❦
Pátek 2. října 1874
Vendredi, 2 octobre 1874
Vstávám zdravá a svěží, díky Bohu; už mě nikdo netrápí kvůli bledosti. Oblékám se hned (šedé šaty) a jdu bez klobouku na Promenádu, kde není živá duše; jdu se podívat na vily Léon a Gioia, okna té druhé jsou otevřená, Paul je se mnou.
Je me lève bien portante et fraîche, grâce à Dieu; on ne me tourmente plus pour ma pâleur. Je m’habille tout de suite (robe grise) et vais sans chapeau à la Promenade où il n’y a pas une âme; je vais regarder les villas Léon et Gioia, les fenêtres de cette dernière sont ouvertes, Paul est avec moi.
Došla jsem až k vile Souvoroff, vracela se a byla úplně blízko naší, když jsem zahlédla sukni s tunikou a nohy nějakého pána, stromy na Promenádě mi bránily vidět zbytek, neboť jsem šla po chodníku mezi promenádou pro kočáry a stromy, pak se ukázal živůtek a pak konečně ta okouzlující a půvabná tvář Gioie, toho klenotu mé duše, poznaly jsme se, zčervenala jsem, odvrátila hlavu, ale u díry, která je naším nynějším vchodem (nemáme ani mříž, ani bránu, ale proklouzla jsem mezi dvěma prkny dveří, které ucpávají díru ve zdi, jako by proklouzla krysa), ještě jsem se otočila, ten pán jí to řekl a ona se otočila, pak jsem proklouzla mezi prkny. Ta půvabná krásná bytost, skoro jsem se usmála, když jsem ji viděla, je to tu tak snadné, jednou ráno tu nikdo nebude, ona půjde kolem a já se s ní pokusím promluvit.
Etant allée jusqu’à la villa Souvoroff je revenais et étais tout près de la nôtre lorsque je vis une jupe et tunique et les jambes d’un monsieur, les arbres de la Promenade m’empêchaient de voir le reste car je marchais sur le trottoir entre la promenade des voitures et les arbres, puis parut le corsage et puis enfin la charmante et gracieuse figure de Gioia, ce bijou de mon âme, nous nous reconnûmes, je rougis, détournai la tête, mais près du trou qui est notre entrée actuelle, (nous n’avons ni grilles, ni portes, mais j’ai passé entre deux planches, de la porte qui bouche le trou fait dans le mur, comme eut passé un rat), je me retournai encore, le monsieur le lui dit et elle se retourna, alors je me glissai entre les planches. Cette Charmante belle créature, j’ai presque souri en la voyant, c’est si commode ici, un matin, il n’y aura personne, elle passera et je tâcherai de lui parler.
Obdivuji víc než kdy jindy naše domy tak pěkně zařízené do nejmenších podrobností a cítím se v nich dobře, protože díky Bohu jsou naše a to je tak příjemné. Vyjdu trochu ven, ale Nice je ošklivá, pustá, malá.
J’admire plus que jamais nos maisons si bien arrangées dans leurs moindres détails et je me sens bien dans elles, parce que grâce à Dieu, elles sont à nous et c’est si agréable. Je sors un peu, mais Nice est laide, déserte, petite.
Lucarini byl na Promenádě, když jsme procházely, a starý Barter.
Lucarini était à la Promenade quand nous passions et Barter le vieux.
Dobře jsem povečeřela, stýskalo se mi po boršči, a konečně jsem si ho dala.
J’ai bien dîné, j’avais le mal du borsch et, enfin, j’en ai mangé.
Otevřeli všechny kufry, skříně, koše atd. atd. a vytahují z nich šaty, hadry, prádlo, botičky, klobouky atd. atd. atd. vše, co bylo zavřené od zimy. Ale s jakýmsi zoufalstvím vidím, že uplyne hodně času, než se všechny ty otravné věci uklidí a všechno bude v pořádku.
On a ouvert tous les coffres, les armoires, les paniers etc etc. et on en tire des robes, des chiffons, du linge, des bottines, des chapeaux, etc. etc. etc. tout ce qui était enfermé depuis l’hiver. Mais je vis avec une espèce de désespoir que beaucoup de temps se passera avant que toutes ces taquineries soient rangées et avant que tout soit mis en ordre.
Předvídám válku o pavilon, ubytovali tam dědečka, skoro slepého, Trifona, kterého potřebuje, a on se nemůže obejít bez mé studovny, kde tráví celé dny a kde se jí.
Je prévois une guerre pour le pavillon, on y a logé papa, presque aveugle, Trifon qui lui est nécessaire, et il ne peut pas se passer de ma classe où il passe ses journées et où on dîne.
Zbývá mi jen malá klec nahoře, ta klec by byla rozkošná, ale s ostatními pokoji, sama o sobě je nemožná.
Il ne me reste que la petite cage en haut, cette cage serait adorable, mais avec les autres pièces, seule elle est impossible.
Ale aby mě zarmoutili, nasadila, máma nasadila žalostný tón, ten ubohý dědeček nemůže jinak, je barbarství ho vystěhovat atd. atd.
Mais pour me chagriner on a pris, maman a pris un ton lamentable, ce pauvre papa ne peut pas autrement, c’est une barbarie de le déloger etc. etc.
Ovšem, když už tam jednou bydlí, vystěhovat ho nejde, a když si v jeho věku jednou zvykl jíst a trávit den v tom pokoji, nedá se to změnit. Nesnesu odpor, když se stavějí proti mým přáním, raní mě to a jsem nešťastná, zatímco když jim předcházejí, sotva se odvažuji ty pozornosti přijmout, protože jsem se narodila s jemnocitem, který bohužel chybí tolika lidem!
Sans doute, une fois logé, le déloger est impossible, une fois habitué à son âge, de dîner et de passer sa journée dans cette chambre il est impossible de changer cela. Je ne supporte pas les contradictions quand on s’oppose à mes désirs on me blesse et on me rend malheureuse, tandis que, quand on les prévient, on fait que j’ose à peine accepter ces prévenances parce que je suis née avec de la délicatesse qui manque hélas ! à tant de personnes !
Spím ve svém ubohém pavilonu, který mi vzali.
Je couche dans mon pauvre pavillon qui m’est enlevé.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „rubbish“. ↩