❦
Neděle 3. května 1874
Dimanche, 3 mai 1874
Právě jsem se procházela na terase, je osm hodin večer, celý den pršelo a přestalo teprve teď. Vzduch je líbezně čistý, a při té procházce mi hlavou proběhne tahle myšlenka: Je mi patnáct let a nenapsala jsem ani jediný lístek, nevyměnila si ani jediný koketní pohled, jediný polibek (co se týká tohoto posledního, je to zbytečné a špatné, ale skoro všechny dívky mého věku to udělaly).
Je viens de marcher sur ma terrasse, il est huit heures du soir, toute la journée il a plu, ce n’est qu’en ce moment que l’eau a cessé de tomber. L’air est délicieusement pur, pendant cette promenade voilà quelle idée me traverse l’esprit: J’ai quinze ans et je n’ai pas écrit un seul billet, échangé une seule œillade, un seul baiser (quand à ce dernier, c’est inutile et mauvais mais presque toutes les filles de mon âge l’ont fait).
napříč stránkou
Namluvili mi to moji, když mi kázali morálku. Dráždili mou hrdost řečmi, že jsem téměř jediná tak čistá.
en travers C’est les miens qui me le faisaient croire en me faisant la morale. Ils excitaient mon amour-propre en disant que j’étais presque la seule ainsi pure.
Byla tu, před třemi lety, jakási hloupost s Rémym de Gonzalès, ale jsou tomu tři roky! To jsou tři století nebo tři dny. Od té doby vůbec nic, je to zoufalé a hloupé, protože jsou to tři promarněné roky. To všechno proto, že nikoho neznáme.
Il y avait, il y a trois ans, une espèce de bêtise avec Rémy de Gonzalès, mais il y a trois ans ! C’est trois siècles ou trois jours. Depuis cela, absolument rien, c’est désolant et stupide, car voilà trois ans de perdus. Tout cela, c’est parce que nous ne connaissons personne.
Budu psát místo čtení, protože jsem nejzajímavější ze všech knih.
Je vais écrire au lieu de lire, car je suis le plus intéressant des livres.
Vzpomínám si — v Badenu jsem pozvala všechny své přátele. Hráli jsme schovávanou, svíčka zhasla, to jsem čekala, dbala jsem na to, abych byla ta, která hledá, tehdy jsem podala ruku Rémymu, který ji stiskl, ale pak, ten smělec, ten darebný Rémy se chtěl odvážit a políbit mě, ale obratným a úžasným pohybem jsem se vyvlékla rychle, takže místo mé tváře, kterou se chystal políbit s velkým vzdechem, políbil mi ruku, kterou sevřel v obou dlaních.
Je me souviens à Bade, j’avais invité tous mes amis. Nous jouions à cache-cache, la bougie s’est éteinte, c’est ce que j’attendais, ayant soin d’être celle qui cherchait, alors je tendis ma main à Rémy qui la serra, mais après, le téméraire, cette canaille de Rémy voulut oser m’embrasser, mais par un mouvement adroit et étonnant, je me débarrassai vite de sorte que au lieu de ma joue qu’il s’apprêtait à baiser avec un grand soupir, c’est ma main qu’il baisa en la saisissant de ses deux mains.
Téhož večera, když jsme měli vyjít do zahrady, aby ostatní měli čas se schovat, ocitla jsem se s ním v zahradě a přiblížil se mi obličejem tak blízko, že jsem musela ucouvnout. Jsem ráda, že mohu říct, že se bezbožné rty nikdy nedotkly mé tváře a že jsem sama nikdy nikoho nepolíbila. Ruka se nepočítá. Stephan mi také políbil ruku.
Le même soir, comme on devait sortir au jardin pour laisser aux autres le temps de se cacher, je me suis retrouvée avec lui au jardin et il approcha sa face si près de la mienne que je dus me reculer. Je suis contente de pouvoir dire que jamais une bouche impie n’a touché ma figure et que de mon côté je n ai jamais embrassé personne. La main ne compte pas. Stephan m’a aussi baisé la main.
škrtnutoAle ten Gonzalès mě
Rémy uhodl, na co myslím, protože myslel jako já, jakmile se setmělo, našel mě nevím jakou náhodou a jakoby na úvod mi stiskl ruku. To je bezpochyby dost; ale koneckonců mi nikdy nic neřekl, a přece jsem rozuměla.
Rémy devinait ma pensée, puisqu’il pensait comme moi, aussitôt qu’il se fit sombre il me retrouva je ne sais par quel hasard et comme pour débuter, me serra la main. C’est sans doute assez; mais après tout il ne m’a jamais rien dit, et pourtant je comprenais.
„Dejte mi tu květinu, Marie, abych si na vás ještě mohl vzpomínat,“ řekl skoro pláč se slzami v očích.
— Donnez-moi cette fleur, Marie, pour que je puisse encore me souvenir de vous, dit-il presque pleur les larmes aux yeux.
Podala jsem mu ji se smíchem: „Jaká hloupost.“
Je la lui tendis en riant: - Quelle bêtise.
Když odjel, chodil si pro mě jeho otec každý den k hracímu stolu a procházeli jsme se spolu. Ten muž tvrdil, že se se mnou dá mluvit jako s dospělou a že jsem na svých jedenáct let pozoruhodná.
Lorsqu’il fut parti, son père venait me chercher tous les jours près de la table de jeu et nous marchions. Il prétendait cet homme, qu’on pouvait parler avec moi comme avec une grande, et que j’étais étonnante à onze ans.
Za nějaký čas se chlapec vrátil ze školy, už nevím, na jaký svátek, a jednoho deštivého dne jsem zůstala u ve výklenku okna ve velkém sále, u posledního okna vlevo, a Rémy si k nám přišel sednout. V tu chvíli jsem uviděla Berthe, jak přechází nádvoří; vešla a začala se procházet po sále. A já schválně, aby to slyšela, jsem Rémymu říkala:
Dans quelque temps le garçon revient de l’école je ne sais pour quelle fête, et un jour qu’il pleuvait je restais près de la dans l’embrasure d’une fenêtre dans la grande salle, près de la fenêtre qui se trouve la dernière à gauche, Rémy vint s’asseoir près de nous. En ce moment je vis Berthe qui traversait la cour, elle entra et se mit à marcher dans la salle. Et moi exprès pour qu’elle entendît, je disais à Rémy:
„Můžete si říkat, co chcete, miluji Berthe a na tom trvám.“ (tu větu jsem slyšela v divadle a nesmírně se mi líbila). Když jsem to řekla popáté, přistoupila ke mně (před třemi nebo čtyřmi dny nás seznámil starý Gonzalès) a několik minut se mnou hovořila. Vítězoslavně jsem zůstala sedět a ona stát. Rémy, pravé dítě, se k ní otočil zády a celou tu dobu nepromluvil ani slovo.
- Vous avez beau dire, j’aime Berthe et je ne sors pas de là (j’avais entendu cette phrase au théâtre et elle me plaisait fort). A la cinquième fois, elle s’approcha de moi (il y avait trois ou quatre jours que le père Gonzalès nous avait fait faire connaissance) et resta à causer quelques minutes. Triomphante je demeurai assise et elle debout. Rémy, un vrai enfant, lui tourna le dos et ne dit pas une seule parole tout le temps.
Jak jsem byla v tu chvíli spokojená! Byla jsem tak pyšná. S Berthe jsem se často vídala až po odjezdu hrdiny, když jsme se večer chodily procházet kolem Konverzačního domu; první den, kdy nás navzájem představili, mě doprovodila až k hotelu — ne, to nebylo první den, ale druhý.
Comme j’étais satisfaite en ce moment ! J’étais si fière. C’est après le départ du héros que je me voyais souvent avec Berthe, quand nous allions le soir nous promener autour de la Conversation, le premier jour qu’on nous présenta l’une à l’autre elle me reconduisit jusqu’à l’hôtel, non, ce n’était pas le premier jour, mais le deuxième.
Představili nás v předsíni, kterou tam přistavují jen na podzim; lehce jsme se pozdravily a já držela ruce za zády a opírala se o zeď. Drahá Berthe, jak vás miluji, jak miluji všechno, co je Baden nebo z Badenu!... Vydám se tam na pouť, jakmile budu moci! Na to štěstí budu čekat netrpělivě a s rozkoší! Začala jsem žerty a končím vzdechy.
C’était dans le vestibule qu’on place seulement en automne qu’on nous présenta, nous nous saluâmes légèrement, et je tenais mes mains derrière mon dos, m’appuyant contre le mur, chère Berthe comme je vous aime, comme j’aime tout ce qui est Bade ou de Bade !... J’y ferai un pèlerinage aussitôt que je pourrai ! C’est un bonheur que j’attendrai avec impatience, avec délice ! J’ai commencé par des plaisanteries et je finis par des soupirs.
Ta krásná doba! Jak se mi po ní stýská — po jediné, kterou miluji a po které se mi stýská, co jsem živa!
Ce beau temps ! Comme je le regrette, le seul que j’aime et que je regrette depuis que je vis !
Jaký nepochopitelný smutek mi zaplavuje duši? Zdá se mi, že celý můj život vyprchá v těch vzdeších, které mi svírají hruď!.. Sotva dýchám... Potřebovala jsem si ulevit, postavila jsem se před zrcadlo a zazpívala melodii beze slov, svou vlastní, která končila koloraturou a tónem, do nichž jsem vložila celou svou duši. Potom je mi lépe. Ty vzpomínky ve mně neprobouzí ten bídný chlapec — vzdychám po Berthe.
Quelle incompréhensible tristesse envahit mon âme ? Il me semble que toute ma vie va s’exhaler en ces soupirs qui me pressent la poitrine I .. Je respire à peine... j’avais besoin de me décharger, je me mis devant la glace et je chantai une mélodie sans paroles, de moi, qui finissait par une roulade et une note dans lesquelles je mis toute mon âme. Je vais mieux après cela. Ce n’est pas ce misérable garçon qui me rappelle ces souvenirs, mais c’est arrivé à Berthe que je soupire.
Ale dost už, vždyť už neříkám, co jsem chtěla říct, když jsem začínala. Dnes večer nemohu číst, jsem příliš plná sama sebe a vzpomínek, které teď budu rozplétat.
Mais cessons, puisque je ne dis plus ce que je voulais dire en commençant. Je ne puis lire ce soir, je suis trop pleine de moi-même et de souvenirs que je vais démêler.
Dnes večer už nic neřeknu, protože toho mám tolik co říct, že bych musela celou noc psát, a pak, co si člověk myslí, nikdy nedokáže dobře vyjádřit — mohu snad popsat své myšlenky, své vzpomínky? Vidím každý strom v Badenu, každý list, každý krámek, tvář každého obchodníka, každou židli, každé zrnko písku... vidím stíny, které ty stromy vrhají; vidím anglický obchod, to všeobecné dostaveníčko; vidím... ne, tohle vidět nechci!...
Je ne vais plus rien dire ce soir, car j’ai tant à dire qu’il me faudrait passer la nuit en écrivant, et puis on ne peut jamais bien exprimer ce qu’on pense, puis-je décrire mes pensées, mes souvenirs. Je vois chaque arbre de Bade, chaque feuille, chaque boutique, la face de chaque marchand, chaque chaise, chaque petit grain de sable... je vois les ombres que projetent ces arbres; je vois le magasin anglais, cette réunion générale; je vois... non cela, je ne veux pas voir !...
Mohu jen se vzdechem a s úsměvem přes slzy opakovat: Ach, ta krásná doba!
Je ne puis que répéter en soupirant et souriant à travers mes larmes : Oh le beau temps !
Budu někdy ještě tak šťastná?
Serai-je jamais aussi heureuse ?
Myslím, že šťastná jsem v Badenu byla spíš až ve vzpomínce.
Je crois que c’est plutôt comme souvenir que j’étais heureuse à Bade
S Dinou jdu k Howardovým. Jsou jako dřív. Dala jsem jim znovu několik velmi okatých lekcí. Ale nemohu, nechci nic popisovat, nudí mě to. Cestou k nim jsem na promenádě viděla Wittgensteina, pěšky, zachumlaného a pod deštníkem, v tom dešti. Šel jako vždycky se skloněnou hlavou.
Avec Dina je vais chez les Howard. Ils sont comme autrefois. Je leur donnai encore plusieurs leçons fort évidentes. Mais je ne peux, je ne veux rien décrire, ça m’ennuie. En allant chez eux je vis Wittgenstein à pied, enveloppé et sous un parapluie par cette pluie, à la promenade. Il allait comme toujours tête baissée.
Slečna Durandová bude Lewinovou ženou, to je jisté.
Melle Durand épouse de Lewin, c’est sûr.
Jak je to zvláštní: před pěti minutami jsem byla v tom nejromantičtějším a nejrozvzdychanějším1 rozpoložení, ačkoli jsem začala vesele, a teď jsem tak lhostejná, že jdu k mámě, která se vrací z Monaka. Je jí lépe a naše cesta se blíží.
Comme c’est drôle, il y a cinq minutes j’étais dans la disposition d’esprit la plus romanesque et soupireuse, [sic], ayant commencé gaiement, et maintenant je suis indifférente au point d’aller chez maman qui revient de Monaco. Elle est mieux et notre voyage s’approche.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin neobvyklý tvar: „soupireuse“ [sic]. ↩