Sobota 31. října 1874

Bohužel nezapomínám, uklidňuje to můj hněv, ale je to veliký hřích před Bohem.
Procházela jsem s tetou kolem dvou krásných váz z míšeňského porcelánu.
„Kupme je,“ řekla jsem.
„A peníze?“
„Pojeďme do Monaka vyhrát.“
Řečeno, uděláno: k páté hodině jsme byly na nádraží a za půl hodiny v kasinu. Cestou jsem litovala, že jedeme, ale shledala jsem, že vyjet tak rychle do kopce od nádraží až ke kasinu vyváží i delší cestu. Jedním z mých největších potěšení je létat, a ne se jen vézt.
Posadila jsem se blízko vedle tety a ona hrála za mne. Sázela jsem jen z toho, co jsem vyhrála, a mnoho jsem nepořídila. Přesto jsem odešla s pětapadesáti franky, aniž bych riskovala jediný sou.
Nešlo mi o to vyhrát na ty vázy, nýbrž udělat dárek Dině, něco, čím by si zkrášlila pokoj.
Viděla jsem toho strašného Malťana. Nina se k nám na několik minut připojila, když jsme po večeři vešly do herních sálů, pak odešla na nádraží a tam jsme zůstaly dost dlouho, protože vlak měl zpoždění.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „drive“. ↩