Neděle 19. července 1874

Když jsem s panem de Tanlay mluvila o Berthe, napadlo mě jí napsat, což jsem udělala, aby můj dopis doručil de Tanlay.
Spa, Maison Lausberg Milá Berthe, budete udivená, že dostáváte můj dopis, a já sama se divím, že vám píšu. Nikdy jsme si nebyly tak blízké, abychom si dopisovaly, čehož stále lituji.
Měla jsem to potěšení setkat se zde s panem hrabětem de Tanlay, který patří k vašim přátelům; mluvili jsme o vás a napadlo mě poslat vám po něm vzkaz. Bývaly doby, kdy jsme se nesnášely – vzpomínáte, v Badenu? Od té doby se to, doufám, úplně změnilo.
Nedávno jsme se setkaly v Paříži, ale nebyla jste laskavá, když jste mě nepřišla navštívit. Zahanbím vás: až příště pojedeme do Paříže, přijdu k vám já.
Byla bych nadšená, kdybych od vás dostala dopis; považuji vás za svou přítelkyni – mýlím se?
Zůstaneme ve Spa ještě nějaký čas; je to velmi příjemné městečko.
Pan de Tanlay odjíždí zítra a můj dopis s ním.
Netrpělivě budu čekat na náš návrat do Paříže, abych vás mohla vidět.
Vaše oddaná Marie de Bachkirsève.
Vložený listAnnotation ultérieure de Marie, 1876
[Poznámka: 1876, Řím. Jaký strojený dopis!]
U hudby byla spousta prasat z okolních měst (bílé a stříbrné šaty, sluší). Neseděly jsme tam ani deset minut, když přišli Gericke a Michail Petrovič, ten Řek.
Gericke je zasněný, zůstává u nás, ani neví proč, a rozhovory navazuje jako stroj. Od té doby, co je takový, chová se slušně a já nemám příležitost pronést svou krásnou větu. V půl páté jdeme všichni k Pouhonu, kde potkáme pana de Jahal, okouzlujícího člověka. Basilévitchová se ukáže v okně, Gericke se rozběhne, ona zmizí, on se zastaví uprostřed ulice.
Večeříme v hotelu de Flandre, Gericke jde s námi, ale sotva ho s námi uviděla, přijde a odvede si ho.
Stihly jsme ještě navštívit Rowovy a usadit se ke stolu, než ho pustila. Chce si ho totiž vzít nadobro: Tanlay odjíždí, tak si bere Gericka. Nebude-li Gericke, vezme si malého Poláka, ne-li rovnou Bodyho; co mě udivuje, je Gerickova trpělivost – ví o Tanlayovi a klidně čeká, až na něj přijde řada. Netouží mít sám pro sebe, chce prostě mít, a je to.
U společného stolu vedle nás sedí pan a paní de Bauche a hrabě Bloudoff.
Bála jsem se, aby Gericke neřekl nějakou hloupost před paní de Bauche, rozenou kněžnou Troubetskoyovou a sestrou kněžny Woronzoffové. Naštěstí neřekl nic zlého. Pán, kvůli němuž má člověk strach, je nepříjemná známost. Začíná mě unavovat, ten obyčejný a nevázaný způsob mi není po chuti. Neupírám mu příjemný zevnějšek, ale duch a způsoby jsou zkažené a neslušné. Řekl ta hloupá a Douchenka, ale to se smí. Paní de Bauche se pak obrátila k Dině, že ten pán jistě myslel, že říká něco příjemného, a po celou večeři s ní hovořila.
Večer u hudby s pány de Jahal, de Bauche a Merjeewským, který složil zkoušku velmi dobře a vrátil se učesaný a v cylindru. Eristoffová a Body nám prokazují tu čest, že si k nám přisednou. Máma pošle pro barona, který sní pod stromem; snil dál i s námi, ale ke konci se se mnou dal do řeči – do rozhovoru docela bezvýznamného, jako všechno, co říká. Jen jednu nepatřičnou věc řekl, a to:
„Kdy mi tedy dovolíte políbit vám ruku?“
„Nikdy, pane.“
„Ale to přece není možné.“
„Tak za dvacet let.“
„Pak nechci.“
„Ne, za deset let.“
„Ach, za deset let – to ano.“
Opravdu jsem totiž měla v úmyslu dát mu časem políbit ruku, a proto jsem říkala ty hlouposti.
V kasinu se máma posadí vedle hraběnky Merjeewské a já s Dinou na jinou pohovku mezi Gericka, Paparigo atd., a malý hrabě za námi. Basilévitchová tam nebyla; chtěla jsem, aby přišla, abych mohla dát dopis de Tanlayovi, a zároveň jsem nechtěla. Na Poláka jsem hodně dělala oči, na ostatní také, ale jen velmi málo.
Hnusí se mi, a abych nedala znát, že ho nesnáším, dívám se na něj.
Gericke mě požádal o svolení vyznat mi lásku; když své vyznání odrecitoval, Polák prohlásil, že opakuje totéž v superlativu. Žerty byly slušné a čisté; nevím, co je s Gerickem.
Přichází Basilévitchová atd.; chystám se na to, že se všichni naši kavalíři rozletí, ale kdepak, ani se nehnou. Je to nadpřirozené.
Uprostřed kontredansu jsem dopis předala de Tanlayovi, který je jediný skutečný pán mezi všemi těmi tvory, co nosí kalhoty. Zítra odjíždí; přišel si pro dopis, ale nezastihl nás. Dnes večer se s námi rozloučil co nejroztomileji. Gericke a Polák mizí, Papa je v divadle.
Nebyly jsme doma ani půl hodiny, když někdo zaklepe na dveře – „dále!“ – je to Papa; to mě udivuje, ale budiž. Zůstane tři čtvrtě hodiny, povídáme si; projevuji mnoho jemnosti a vtipu, dělám si z něj legraci.
Nebyla to taková nuda.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩