juin 1875
Propánakrále!1
Cap de Biou !
Jaké počasí! Vítr, prach, bouře.
Quel temps ! Vent, poussière, tempête.
Vycházím s Collignon a Dinou. Máma atd. do Monaka. Na koncertě vidíme Giroflu, který jen prochází.
Je sors avec Collignon et Dina. Maman etc. à Monaco. A la musique nous voyons Girofla, qui passe seulement.
U Rumpelmayera, jak vcházím, přijde mi stisknout ruku. To jsou mi způsoby.
Chez Rumpelmayer, comme j’entrais, il vint me serrer la main. Voilà des façons.
Seděly jsme u stolu naproti jeho, byl tam s Danisem atd. Říkala jsem Praterovi (mému milovanému psovi) Giroflo; Collignon a Dina se smály a já také.
Nous étions à une table en face de la sienne, il était avec Danis etc. J’ai appelé Prater (mon chien chéri) Girofla; Collignon et Dina riaient et moi aussi.
Lituji, že jsem s tím chlapcem nepromluvila, slovo, větu, cokoli. Ach ano, lituji toho. Když mi přišel podat ruku se slovy: „Dobrý den, slečno, jak se máte?“ Měla jsem říci něco jiného než „Děkuji, pane.“ Lituji toho. Koneckonců to není neštěstí.
Je regrette de ne pas avoir parlé au petit, un mot, une phrase, n’importe quoi. Oh ! oui, je le regrette. Quand il est venu me tendre la main en disant: Bonjour Mademoiselle, comment allez-vous ? - Il fallait dire autre chose que Merci Monsieur. Je le regrette. Après tout ce n’est pas un malheur.
Upravila jsem si vlasy tak půvabně, jsou tak zlaté a lehké, že je to nádhera. Oči mi září a jsou živé, jedním slovem, tvář mám rozjasněnou. Jsem tak hezká, že nevím, co se sebou. (Zatímco píšu) obličej k namalování, lehký, svěží, zářivý, a oči prostě šedé, ale jiskřící šibalstvím a spokojeností.
J’ai placé mes cheveux si gracieusement, ils sont si dorés et légers que c’est un charme. Mes yeux brillent et sont animés, en un mot ma figure est éclairée. Je suis si jolie que je ne sais où me mettre. (Pendant que j’écris) une figure à peindre, légère, fraîche, éclatante, et les yeux simplement gris mais pétillants de malice et de contentement.
Podívejte se, dobří lidé, co to znamená stín... jak říci... stín nápadníka. Jednoho jsem měla, ale nenáviděla jsem ho, kdežto k tomuhle žádnou nenávist necítím. Bylo by to tedy zcela nové, ten druhý se nepočítá, protože jsem ho nenáviděla a stále ho strašlivě nenávidím.
Voyez bonnes gens ce que veut dire un soupçon de... comment dire... un soupçon d’amoureux. J’en avais un, mais je le détestais, tandis que celui-ci je ne déteste pas du tout. Ce serait donc tout nouveau, l’autre ne peut compter puisque je le haïssais et je le hais encore terriblement.
Bože, ten člověk mi jednou provede nějakou podlost, taková nenávist není přirozená.
Mon Dieu, cet homme me fera quelque vilenie, une pareille haine n’est pas naturelle.
Jaká škoda, že mě nikdo nevidí. Ach, jak jsem hezká, nejen hezká, ale půvabná, živá, vtipná (mluvím o svém obličeji). Nikdo to nebude číst, mohu klidně říci pravdu.
Quelle pitié que personne ne me voie. Oh ! que je suis jolie, pas seulement jolie, mais gracieuse, mais animée, mais spirituelle (je parle de ma figure). Personne ne lira cela, je puis bien dire la vérité.
Ale jako naschvál jsem takhle hezká jen večer doma, v domácích šatech, kde jsem stále mě nikdo nevidí.
Mais, comme exprès, je ne suis jolie comme ça que le soir chez moi, en déshabillé, où suis toujours personne ne me voit.
Tyhle kudrnaté kadeřavé, zlaté vlasy mě zkrášlují, zvláště ty na čele a na spáncích, ty poslední mají stříbřitý odlesk a vinou se v drobných kudrníčcích jako svatozář. Viděla jsem na nádherné vázě ze Sèvres vymalovanou Psyché, nuže vypadám jako její portrét.
Ces cheveux frisés bouclés, dorés, m’embellissent surtout ceux du front et des tempes ces derniers ont un reflet argenté et s’en vont en petites frisures me faisant comme une auréole. J’ai vu sur un magnifique vase de Sèvres Psyché, peinte, eh bien je lui ressemble comme un portrait.
Jaká škoda, že mě nevidíte, protože nikdo neuvěří tomu, co tu říkám, třeba se budou posmívat. A přesto říkám pravdu, nic než pravdu. Řeknou, že si myslím, že mluvím pravdu, že jsem zaslepená, ale ne, vůbec ne.
Quel dommage qu’on ne puisse pas me voir, car on ne croira pas à ce que je dis ici, on se moquera peut-être. Et pourtant je dis la vérité, rien que la vérité. On dira que je pense dire la vérité, que je m’aveugle, mais non, pas du tout.
na okraji · annotation ultérieure de Marie, 1880
[Poznámka: 1880. Tato krása neměla dlouhého trvání. Nebyla jsem zaslepená, a tak dobře vidím, že můj obličej už teď vůbec není tak hezký: ale postava je lepší...]
[Annotation:!880. Cette beauté n’a eu qu’un temps. Je ne m’aveuglais pas, ainsi je vois bien que ma figure n’est plus du tout si bien à présent: mais la taille est mieux...]
Dobře vidím, když jsem ošklivá. Ostatně nic není proměnlivější než můj obličej.
Je vois bien quand je suis laide. D’ailleurs rien de plus mobile que ma face.
Je to bezpochyby Audiffret — mimochodem, včera byl u nás, našla jsem jeho vizitku na toaletním stolku.
C’est sans doute Audiffret: à propos, il a été hier chez nous, j’ai trouvé sa carte sur ma toilette.
Říkala jsem tedy, že je to bezpochyby Audiffret, kdo přináší štěstí mému obličeji.
Je disais donc que c’est sans doute Audiffret qui porte bonheur à ma face.
Máma si té změny všimla a řekla mi to, a teta též.
Maman a remarqué ce changement et me l’a dit et ma tante aussi.
Bože, ponech mě nadále v tomto stavu obličeje.
Mon Dieu, continuez à me laisser dans cet état de figure.
Za pět minut se možná stanu zase jen ucházející.
Dans cinq minutes peut-être je redeviendrai passable seulement.
Právě jsem se znovu podívala do zrcadla... Oči jsou skoro černé a rty vlhké, co to se mnou je. Ale co to se mnou je?
Je viens de me regarder encore... Les yeux sont presque noirs et les lèvres humides, qu’est-ce que j’ai donc. Mais qu’est-ce que j’ai donc ?
Oči jsou skoro černé a rty vlhké, čím to, že jsem tak hezká? Je to znepokojivé a nepřirozené.
Les yeux sont presque noirs et les lèvres humides, qu’est-ce que j’ai donc à être aussi jolie ? C’est inquiétant et pas naturel.
Jsem dnes jako každý den od Audifferova představení rozrušená a rozjařená. Je to únavné, ale zvyknu si.
Je suis aujourd’hui, comme tous les jours depuis la présentation d’Audiffer, agitée et animée. Cela fatigue, mais je m’habituerai.
Bavme se, bavme se,
Amusons-nous, amusons-nous,
Dokud jsme mladí, trhejte, trhejte své mládí, neboť jako tomu květu stáří zkalí vaši krásu.
Tant que nous sommes jeunes Cueillez, cueillez votre jeunesse. Comme à cette fleur la vieillesse Fera ternir votre beauté.
Zvláště mám-li snášet Miloradovitche, zabývejme se Audiffretem, jsou si podobní a to je velmi pohodlné, a nejen to. Máma řekla včera v divadle se zářivou tváří:
Surtout si je dois subir Miloradovitch, occupons-nous d’Audiffret, ils se ressemblent et c’est très commode, et pas seulement cela. Maman a dit hier au théâtre avec une figure rayonnante:
„Naďo, ale vždyť se s ním chtěla vlastně jen seznámit.2“
— Nadia, mais qu’est-ce qu’elle voulait pourtant, faire sa connaissance.
„Nula3,“ odpověděla teta tónem, jakým by řekla „drahý anděli“, a dívala se na mě.
— Un nul répondit ma tante, du ton qu’elle eut dit, cher ange, en me regardant.
Přehánějí, neznáme ho proto, že jsem to chtěla já, ale protože on chtěl. Ale to je jedno.
On exagère, on ne le connaît pas parce que je l’ai voulu, mais parce qu’il a voulu. C’est égal.
Bože, prosila jsem Tě o malý román, zdá se, že mi ho udílíš. Neodvracej se, buď shovívavý! Jsem nedočkavá zítřka.
Mon Dieu, je Vous ai demandé un petit roman, Vous semblez me l’accorder. Ne Vous retirez pas, soyez indulgent ! Je suis impatiente du lendemain. .
Jsem nedočkavá zítřka, jsem celá rozrušená, běžím si lehnout, abych zkrátila čas.
Je suis impatiente du lendemain, je suis toute agitée, je cours me coucher pour abréger le temps.
Už potřetí vytahuji tento deník z krabice, abych připsala, co mi prolétne hlavou. Jsem celá rozrušená a můj spis také.
Voilà la troisième fois que je tire ce journal de la boîte pour ajouter les choses qui me passent par la tête. Je suis toute bouleversée et mon écrit aussi.
Kdybych uvažovala, kdybych komponovala, ale píšu, jak myslím, a co myslím, a hlavně jak myslím.
Si je pensais, si je composais, mais j’écris comme je pense et ce que je pense, comme je pense surtout.
Radostí se nedotýkám země!
Je ne touche pas la terre de joie !
Připadám si krásná a zdá se mi, že svět patří mně.
Je nie vois belle et il me semble que le monde est à moi.
Napsala jsem Paulovi dopis s latinskými citáty, abych utřela nos svému otci (málem jsem řekla ničemovi otci, ale to se nesluší).
J’ai écrit à Paul une lettre avec des citations latines, pour essuyer le nez à mon père, (j’allais dire faquin de père, mais ce n’est pas bien).
Poznámky
Pozn. překl.: V originále nicejsky: Cap de Biou! – jižanské zaklení, zřejmě obměna okcitánského cap de Diou („hlava Boží“); biou znamená provensálsky „vůl“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩