❦
Pátek 30. dubna
Vendredi, 30 avril
Včera jsme s Marií a Olgou věštily; otevřela jsem knihu pro Blackprince a čtu: žení se.
Hier avec Marie et Olga nous avons fait la bonne aventure, j’ai ouvert le livre pour Blackprince et je lis: il se marie.
Opravdu stačí, abych se v myšlenkách dotkla nějakého muže, a on se hned žení.
Vraiment je n’ai qu’à toucher un homme de la pensée pour qu’il se marie.
Umírám hlady, náš kuchař už za nic nestojí. Beru Léonii a jdu k Sapogenikoffovým. Nacházím je všechny v zahradě, mámu v křesle, naproti papoušek na volnosti, na pohovce Nina, Yourkoff a Walitský a dále, ve stínu pomerančovníků, leží na koberci Marie, Olga a Dina, čtou, u nohou jim Prater a Mistigri, Ninina opička, která skáče, běhá, hraje si a poletuje z větve na větev. Ucítila jsem tu lenost, jež se tam v ovzduší vznášela, člověk se cítí malátný a neschopný čehokoli. Člověk se cítí jako pastýř z Vergilia. Žhavé slunce, jemuž se člověk vyhýbá pod krásnými pomerančovníky obsypanými plody, natažený ne na trávníku — trávník je příliš špinavý kvůli hmyzu — ale na koberci hozeném na trávník.
Je meurs de faim, notre cuisinier ne vaut plus rien. Je prends Léonie et m’en vais chez les Sapogenikoff. Je les trouve tous au jardin, maman dans un fauteuil, en face le perroquet en liberté, sur un divan Nina, Yourkoff et Walitsky et, plus loin, à l’ombre des orangers sont étendues, sur un tapis Marie, Olga et Dina lisant, Prater à leurs pieds et Mistigri, le singe de Nina sautant, courant, jouant et volant de branche en branche. J’ai senti l’air de paresse qu’on y respirait, on se sent mou et incapable de rien. On se sent un berger de Virgile. Un soleil ardent qu’on évite sous de beaux orangers couverts de fruits, couché non pas sur le gazon, le gazon c’est trop sale à cause des insectes, mais sur un tapis jeté sur le gazon.
To jsou šťastní lidé.
Voilà des gens heureux.
na okraji
W znamená vždy Walitský.
dans la marge W veut toujours dire Walitsky.
Nina a Walitský sedí vedle sebe a pozorně čtou tutéž knihu — jakou? Snad Theokrita nebo Vergilia? Ne, ještě vznešenější, je to kniha, která dává radost a mír duši i tělu — je to kuchařka.
Nina et Walitsky assis côte à côte et lisant attentivement dans le même livre, quel livre ? Théocrite peut-être ou Virgile ? Non, plus sublime encore, c’est un livre qui donne la joie et la paix à l’âme et au corps, c’est un livre de cuisine.
Čtou nábožně a občas k sobě blaženě zvednou oči, aby se poradili.
Ils lisent religieusement et lèvent de temps en temps des yeux béats l’un sur l’autre pour se consulter.
Když je toto sladké čtení u konce, odeberou se do chrámu, kde zabijí obětinu; vnitřnosti zasvětí psům, obětinu okoření a snědí a nezapomenou přitom pohostit všechny. Čas od času zajde Yourkoff do města a přinese buď chřest, tlustý a bílý jako svíčky značky Étoile, nebo jahody, nebo čerstvé okurky.
Cette douce lecture terminée ils se rendent au temple où ils immolent une victime et après avoir consacré aux chiens les entrailles, ils l’assaisonnent et la mangent ayant soin de régaler tout le monde. De temps en temps Yourkoff va en ville et en rapporte ou des asperges grosses et blanches comme des bougies de L’Etoile ou des fraises ou des concombres frais.
Zasedá se ke stolu. Walitský naproti Nině, polévka je přesolená. „To vy jste ji solil, Loukantchiku?1“
On se met à table. Walitsky en face de Nina, le potage est trop salé, Est-ce vous, Loukantchik qui avez salé ?
„Ne, to vy, Nino Alexandrovno,“ odpoví Loukantchik.2
— Non c’est vous, Nina Alexandrovna, répond Loukantchik.
„Loukantchiku,“ pokračuje Nina, „dali jsme tam příliš zeleniny3“, a tak dále.
— Loukantchik, reprend Nina, nous avons mis trop de légumes, et ainsi de suite.
Po večeři se jde k mámě, v jedenáct se od ní odchází a Walitský zajde do pokoje Niny a dívek, které přenechaly svůj pokoj mámě a spí u své matky, usadí se uprostřed pokoje a vypráví spoustu historek a anekdot o jistém Nikonorovi, svém šaškovi v Rusku.
Après dîner, on va chez maman, à onze heures on la laisse et Walitsky va dans la chambre de Nina et des jeunes filles qui, ayant cédé leur chambre à maman, dorment chez leur mère, s’assied au milieu de la chambre et raconte une multitude d’histoires et d’anecdotes sur un certain Nikonor, son bouffon en Russie.
Walitský není žádný mocný kníže, a přece měl svého šaška, Nikonora Nikolevitche Popoffa, vládního úředníka a syna kněze. Takhle vypráví až do čtyř do rána, pak se uchýlí k Yourkoffovi, a nazítří se znovu otevře ta kniha, bible laiků, a začíná se nanovo jako předešlého dne.
Walitsky n’est pas un grand prince mais il avait son bouffon, Nikonor Nikolevitch Popoff, employé du gouvernement et fils d’un prêtre. Il raconte ainsi jusqu’à quatre heures du matin puis se retire chez Yourkoff, et le lendemain on reprend encore le livre, la bible des profanes et on recommence comme la veille.
Život Sapogenikoffových je teď idyla, kdežto ten náš je Iliada strašnější a krvavější než ta Homérova.
La vie des Sapogenikoff à présent c’est une idylle, notre vie à nous c’est une Iliade plus terrible et sanglante que celle d’Homère.
Sapogenikoffovi z milionářů zchudli, a nesou to tak vznešeně, že je radost se dívat. Z Ruska mi poslali můj erb, tady je: teď k němu přidám některé věci, které v něm počínaje mnou zůstanou, a napíšu do něj své heslo, které jsem ještě nenašla.
Les Sapogenikoff de riches à millions sont devenus pauvres et ils prennent si noblement la chose que c’est plaisir à voir. On m’a envoyé de Russie mes armes, les voici: maintenant je vais y ajouter certaines choses qui y resteront depuis moi et j’y écrirai ma devise que je n’ai pas encore trouvée.
Nepřidám vůbec nic, to jsou jen žerty.
Je n’ajouterai rien du tout, ce sont des plaisanteries.
Je vidět, co jsem přidala: chci mít tři růže (růže je má květina) místo tří per, ale místo Ich diene4 opravdu nevím, co tam dát; pomýšlela jsem na volo5, ale to je příliš troufalé pro takové malé děvče, jako jsem já, a pak bych raději měla nějaké zbožnější heslo, Bůh by se mohl rozhněvat. Přidala jsem své dva sny, pět hvězd a obilné klasy. Opravdu nevím, jak to všechno rozmístit. Ještě si to rozmyslím.
On voit ce que j’ai ajouté, je veux avoir trois roses, (la rose est ma fleur), à défaut de trois plumes mais à défaut de Ich diene, je ne vois vraiment quoi mettre, j’ai pensé à mettre volo, mais c’est trop présomptueux pour une petite comme moi et puis j’aime mieux avoir une devise plus pieuse, Dieu pourrait se fâcher. J’ai ajouté mes deux rêves, les cinq étoiles et les épis de blé. Je ne sais vraiment comment disposer tout cela. On y songera.
Příšerně oblečená, v tetiných šatech, jdu na „Krásnou Helenu“6 s Marií, Olgou, tetou a Lubou. Schovávám se, protože takhle oblečená nejsem sama sebou.
Détestablement mise, avec une robe de ma tante je vais voir « La Belle Hélène » avec Marie, Olga, ma tante et Louba. Je me cache car je ne suis pas moi-même ainsi mise.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Německy „sloužím“ (správně Ich dien), heslo prince z Walesu pod jeho třemi pštrosími pery. ↩
Pozn. překl.: Latinsky „chci“. ↩
Pozn. překl.: Opereta Jacquese Offenbacha. ↩