❦
Neděle, 22. listopadu 1874
Dimanche, 22 novembre 1874
Včera včera
Hier hier
Přepočítala jsem se a teď jsem tu bez šatů, zbývají jen bílé vlněné šaty, věci od Laferrièrové1 jsou obnošené a modrozlaté šaty mají zpackaný živůtek. Jsem zoufalá a prosím tetu, abychom jely do Paříže, neustále říkám: „Jedeme do Paříže,“ a na všechny otázky odpovídám těmito třemi slovy. Navíc bez ustání naříkám, že nemám šaty. Opravdu, když nejsem správně oblečená, jsem to nejprotivnější stvoření, pro ostatní i pro sebe. Doufám, že pojedu; není to teta, kdo se tomu brání, ale peníze, ty proklaté peníze.
J’avais mal calculé et me voici sans robes, il n’y a que la robe de drap blanc, les choses de Laferrière sont finies et la robe bleue et or a le corsage manqué. Je suis dans la désolation et prie ma tante d’aller à Paris, à chaque instant je dis: Allons à Paris, et à toutes les questions je réponds par ces trois mots. De plus je ne cesse de me lamenter sur ce manque de robes. En vérité quand je ne suis pas vêtue, je suis la plus désagréable des créatures pour les autres et pour moi. J’espère que j’irai, ce n’est pas ma tante qui s’y oppose, c’est l’argent, ce maudit argent.
Dělám si, co chci, a najednou mě napadne jet do Paříže pro šaty, a svolí. Nevím, jestli je to neštěstí nebo štěstí, že tu poroučím já, nezávisím na nikom, a kdykoli narazím na nějaký odpor, jsou to peníze, pořád ty peníze, běda! Šťastni ti, kdo je mají, ať si kdo říká co chce, peníze jsou velkou součástí štěstí. Lépe být nešťastný se zlatem než bez zlata, a ti, co na ně nadávají, jsou právě ti, kdo je nemají, jak říkávala kněžna Nadine Galitzinová, žena nepříliš duchaplná, ale mně milá. Všichni manželé se časem zkazí, lépe tedy plakat skrze zlato než skrze železo. To je zlatá věta, tu myšlenku jsem měla v sobě už dříve, ale pronesla ji kněžna. Vycházím málo a ve špatné náladě, bez šatů!!! Opravdu, bez šatů se cítím nesvá.
Je fais ce que je veux voilà que l’idée me vient d’aller à Paris pour acheter des robes et l’on consent. Je ne sais si c’est malheureux ou heureux que je suis chef ici, je ne dépends de personne et lorsque j’éprouve quelque résistance c’est de la part de l’argent, toujours l’argent hélas ! Heureux ceux qui en ont, on a beau dire, l’argent fait une grande part du bonheur. Il vaut mieux être malheureux avec de l’or que sans or, et ce sont les gens qui n’en ont pas ou qui disent du mal, comme disait la princesse Nadine Galitzine, femme de peu d’esprit mais que je trouvais agréable. Tous les maris deviennent mauvais avec le temps, donc il vaut mieux pleurer à travers de l’or qu’au travers du fer. C’est une phrase d’or, la pensée était en moi avant mais c’est la princesse qui a parlé. Je sors peu et d’humeur désagréable, sans robes !!! En effet je me sens mal à l’aise sans robe.
Večer v opeře na „Italce v Alžíru“,2 stejné šaty jako posledně, účes moc sluší. Jsem v dobré náladě a bavím se, přestože tu skoro nikdo slušný není, jen hrabě Arnim, ten z minulého roku, Moreno s rodinou a čtyři další Španělky. Přišel nás pozdravit a svou přítomností zahnal Galulu. Dina řekla, že udělal dobře!
Le soir à l’Opéra « L’Italiana in Algeria », même robe de l’autre soir, ma coiffure, très bien. Je suis de bonne humeur et m’amuse bien qu’il n’y ait presque personne de bon, seulement le comte Arnim celui de l’année passée, Moreno avec sa famille et quatre autres Espagnoles. Il vint nous voir et chassa par sa présence Galula. Dina dit qu’il a bien fait !
Ten milý Moreno začne poklonami, že v jeho lóži říkali, že jsem vzdušná jako obláček, celá v bílém, pak „Podívejte, jaké paže, jak je kulatá, bílá, blonďatá!“ – to říká jeho žena. Audiffret se vytratil, kam se to propadl? Vigierová má na sobě rudé saténové šaty s volským okem3 vpředu, v němž bylo vidět věci, které člověk není zvyklý vídat na veřejnosti, a Zibine, ten starý hnusák, se opovážil vyklonit z lóže té hnusné Schestakoffové a dívat se zblízka a usmívat se, ubohá vikomtesa zrudla a zakryla se vějířem. Barbaři, hlupáci, osli! Protože se obléká, jak se oblékalo kdysi, jako na starých portrétech, ti barbaři, ti nevzdělanci si troufají na takové věci, a vrhla jsem na Zibina rozhořčené pohledy, neboť si dovolil urazit ženu, která byla s jinou ženou. Ach, kdybych byla muž, natahala bych ho za uši.
Ce cher Moreno commence par des compliments, que dans sa loge on avait dit que j’étais vaporeuse comme un nuage tout en blanc, puis voyez quels bras, qu’elle est ronde, blanche, blonde, c’est sa femme qui dit cela. Audiffret a disparu, où diable il est ? La Vigier est vêtue d’une robe de satin rouge avec un œil-de-bœuf devant, dans lequel on voyait des choses qu’on n’est pas habitué de voir en public, et Zibine, ce vieux saligaud a osé se pencher hors de la loge de la dégoûtante Schestakoff et regarder de près et sourire, la pauvre vicomtesse rougit et se couvrit de l’éventail. Les barbares, les sots, les ânes ! Parce qu’il s’habille comme on s’habillait autrefois, comme les vieux portraits, les barbares, les ignorants osent des pareilles choses, et je lançai à Zibine des regards indignés, car il s’est permis d’insulter une femme qui était avec une autre femme. Ah si j’étais un homme je lui tirerais les oreilles.
Jak jsem šťastná, že jsem dobře rostlá, dokud budu mít tak krásné tělo, nikdy se nebudu moci nudit, a k tomu ještě vlasy, s tím vším si člověk užije. Kdo bude mít všechny ty krásy. Byla bych zoufalá, kdyby to byl nějaký ničema, ale doufám, že ne.
Que je suis heureuse d’être bien faite, tant que j’aurai un si beau corps je ne pourrai jamais m’ennuyer et encore les cheveux, avec cela on peut s’amuser. Qui aura ces belles choses. Je serais désolée si c’était un faquin, mais j’espère que non.
škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
[Deux lignes cancellées]
Les choses vraiment belles ne doivent pas demeurer cachées mais doivent être admirées de tous. Honni soit qui mal y pense. Si je ne change pas je ferai faire ma statue avec le temps. Je la voudrais en ivoire et or comme celle de Minerve dans le Parthénon, de cette façon on la conserverait comme un objet d’art et mon nom y sera attaché.
Poznámky
Pozn. překl.: Laferrière – pařížský módní salon v ulici Taitbout, jeden z hlavních konkurentů Wortha. ↩
Pozn. překl.: Komická opera Gioachina Rossiniho (1813). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: œil-de-bœuf — doslova „volské oko“; kulatý výstřih na živůtku odhalující dekolt. ↩
Pozn. překl.: „Honni soit qui mal y pense“ — „Hanba tomu, kdo o tom smýšlí špatně“; heslo anglického Řádu podvazku. ↩
Pozn. překl.: Chryselefantinová (ze zlata a slonoviny) socha bohyně Athény, dílo sochaře Feidia v athénském Parthenónu; Marie sní o nesmrtelnosti skrze umění. ↩