Sobota, 21. listopadu 1874

S Biasinim jsme byli u kameníka a u zámečníka. Teta mu řekla, aby nepřekročil dvacet tisíc franků, on žádal sto tisíc, a to není mnoho za to, co má udělat.
Dávají „Lupiče“, obléknu se do bílého se stříbrem a jedeme, ale ó, jaké zklamání! Protože je kdovíjaký čert indisponovaný, hrají „Modrovouse“, a tak mě hned odvezou. a vracím se. Svléknu se a dám se do psaní.
Ten odporný a nevinný hrabě tu tráví večer. Ubohý čert! Litovala jsem (viďte, jaké dobré srdce), že mu nedopřeji štěstí spatřit mě. Musela bych se znovu oblékat, omezila jsem se tedy na lítost, což je u takového hnusáka přece jen něco. Ubohá duše. Zdá se mi, že taková bytost nemůže mít duši, nebo spíš ji nesmí mít, protože já ji mám; chtěla bych mít pro tu skořápku, ne, pro toho měkkýše, zvláštní jazyk, abych nepošpinila ty, jimiž mluvím.
Včera

Poznámky

Pozn. překl.: Opereta Jacquesa Offenbacha (1869). ↩
Pozn. překl.: Opereta Jacquesa Offenbacha (1866), náhradní představení. ↩