Pátek, 17. dubna 1874

To je mi věc! Slečinka Dina píše. Chápete to, píše, píše! A ještě u mě, přede mnou, vedle mě, zatímco já píšu. Píše své vznešené matce, jak předpokládám, ostatně je to jedno, hlavní je, že píše, to je mi věc!
Všechny Mé zimní šaty jsou zničené, špinavé, ba i roztrhané. Simone mi dvoje zkazila, až jsem si v zoufalství objednala jedny u New Scotlanda. Na výstavu jsem nešla, protože ten nešťastný obal mého těla nebyl hotov.
Bereme s sebou Bête, když jsou všichni v Monaku; sotva vstoupíme na Promenádu, něco kolem nás projede tak rychle, že jsem to sotva viděla a nepoznala. Dina se chvíli dívala a pak: „To je Wittgenstein.“ „Kde?“ „Kde?“
Nikdy bych nevěřila, že je to on. Kočár jako ten starého Emila, s černým koněm v zápřahu, ruským a rychlým. S Rosalií. Vypadali bídně, jako měšťáci. Nedokážu toho knížete pochopit — žít s tou ženou jako se svou ženou, klidně; procházet se, jezdit v kočáře, jezdit na koni, pít a hrát!
Každý den přesně v šest se vrací domů; madam přijímá návštěvu lékaře. Vše je tak klidné, tak obyčejné, tak patriarchální.
Mladý, bohatý a urozený muž, který žije takhle! Tomu nerozumím. Jaký rozdíl proti vévodovi z Hamiltonu; ten byl samá urozenost, rozruch, veselí, mládí, bláznovství, a zároveň moudrost a poezie. Tenhle je otupělé stvoření, a nic jiného říct nemohu, neznám ho dost, ani jeho, ani jeho život. Jenom mu nerozumím.
Bête mě doopravdy často nudí svými všedními banalitami, a hle, dnes říká: „Přála bych si, aby odjela a abyste byla na jejím místě vy, kněžnou Wittgensteinovou, milionářkou.“ Loni mi to nebylo protivné, protože to bylo poprvé, ale teď, když vím, že jako papoušek, jako andulka opakuje nekonečné hlouposti, je mi to naprosto protivné. Je to vážně tak hloupé.
Léto začíná a ona začíná taky. Jen ať to netrvá, to Wittgensteinovo manželství, nebo lépe řečeno, jen ať to není předzvěst jeho sňatku. Myslím, že jsem už psala, že nemám ráda, když se lidé, jaké mám ráda, žení. Ostatně on není takový, jaké mám ráda, chová se tak ubožácky, tak malicherně, tak poklidně, že vypadá jako nějaký majitel domu z Nice, chová se jako Georges. A to je ubohost!
Jaký to musí být podivný člověk. Často, a dnes také, je odpudivý a zaprášený, a k tomu drzý. Ale Hamilton byl drzoun rozkošný a božský, kdežto tenhle je drzoun obyčejný a nehodný pozornosti. Postrádá jakoukoli originalitu a jeho existence si všímám jen z lítosti, že mladý, bohatý, urozený, a dokonce krásný muž takhle pustne ve špatné společnosti a zaprašuje se. I pustnout se dá originálně, ale on pustne tak, jak by to dělal Gros nebo Saëtone.
Čemu věřit? Potkaly jsme Howardovy na koních a ti nám posílali jednu grimasu a jeden polibek za druhým.
Můj pavilon bude porostlý zelení a s rustikálním altánem na skále ho spojí most, rovněž rustikální, který povede z mé terasy; bude tam malý rybník nebo jezírko. Ten altán bude blízko promenády.
„Ten okouzlující plán mi rozbuší srdce.“

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „quick“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „drive, ride, drink and gamble“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: „se poussiérise“ [sic]. ↩