❦
Sobota 3. října 1874
Samedi, 3 octobre 1874
Ráno se procházím se psy a bez klobouku až k vile 77.
Je fais une promenade avec les chiens et sans chapeau, jusqu’à la villa 77 le matin.
Nevycházím, ale zůstávám celý den u mámy, kde pokračují vykopávky.
Je ne sors pas, mais reste toute la journée chez maman où on continue les excavations.
Mluví se o nábytku, špatně samozřejmě, máma především.
On parle des meubles, mal sans doute, maman surtout.
Walitský si pořád vymýšlí nějaké hlouposti, nepřestává posílat dopisy Makaroffovi, který je pokaždé velmi rozrušený a přiběhne žádat dědečka o radu.
Walitsky invente toujours quelque bêtise, il ne cesse d’envoyer des lettres à Makaroff qui est chaque fois très troublé et accourt demander des conseils à papa.
Píše prý Ogareff, ten socialista, a tentokrát ho oslovuje jako přítele a sděluje mu, že v návalu podrážděnosti kousl Turgeněva do ucha. Ten hlupák věří všemu a rozesmívá nás. V těch dopisech jsou verše, psané údajnými nepřáteli Makaroffa, kde ho mají za spiklence a autora pamfletů proti ruské vládě atd. atd.
C’est Ogareff, le socialiste, qui écrit et cette fois le traite en ami, et lui dit que, dans un accès d’irritation, il a mordu Tourguenieff à l’oreille. Cette bête croît à tout et nous fait rire. Dans ces lettres il y a des vers, faits par des soit-disant ennemis de Makaroff, où il est considéré comme conspirateur et écrivain contre le gouvernement russe etc. etc.
Jdu spát, máma a teta za mnou. Ale sotva jsem u sebe, nevím jak, řeč padne na vilu a já začnu naříkat, že mi vzali pavilon, nikdy jsem nepřestala kvůli tomu naříkat, ale dnes večer se nářky proměnily ve vzlyky, v slzy, v hořké a srdcervoucí bědování.
Je vais me coucher, suivie de maman et de ma tante. Mais aussitôt chez moi, je ne sais plus comment la conversation tombe sur la villa, et je me mets à me lamenter de l’enlèvement de mon pavillon, je n’ai jamais cessé de me lamenter pour cela mais ce soir les lamentations se changèrent en sanglots, en larmes, en plaintes sanglantes et déchirantes.
Pláču, ne kvůli pavilonu, protože mi na něm už nezáleží, ale protože mě od něj odradili, znechutili.
Je pleure, non pour le pavillon parce que je n’y tiens plus, mais parce qu’on m’en a détournée, dégoûtée.
Hedvábné šaty z Garachu a stuhy mě nezajímají, jako zajímají Howardovy atd. málo věcí se mi líbí a to málo, co se mi líbí, jsou vždycky věci velké. Tahle vila, tenhle pavilon, od prvního dne se mi líbily a dělala jsem si v hlavě tisíc plánů, jak se zařídí, jak bude dole moje studovna, pokojská hned vedle, můj pokoj s balkonem, dvěma terasami, výhledem na Promenádu a moře, pěti okny, malou předsíní, kde měla být moje mušlová vana, to vše se mi líbilo a bavilo mě. Teď to všechno zkazili, zničili! Dobře vím, že mohu, chci-li, udělat vše, jak jsem chtěla, ale já už nechci, znechutili mě, podali to tak, že to už nechci, že už nevím co, ale že ty pokoje už bych si nevzala, ani kdyby mě nutili, a kvůli tomu pláču.
Les robes de soie de Garach et les nœuds de rubans ne m’intéressent pas, comme ils intéressent les Howard etc. peu de choses me plaisent, et ces peu de choses consistent toujours en de grandes choses. Cette villa, ce pavillon, dès le premier jour me plurent et je faisais dans ma tête mille plans, comment on les meublera, comment mon étude sera en bas, ma femme de chambre tout près; ma chambre avec son balcon, ses deux terrasses, sa vue sur la Promenade et la mer, ses cinq fenêtres, sa petite entrée où devait être mon bain coquille, tout cela me plaisait et m’amusait. Maintenant on a tout gâté, tout abîmé ! je sais bien que je puis si je veux faire comme je voulais mais je ne veux plus, on m’a dégoûtée, on a posé cela de sorte que je n’en veux plus, que je ne sais plus quoi, mais que je ne prendrais plus ces autres chambres si on me forçait de les prendre, et c’est pour cela que je pleure.
Nepláču už proto, že převrátili, rozvrátili, zničili všechny mé plány, ale proto, že mě rozčarovali, proto, že to už nechci, proto, že mě znechutili a odvrátili od toho všeho, a proto, že musím uznat, že mi takhle mohou zničit to, po čem toužím, slovem řečeným nakřivo a sebemenší maličkostí.
Je ne pleure plus pas parce qu’on a renversé, dérangé, abîmé tous mes projets mais parce qu’on m’a désenchantée, parce que je n’en veux plus, parce qu’on m’a dégoûtée et détournée de tout cela et parce que je suis forcée de reconnaître qu’on peut ainsi m’abîmer ce que je désire, par des paroles dites de travers, et par les moindres choses.
Pláču, protože to zařídili tak, že už nechci, přes ten velký svou velikou touhu, mít to, co jsem chtěla.
Je pleure parce qu’on a fait de sorte que je ne veux plus, malgré le plus mon grand désir, avoir ce que je voulais.
Když mě vidí tak zoufalou, neboť jsem natolik zoufalá, že chci odmítnu odvolat objednávku u Duvala, když mě vidí tak zdrcenu, přijdou mi nabídnout, že vystěhují všechny (musela jsem zahodit pero, abych mohla plakat! Třikrát smiluj se!1) ale já už nechci nic, nechci nic. O koni mluvit nebudu, protože se bojím, že mi ho zkazí, jsem hloupá, ale je to tak!
Me voyant aussi désespérée, car je suis tellement désespérée, que je veux refuse décommander chez Duval, me voyant si désolée, on viendra m’offrir de déloger tout le monde, (j’étais obligée de jeter la plume pour pleurer ! Triple Miséréré ! mais je ne veux plus rien, je ne veux rien. Je ne parlerai pas du cheval de peur qu’on ne me l’abîme, je suis bête mais c’est ainsi !
Jedinou zlomyslnou poznámkou mě mohou zviklat! Otráví mi všechny radosti a pak mi je dají. Ty nešťastné střelby a dostihy, kolik slz mě stály? Nakonec jsem na ně chodila, ale znechucená, rozčarovaná, zdrcená, nechtěla jsem se už na nic dívat, srdce jsem měla sevřené a prosila jsem Boha, ať ta střelba nebo dostihy skončí.
On peut me rendre incertaine par une seule parole méchante ! On m’empoisonne tous mes plaisirs et on me les donne après. Ces malheureux tirs et courses, combien de larmes m’ont-ils coûté ? à la fin j’y allais mais dégoûtée, désenchantée, désolée, ne voulant plus rien regarder et le cœur gros, et priant Dieu que le tir ou la course finisse.
To je rozkošný způsob, jak plnit má přání, jak mě hýčkat!
C’est une adorable manière de faire mes volontés, de me gâter !
škrtnutoVšechno, všechno.
Teď ani já sama už nechci ty pokoje, i dědečka by to zarmoutilo. A pak ho v jeho věku obtěžovat, vyrušovat, to není správné a já to nechci dělat, jediné, co mě teď těší, je byt v přístavbě, která se bude stavět. Ale kdy! Nejsou peníze, nábytek stojí padesát tisíc franků a přístavba bude stát zrovna tolik, a pak ještě zařídit.
Maintenant moi-même je ne veux plus de ces chambres, grand-papa serait chagriné lui aussi. Et puis le tracasser à son âge, le déranger, ce n’est pas bien et je ne veux pas le faire, la seule chose qui me sourit maintenant c’est un appartement dans l’annexe qu’on va faire. Mais quand ! Il n’y a pas d’argent, les meubles coûtent cinquante mille francs et l’annexe coûtera autant, et pour la meubler.
Zkrátka! Nejsou peníze a není přístavba, takže mě netěší nic. A k tomu žádný kůň, protože zase nejsou peníze.
Enfin ! Il n’y a pas d’argent et il n’y a pas d’annexe de sorte que rien ne me sourit. Et avec cela pas de cheval, car encore il n’y a pas d’argent.
Pořád ty peníze! Zuřím! Protože sama chápu, že peníze nejsou a že, jak jsem si myslela, vše bylo dobré a domluvené a nemělo se utrácet a teď je vše převrácené, otrávené, otrávené, otrávené!
Toujours de l’argent ! Je rage ! Parce que je comprends moi-même qu’il n’y a pas d’argent et que, comme j’avais pensé faire, tout était bien et d’accord et il ne fallait pas dépenser et que maintenant tout est renversé, empoisonné, empoisonné, empoisonné ! '
Že dnešní scéna sama o sobě všechno pokazila, na pavilon už nemá cenu myslet, i při psaní pláču, vzlykám a dívám se do zrcadla, krásná tvář, na mou věru! Oteklé oči, lesklý oteklý a červený nos, mokré a otupělé tváře, rty pohrdavé a chvějící se a rudé jako kaktus krev, a po tom obdivuhodném obličeji teče tolik slz, že by se pod nimi dalo sprchovat.
Que la scène d’aujourd’hui a par elle seule tout perdu, il ne faut plus songer au pavillon, tout en écrivant je pleure, je sanglote et me regarde dans la glace, belle face ma foi ! Yeux enflés, nez luisant enflé et rouge, joues mouillées et abruties, lèvres dédaigneuses et frémissantes et rouges comme du cactus sang, et sur cette admirable figure coulent des larmes en telle abondance qu’on pourrait prendre une douche.
Pláču, protože už nechci to, co jsem tolik chtěla, protože mě znechutili, protože mi otrávili radost. Někdy mě jediná námitka tak otráví, a pak už nepláču proto, že chci, po čem toužím, ale proto, že mi to otrávili a odradili mě od toho.
Je pleure parce que je ne veux plus de ce que je voulais tant, parce qu’on m’a dégoûtée, parce qu’on a empoisonné mon plaisir. Quelquefois une seule parole contraire m’empoisonne tant, et alors je ne pleure plus parce que je veux ce que je désire, mais parce qu’on me l’a empoisonné et que j’en suis détournée.
A dnes si zoufám, protože pavilon je pro mě ztracený, ve mně. Jen teta je hodná, nic mi neotravuje, má mě ráda, pečuje o mě doopravdy, a ne jen slovy; potají mi dává užívat železo, kdežto jiní by to troubili do světa a chlubili by se tím! Je ke mně hodná, a proto ji mám ráda víc než kohokoli na světě! Právě mi pověsila tylové záclony, aby mě komáři nebohou nerozkousali, v Paříži mi dala přinést vanu, kdežto ostatní jen mluví a prohlašují mě za nemocnou, umírající, malátnou a bůhví za co ještě!
Et aujourd’hui je me désespère parce que le pavillon est perdu pour moi, dans moi. Ma tante seule est bonne, ne m’empoisonne en rien, m’aime, me soigne, en vérité et non sur paroles; elle me fait prendre du fer en cachette, tandis que d’autres l’annonceraient avec une trompette et s’en glorifieraient ! Elle est bonne pour moi et je l’aime pour cela plus que personne au monde ! Elle vient de m’accrocher des rideaux de tulle pour que je ne sois pas misérablement mangée par les moustiques, à Paris elle m’a fait apporter un bain, tandis que les autres parlent seulement et me proclament malade, mourante, défaillante, et que sais-je encore !
Bože můj, odpusť mi, jestli jsem nespravedlivá, říkám jestli, protože jsem tak zdrcená, že už nerozeznám, co je spravedlivé a co ne. Připadám si nejubožejší z ubohých, a zároveň myslím na to, kolik je nešťastníků, opravdu nešťastných, vedle jejichž neštěstí je moje mrzutost nepochopitelné bláznovství, a pak prosím Boha, aby mi odpustil, protože jsem vinna, jsem rozmarná.
Mon Dieu pardonne-moi si je suis injuste, je dis si parce que je suis tellement désolée que je ne reconnais plus ce qui est juste et ce qui ne l’est pas. Je me semble la plus misérable des misérables et en même temps je pense combien il y a des malheureux, vraiment malheureux auprès du malheur desquels, mon désagrément est une folie incompréhensible, et alors je prie Dieu de me pardonner parce que je suis coupable, je suis capricieuse.
Odpusť mi, Pane!
Pardonnez-moi Seigneur !
Ale přístavba není pavilon, který je tak blízko Promenády, uvnitř tak roztomilý, tak půvabný, chtěla jsem spojit svou terasu s cypřišovou terasou rustikálním můstkem, chtěla jsem... chtěla jsem tolik věcí, tak pěkně jsem si to všechno promyslela a tak živě jsem se viděla, jak v tom pavilonu bydlím.
Mais l’annexe n’est pas le pavillon qui est si près de la Promenade, qui est si gentil, si gracieux en dedans, je voulais joindre ma terrasse à la terrasse des cyprès par un pont rustique, je voulais... je voulais tant de choses, j’ai si bien pensé et imaginé moi-même demeurant dans ce pavillon.
Jeho ztráta je pro mě jako ztráta vévody z Hamiltonu, je to skoro stejný zármutek.
Sa perte pour moi est comme la perte du duc de Hamilton, c’est un chagrin à peu près pareil.
Ach, Bože můj, nic mi teď pavilon nenahradí, mně ne, líbil se mi, a jako naschvál mi ho vzali.
Ah ! mon Dieu, rien ne remplacera le pavillon pour maintenant, pour moi, il me plaisait et comme exprès on me l’a pris.
napříč stránkou
Je to skoro stejný zármutek, s tím rozdílem, že na pavilon už nemyslím a vůbec se mi po něm nestýská, kdežto na vévodu myslím a stýská se mi po něm čím dál víc.
en travers C’est un chagrin à peu près pareil, avec la différence que je ne pense plus au pavillon et ne le regrette pas du tout, tandis que je pense au duc et le regrette de plus en plus.
Bože můj, odpusť mi a uklidni mě. Odpusť mi a dej, ať žiji tak, jak se mi líbí!
Mon Dieu pardonnez-moi et calmez-moi. Pardonnez-moi et faites que je vive comme j’aime !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále: „Triple Miséréré !“ (latinské miserere, „smiluj se“, začátek 51. žalmu). ↩