❦
Neděle 9. května 1875
Dimanche, 9 mai 1875
Dál mívám nádherné sny. Včera to byli obři, paní Prodgersová na koni a paní Vigierová na oslu. Obě pětkrát větší než ve skutečnosti. Potom Gioia, ještě větší, tu jsem políbila. To znamená, že úspěch předčí mou ctižádost, a to je těžké, ne-li nemožné.
Je continue à faire des rêves superbes. Hier c’étaient des géants, Mmes Prodgers à cheval et Vigier sur un âne. Toutes deux cinq fois la grandeur naturelle. Ensuite Gioia plus grande encore, celle-là je l’ai embrassée. Ceci veut dire que le succès dépassera mon ambition, c’est difficile, sinon impossible.
Pak se mi zase zdálo o divadle, pořád o tom samém, vídám ho tak často, že bych ho mohla nakreslit; že měl zpívat Fritz, že mě máma nechtěla pustit a že jsem prosila Collignon.
Puis j’ai rêvé encore de théâtre toujours le même, je le vois si souvent que je pourrais le dessiner, que Fritz devait chanter, que maman ne me laissait pas aller, que je priais Collignon.
Dnes se mi zdálo, že si prohlížím dům Blackprince, a tak zřetelně, že si pamatuji každý pokoj, každý kus nábytku; visel tam portrét Rosalie Léonové a portrét pana Rosalie Léona, velmi podobný, ale hlavou dolů, a vedle ještě jeden jeho portrét, zase obrácený.
Aujourd’hui j’ai rêvé que je visitais la maison de Blackprince, mais si distinctement que je me souviens de chaque chambre, de chaque meuble, il y avait le portrait de Rosalie Léon et le portrait de M. Rosalie Léon, lui très ressemblant mais la tête en bas, et à côté encore un autre portrait de lui toujours renversé.
Stoupala jsem po schodech, což věští nekonečné blaho.
Je montais des escaliers, ce qui annonce des félicités sans fin.
Kdybych tak věřila všemu, co mi sny předpovídají…
Enfin si je croyais tout ce que me prédisent les rêves...
Jedna věc mě rmoutí, a kdykoli na ni pomyslím nebo mi ji někdo připomene, rázem se zachmuřím. Je to myšlenka, že si vezmu Miloradovitche.
Une chose m’attriste et chaque fois que j’y pense ou qu’on m’y fait penser m’assombrit tout à coup. C’est cette idée que j’épouserai Miloradovitch.
Pak bych mohla obviňovat Osud jako „Krásná Helena“. Namouduši, jestli si ho vezmu, nebudu si nic odpírat. Ale kdo mě do toho sňatku nutí? Ale jaký mám důvod ho odmítnout?
Alors je pourrais bien accuser la Fatalité comme « la Belle Hélène ». Ma foi, si je l’épouse, je ne me gênerai pas. Mais qui me force à ce mariage ? Mais quelle raison ai-je pour le refuser ?
Bůh to chce, a aby naplnil svou vůli, vnuká mi myšlenku, že jsem stará panna nebo jí brzy budu, že se nám nikdy nebude žít dobře. Sesílá na mě jedno zoufalství za druhým, abych ten svazek přijala jako přístav spásy1
Dieu le veut et, pour accomplir sa volonté, il me met dans l’esprit l’idée que je suis une vieille fille ou le serai bientôt, que nous ne vivrons jamais bien. Il m’inspire mille désespoirs pour me faire accepter cette union comme un portus salutis
Eh, kdo může odolat Jeho vůli, když má všechny prostředky k dispozici? Ačkoli nechci, cítím, jak mě to strhává, a ne jen tak řečeno, ale doopravdy, docela doopravdy strhává, strhává tak, že se nemohu bránit, jako v noční můře – a jako v té noční můře, kdy mě pronásledoval vlk: běžela jsem, pořád jsem běžela, ale nohy mi slábly, srdce mi bušilo, vypjala jsem všechny síly, abych běžela dál, ale nohy vypovídaly službu a podlamovaly se, cítila jsem, jak se ta divoká šelma blíží, a vrhla jsem se na zem a říkala si: nu, ať mě sežere, koneckonců je to jen sen a v poslední chvíli se probudím.
Eh ! qui peut résister à Sa volonté, puisqu’il a tous les moyens à Sa disposition ? Tout en ne voulant pas je me sens entraînée, pas pour dire, mais véritablement tout à fait véritablement entraînée, tellement entraînée que je n’y puis rien, comme dans un cauchemar et comme dans un cauchemar aussi lorsque j’étais poursuivie par un loup, je courais, je courais toujours, mais mes jambes faiblissaient, mon cœur battait, je faisais un effort pour courir encore mais les jambes manquaient et pliaient, je sentais la bête féroce s’approcher et je me jetais par terre en me disant: eh bien qu’elle me mange, après tout ce n’est qu’un rêve et je vais me réveiller au moment suprême.
A opravdu, ve chvíli, kdy jsem u tváře cítila vlkovu žhavou tlamu, jsem se probudila.
Et, en effet, au moment où je sentais la gueule brûlante du loup près de ma figure je me réveillais.
Stávalo se mi také, že jsem se, když mě pronásledovali, vrhla ze schodů, abych se probudila.
Il m’arrivait aussi étant poursuivie de me jeter du haut d’un escalier pour me réveiller.
Nu a tohle je jako ta noční můra, nemám ani rozum, ani vůli, jedu do Ruska, proč? Říkám, že jedu koupit koně a kožich, ale cítím, že mě tam žene osud.
Eh bien c’est comme ce cauchemar, je n’ai ni raison, ni volonté, je vais en Russie, pourquoi ? Je dis pour acheter des chevaux et une fourrure, mais je sens que la fatalité m’y pousse.
K čertu s černými myšlenkami! Raději vylíčím výpravu s vidličkou, než abych se zabývala planými přeludy.
Au diable les noires idées ! J’aime mieux raconter l’expédition à la fourchette que de m’occuper de vaines fantaisies.
Od dvou do půl třetí se procházím po Promenádě na naší straně, ne na straně u moře, bez klobouku, s Marií a Olgou.
De deux à deux heures et demie je me promène à la Promenade de notre côté, pas du côté de la mer, sans chapeau et avec Marie et Olga.
Obdivovaly jsme zahrady malých fialových domků, Rosaliina zahrada je k pomilování. Zastavím se před Gioiou, a protože tu není a všechno je zavřené, prostrčím ruku mříží, natrhám kopretiny a my z nich slavnostně otrháváme lístky. Ó květino, pomyslila jsem si, ty, jež jsi z jeho zahrady, ze zahrady, kudy chodil, kde se procházel, řekni mi jednou provždy: budu pro něj někdy, aspoň jednou a za jakýchkoli okolností, tím, čím pro něj byla ona? Otrhám všechny lístky na své straně a obě dívky na své, a jedna květina mi řekla ano, a já jsem zvedla hlavu s radostí, rozmrzelostí, studem a hněvem, ale zvedla jsem ji, protože jsem byla podivně spokojená.
Nous admirions les jardins des petites maisons mauves, celui de Rosalie est un amour de jardin. Je m’arrête devant Gioia, comme elle n’est pas ici et que tout est fermé, je cueille des marguerites en passant le bras à travers la grille et nous les effeuillons solennellement. O fleur, pensai-je, toi qui es de son jardin, du jardin où il a passé, où il s’est promené, dis-moi une fois, pour toujours, serai-je jamais, au moins une fois et dans n’importe quelles circonstances, pour lui ce que elle lui a été. J’arrache tous les pétales de mon côté et les deux filles du leur, et une fleur m’a dit oui, et j’ai relevé la tête avec joie, dépit, honte et colère, mais je l’ai relevée car j’étais étrangement satisfaite.
Tohle mi vynahradí všechno! A na všechno ostatní plivu, když je mi slíbeno něco takového.
Ceci me dédommagera de tout ! Et je crache sur tout du moment qu’une pareille chose m’est promise.
Nebyla jsem sama, musela jsem mluvit; nasbíraly jsme pár oblázků na Rosaliině terase, vzaly jsme několik lístků od Gioie, opět přes mříž, a vrátily jsme se domů se smíchem a švitořením.
Je n’étais pas seule, il fallait parler, nous ramassâmes quelques cailloux sur la terrasse de Rosalie, nous prîmes quelques feuilles de chez Gioia toujours à travers la grille et retournâmes chez nous riant et bavardant.
Vyjdeme nahoru do mé pracovny a já pronesu tuto řeč: „Mé drahé, zakládáme zednářský řád; víte, tato společnost má za cíl uchvacování mladých mužů. Zatím jsme jen tři, časem každá z nás získá nové členky. Každá společnost měla nějaký začátek. Připravíme čarovný nápoj, který rozdělíme na tři díly, a každá z nás dostane jeden.“
Nous montons dans mon étude et je tiens ce discours: Mes chères, nous fondons une maçonnerie, vous savez, cette société a pour but l’accaparation des jeunes gens. Nous sommes pour le moment trois seulement, avec le temps chacune de nous recrutera. Toute société a eu un commencement. Nous allons composer un philtre qui sera divisé en trois parties, chacune de nous en recevra une.
Můj návrh byl s nadšením přijat a připravujeme nápoj neboli talisman: sodovku, oblázky a lístky, které jsme měly a které pocházejí ze dvou míst příznivých pro to, co chceme, a kromě toho do něj každá z nás, když se se spartskou odvahou píchla do prstu, nakapala tři kapky své krve. To vše převařeno a rozpuštěno chemickým postupem. „A teď,“ pravím, „přísahejme, a já vám řeknu naše heslo a naši pečeť. Tři Grácie držící stuhu ověnčenou růžemi, na níž bude napsáno toto heslo: Audacter et amanter. Což znamená směle a něžně.“
Ma proposition acceptée avec enthousiasme, nous préparons le philtre ou talisman; de l’eau de Seltz, les cailloux et les feuilles que nous avions et qui viennent de deux endroits favorables pour ce que nous voulons, et outre cela chacune de nous en se piquant le doigt avec un courage de Spartiate y versa trois gouttes de son sang. Le tout bouilli et dissous par un procédé chimique. Et maintenant, dis-je, jurons, et je vais vous dire notre devise et notre cachet. Trois grâces soutenant un ruban enguirlandé de roses sur lequel sera écrite cette devise: Audacter et amanter. Ce qui veut dire hardiment et tendrement.
Druhá řeč měla týž účinek jako první, přísahaly jsme, a když jsme nápoj pečlivě ukryly, sešly jsme dolů, trochu se upravily a vyšly ven.
Le deuxième speech produisit le même effet que le premier, nous jurâmes et ayant soigneusement caché le breuvage nous descendîmes, nous arrangeâmes un peu et sortîmes.
Kam až to člověk dopracuje, Mercator! Pro nedostatek lepšího jsme si vyhlédly tři americké holobrádky, kteří studují ve Washově škole. To je nedůstojné!
A quoi est-on réduit Mercator ! faute de mieux nous avons avisé trois blancs-becs américains qui étudient à l’école de Wash. C’est indigne !
Přejděme k vidličce. Večer si oblékneme velké spiklenecké pláště a vyplížíme se ven jako zlodějky, kterými také jsme, jak se hned ukáže, a pod plášti schováváme: já vidličku, Marie nůž a Olga vůbec nic. Jako naschvál svítí měsíc. Je to mrzuté, ale co na tom.
Passons à la fourchette. Le soir ayant mis de grands manteaux de conspirateurs nous sortons furtivement comme des voleuses que nous sommes comme on va voir, cachant sous ces manteaux, moi une fourchette, Marie un couteau et Olga rien du tout. Comme exprès la lune éclaire. C’est fâcheux mais n’importe.
Míjíme vilu Gioia, a jako by nic, Marie několikrát bodne nožem mezi dva hrubé kameny, z nichž je terasa; jdeme kolem ještě jednou, a tentokrát, rychlá jako… já, ano, jako já, zabodnu vidličku a vytáhnu s ní svou trofej, docela malinký kaktus, kterého jsme si všimly a o jehož krádeži jsme rozhodly už dnes odpoledne. Kaktus velký jako dvacetisousová mince. Ale jak jsme byly pyšné! Hned se šlo do zahrady a já jsem tu kradenou věc zasadila se slovy: „Rostěte, prospívejte, dám vám jméno vás hodné, časem vedle vás postavím cedulku, jak se to dělá u vzácných rostlin, a napíšu na ni:“
Nous passons la villa Gioia et sans avoir l’air de rien Marie donne plusieurs coups de couteau entre deux pierres rustiques qui forment la terrasse, nous repassons encore une fois et cette fois prompte comme... moi, oui comme moi, j’enfonce ma fourchette et retire avec elle mon trophée, un tout petit cactus que nous avons remarqué et résolu de voler cet après-midi encore. Un cactus grand comme une pièce de vingt sous. Mais comme nous étions fières ! On alla aussitôt au jardin et je plantai la chose volée en disant: Croissez, prospérez, je vous donnerai un nom digne de vous, avec le temps je mettrai à côté de vous un écriteau comme on fait pour les plantes rares, et j’écrirai dessus:
Rostlina zlodějů2.
Planta furum.
Jak jsem šťastná, můj Bože, že se mohu zabývat hloupostmi; Marie navrhuje ukrást Gioii všechny její malé kaktusy, a já zajdu tak daleko, že navrhnu vzít rovnou ji samotnou a postavit ji do naší nádrže. Je to opravdu štěstí, moci být vším.
Que je suis heureuse mon Dieu de pouvoir m’occuper de bêtises; Marie propose de lui voler, à Gioia, tous ses petits cactus, alors je vais jusqu’à proposer de la prendre elle-même et de la placer dans notre bassin. C’est vraiment heureux de pouvoir tout être.
Stará i dítě, hloupá i duchaplná, s vlky výji… ne však vždycky, nesnáším ničemy a mezi ničemy se ničemnou nestávám, a když ano, tak opravdu proti své vůli.
Vieille et enfant, bête et spirituelle, je hurle avec les loups... pas toujours cependant, je ne souffre pas les vilains et entre vilains ne deviens pas vilaine ou si je le deviens c’est bien malgré moi.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „portus salutis“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Planta furum“. ↩