❦
Úterý 30. června 1874
Mardi, 30 juin 1874
Včera jsme hodně povídaly s paní Basilévitchovou, nepřipadá mi nějak zvlášť duchaplná. Pověděla jsem jí novinky z Nice a o Nicejcích.
Hier nous avons causé beaucoup avec Mme Basilévitch, je ne lui trouve pas énormément d’esprit. Je lui donnai des nouvelles de Nice et des Niçois.
Večeříme u markýzy Vivianiové. Paní Basilévitchová jde s námi pěšky. Přijal nás sluha v livreji, pak markýz a markýza. Byla jsem v bílém a s rozpuštěnými vlasy — posledních pár dní zamilovávám se do svých vlasů1. Připadají mi zlaté, kudrnaté, hedvábné.
Nous dînons chez la marquise Viviani. Mme Basilévitch vient avec nous, à pied. Nous fûmes reçus par un domestique en livrée, ensuite par le marquis et la marquise. J’étais en blanc et les cheveux sur le dos, ces derniers jours I fall in love with my hair. Je les trouve dorés, frisés, soyeux.
Smiřuji se se způsoby markýze — je Ital! A jako Italovi se mu dá ledacos odpustit. Ten Kirch mě obtěžuje — myslím, že si troufá mě obdivovat. Nikdy jsem se na něj nepodívala zpříma, nestojí za to. Kdyby se aspoň držel stranou — ale on se mi chce stavět na roveň.
Je me réconcilie avec les façons du marquis, il est italien ! Et à ce titre on peut lui beaucoup pardonner. Ce Kirch m’ennuie, je crois qu’il ose m’admirer. Je ne l’ai jamais regardé en face, il n’en vaut pas la peine. Si au moins il se tenait à l’écart, mais il veut être un égal.
Jsem ráda, když zůstáváme v markýzově pracovně: já, paní Basilévitchová, markýz, jeho žena, Dina a Paul. Máma zůstala v salonu s Kirchem, a to bylo jen dobře.
Je suis contente lorsque nous restons dans le cabinet du marquis; moi, Mme Basilévitch, le marquis, sa femme, Dina et Paul. Maman resta au salon avec Kirch, c’était bien heureux.
Myslím, že muži blazeovaní vyžilí a jacíkoli jiní nikdy nenamluví tolik co dvě ženy pohromadě. Máma a Basilévitchová si povídaly a namluvily toho tolik, že nás poslali pryč, a pak přišel Kirch říct, že jakkoli je starý a otrlý, nemůže poslouchat, co si ty dvě dámy vykládají. U markýze jsme se celou dobu smáli, šlo o náš věk, můj a mého bratra. Chtěl dokázat, že je starší, a markýz nemohl pochopit, jak můžeme být každý rok dva měsíce stejně staří. Vysvětlila jsem mu to a smáli jsme se. Připadá mi okouzlující a také tak dobře vychovaný, jak jen Ital může být. Markýza mu ukázala mou nohu, její muž ji vzal do ruky a k mé velké spokojenosti viděl, že mám střevíce nanejvýš volné.
Je trouve que des hommes [Rayé, blasés] usés, et tout ce qu’on veut, ne peuvent jamais dire autant que deux femmes ensemble. Maman et Basilévitch causèrent et dirent tant qu’on nous éloigna, puis Kirch est venu dire que, tout vieux et blasé qu’il est, il ne peut entendre ce que ces deux dames disaient. Chez le marquis nous avons ri tout le temps, il s’agissait de notre âge, du mien et de celui de mon frère. Il voulait prouver qu’il est l’aîné, le marquis ne pouvait comprendre comment nous pouvions avoir pendant deux mois chaque année le même âge. Je lui expliquai et nous riions. Je le trouve charmant et aussi comme il faut qu’un Italien peut l’être. La marquise a fait voir mon pied, son mari l’a pris dans sa main et vit à ma grande satisfaction que j’étais chaussée on ne peut plus largement.
V zápalu debaty se mi dotkl rukou tváře, jak se to dělá v Itálii. Byla jsem překvapená.
Dans l’extase d’une discussion il me toucha la joue avec sa main comme on fait en Italie. Je fus surprise.
„Ale markýzi,“ řekla jsem, protože jsem nevěděla, co říct.
- Oh marquis, dis-je, ne sachant que dire.
„Cože, to vám snad nesmím udělat, vám, dítěti?“
- Comment je ne puis vous faire cela, à vous une enfant.
Nezlobila jsem se, bylo to komické, a políbil mě na hlavu jako dítě.
Je n’étais pas fâchée, c’était drôle et il me baisa la tête comme à une enfant.
Paní Basilévitchová se dost nudila, nebyl tu žádný pán, který by se jí věnoval.
Mme Basilévitch s’ennuyait assez, il n’y avait pas de monsieur qui s’occupait d’elle.
Během rozhovoru, nebo spíš debaty o věku ženy jsem musela stokrát spolknout odpověď i úsměv. Mých patnáct let tu stálo přede mnou jako deus ex machina. Viviani tvrdil, že žena je opravdu ženou teprve ve třiceti, Vivianiová tvrdila, že nad mládí není nic.
Pendant une conversation ou plutôt une discussion sur les âges de la femme je dus retenir cent fois des ripostes et des sourires. Mes quinze ans étaient là, devant moi, comme un deus ex machina. Le Viviani disait que la femme n’est véritablement femme qu’à trente ans, la Viviani disait qu’il n’y a rien que la jeunesse.
„Ale jen se podívejte,“ říkal, „na tyhle dvě slečny a na paní Basilévitchovou, jsou okouzlující, dal bych je do rámu a uctívali by je jako božstva, jako květiny, ale, ale třicetiletá žena, ach, třicetiletá žena! V tom věku se umí líbit, chce se líbit, umí muže upoutat hovorem, je vyzrálá, ach, třicetiletá žena, třicetiletá žena,“ opakoval a mnul si ruce s výrazem docela... italským, „mládí je poezie, ale ve třiceti je to próza, a jaká próza.“
- Mais voyez donc, disait-il, ces deux demoiselles et Mme Basilévitch, elles sont charmantes, je les placerai dans un cadre et on les adorerait comme des divinités, comme des fleurs, mais, mais la femme de trente ans, oh la femme de trente ans ! A cet âge elle sait plaire, elle veut plaire, elle sait attirer l’homme par sa conversation, elle est formée, ah la femme de trente ans, la femme de trente ans, répétait-il en se frottant les mains d’un air tout... italien, la jeunesse c’est la poésie mais à trente ans c’est la prose, et quelle prose.
„A přece,“ odvážila jsem se, „dokud jste nemiloval poezii, nemůžete milovat prózu.“
- Cependant, me hasardai-je, avant d’avoir aimé la poésie vous ne pouvez aimer la prose.
„Ne,“ řekl spíš ke všem, „no tak, člověk nemůže mít pořád u nosu růži.“
- Non, dit-il s’adressant plutôt à tous, voyons on ne peut pas avoir toujours une rose près du nez.
„Ani nemůže mít pořád v zubech broskev,“ pomyslela jsem si... jen pomyslela. Nemohu mluvit, to je hloupé.
- On ne peut non plus toujours avoir une pêche entre les dents, pensai-je... seulement. Je ne puis parler, c’est bête.
Večeře, a hlavně večer po ní, byly příjemné, nebyl tam ten sedlák Kirch, všichni říkají, že je to květ belgických kavalírů; mně připadá hrozný. Je dobře vychovaný, ale je mi protivný. Jdeme ještě do kasina, ples pořád trvá, je tam Macainne, Basilévitchová se do mě zavěsí, postaví se vedle mě, ale Angličan se tváří chladně.
Le dîner et la soirée surtout était agréable, il n’y avait pas ce paysan de Kirch, tout le monde dit qu’il est la fleur des cavaliers belges; je le trouve atroce. Il est bien élevé mais il m’est antipathique. Nous allons encore au Casino, le bal dure encore, Macainne est là, Basilévitch me prend le bras, se met à côté de moi, mais l’Anglais se montre froid.
Tančili jsme, já, Body, Basilévitchová a Paul, volný kontradans s neobyčejnými figurami, byla to zábava.
Nous avons dansé, moi, Body, Basilévitch et Paul, une contredanse fantaisie, avec des figures extraordinaires, c’était amusant.
Chovám se velmi dobře a všichni mě znají. I těch pár mužských trosek, které tu jsou.
Je me conduis très bien et tout le monde me connaît. Les quelques carcasses d’hommes qui sont ici, aussi.
Jen kolem nás se někdo točí: Body, Kirch, Walitsky a Paul; to jsou čtyři, velká bída, ale oku to lahodí.
Nous sommes les seules entourées, Body, Kirch, Walitsky et Paul; en voilà quatre, grande misère mais agréable à l’œil.
Kirch se vytratí, a po kulečníku – ten kulečník je místem schůzek Basilévitchové a Macainna. Dokud nepřijde na řadu, povídá si s ním. Nikdy k němu neotočím hlavu, on přistoupí a mluví, já velmi málo. Nechme ho té ubohé ženě, která někoho hledá. Je hezký, ale obyčejný. Vracíme se všichni spolu, já s Basilévitchovou zavěšené do sebe, Paul, Macainne, Dina, Walitsky. Ale u Pouhonu se zastavíme, vzbudíme ženu, která se celá vyděšená ukáže v okně v nočním čepci se svíčkou v ruce. Otevře pramen a my se napijeme vody.
Kirch s’esquive, et après avoir joué au billard, ce billard est le rendez-vous de Basilévitch et de Macainne. Jusqu’à ce que son tour arrive elle cause avec lui. Jamais je ne tourne la tête vers lui, il s’approche et parle, moi très peu. Laissons-le à cette pauvre femme qui cherche quelqu’un. Il est beau, mais ordinaire. Nous rentrons tous ensemble, moi Basilévitch bras dessus bras dessous, Paul, Macainne, Dina, Walitsky. Mais prés du Pouhon on s’arrête, on réveille la femme qui se montre toute effrayée, en bonnet de nuit tenant une bougie à la fenêtre. On ouvre la source et nous prenons de l’eau.
Paul náhodou upadl na kolena před Basilévitchovou. Prosila, abychom nemluvili nahlas a nevzbudili jejího muže. Smáli jsme se. Při odchodu podala Angličanovi ruku, ale on ji hned nepustil, pouštěl ji jen pomalu, nechal ji klouzat a nakonec jí stiskl prsty; byla tma, ale viděla jsem to. Celou večeři se mluvilo jen o něm. Slovní hříčky a vtipy ho zrovna nešetřily.
Paul est tombé, par hasard, à genoux devant Basilévitch. Elle pria de ne pas parler haut pour ne pas réveiller son mari. On rit. En s’en allant elle serra la main à l’Anglais, mais il ne la lâcha pas de suite, mais peu à peu en glissant et finit en lui pressant les doigts, il faisait sombre mais j’ai vu. Pendant tout le dîner on ne parlait que de lui. Des jeux de mots et d’esprit ne l’épargnaient guère.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I fall in love with my hair“. ↩