❦
Pondělí, 2. února 1874
Lundi, 2 février 1874
Konečně máma řekla slečně Hitchcockové, že může odejít, protože budeme cestovat.
Enfin maman a dit à Miss Hitchcock qu’elle peut partir, comme nous allons voyager.
Hodinu klavíru i kreslení jsem odbyla, musela jsem vypisovat seznamy nebo oznámení nebo já nevím co, co máma posílá všem svým známým a dokonce i těm, které nezná, aby ohlásila sbírku v Notre-Dame. Poslala jsem je tetě Tutcheffové a svému nadmíru milovanému bratranci knížeti Eristoffovi.
J’ai fiché une heure de piano et le dessin, il fallait inscrire les listes ou avis ou je ne sais quoi, que maman envoie à toutes ses connaissances et même à ceux qu’elle ne connaît pas, pour annoncer une quête à Notre-Dame. J’ai envoyé à ma tante Tutcheff et à mon très cher cousin le prince Eristoff.
Všichni jsou v Monaku, vycházím s Dinou, jsem dnes pozoruhodně bílá a růžová (hnědé šaty, sluší). Když už odjíždíme, přichází Georges, bereme ho s sebou, nesu tomu proklatému Devauxovi seznam chemie; poté jdeme na promenádu. Silný vítr, šedý den, ale velmi příjemný a podobný podzimu, který mám ráda. Bohužel musíme vzít s sebou dědečka, a tak začne s Georgesem křičet, smát se tak nahlas, až koně řehtali, a vykládat hrozné věci.
Tout le monde est à Monaco, je sors avec Dina, je suis remarquablement blanche et rose aujourd’hui (robe brune, bien). Au moment de partir Georges arrive, nous le prenons, je porte à ce Devaux de malheur la liste de chimie; après nous allons à la Promenade. Grand vent, journée grise mais fort agréable et [qui] ressemble à l’automne que j’aime. Malheureusement il faut prendre papa, alors il commence avec Georges à crier, à rire si haut que les chevaux en hennissaient et à dire des horreurs.
Ve čtyři hodiny vyzvedáváme Paula u Washových, ráda vidím hodně mužů, a přestože to byl dědeček, bratr a strýc, vypadalo to dobře. Dvě ženy a tři muži (ženy? – muži?). Ale tak vyváděli a křičeli, že se vracím domů úplně nešťastná.
Nous prenons Paul de chez Wash à quatre heures, j’aime à voir beaucoup d’hommes, et bien que c’était mon grand-père, mon frère et mon oncle, cela faisait bonne figure. Deux femmes et trois hommes, (femmes ? - hommes ?)-. Mais ils ont tant fait et crié que je reviens à la maison toute malheureuse.
Můj Bože, mají tito lidé vůbec nějaký cit lidskosti, rozum, pochopení, instinkt, alespoň?! Být špinavými, hloupými a bezcitnými kusy dřeva! Bože můj, nic mě nepobouří tolik jako takové povahy bez špetky jemnocitu, bez jakýchkoli zásad a bez jakékoli úcty k věku — je mi jen patnáct let!
Mon Dieu ces gens ont-ils quelque sentiment d’humanité, raison, compréhension, instinct, au moins ?! Etre des morceaux de bois sales, bêtes et insensibles ! Mon Dieu rien ne me révolte comme ces natures dépourvues de tout sentiment de délicatesse, de tout principe et de tout respect pour l’âge, je n’ai que quinze ans !
Zvětralé zbytky1 toho, co nikdy neexistovalo! A k tomu hrubí a drzí v nejvyšší míře? Bože můj, nic mě tak nerozčiluje! Blázním z toho.
Des restes éventés de ce qui n’a jamais existé ! Et avec ça grossiers et impertinents au plus haut degré ? Mon Dieu rien ne m’exaspère comme cela ! J’en deviens folle.
Georges celý rozpačitý přišel polohlasem prosit o radu, jak by mohl lépe obléknout Annu na ples, který se dnes koná v Monaku. Máma dala své šaty z perlově šedého saténu, to je velkorysé a jsem tím dojatá.
Georges tout confus est venu demander conseil à mi-voix comment il pourrait mieux habiller Anna au bal qu’il y aura aujourd’hui à Monaco. Maman a donné sa robe de satin gris perle, c’est généreux et j’en suis touchée.
Těch tvorů je mi líto a mám pocit, že kdybych mluvila s jedním z nich, cítila bych tak svou velikost, že bych z toho plakala. Nejdu pěšky, byla jsem venku asi tři čtvrtě hodiny. Věděla jsem, že tam nikdo nebude.
Ces créatures me font pitié et il me semble si je parlais à une d’elle, je sentirais tant ma grandeur que j’en pleurerais. Je ne vais pas à pied, j’étais sortie environ trois quarts d’heure. Je savais qu’il n’y aurait personne.
Nevím proč, ale těší mě říct o Le Bec něco zlého nebo slyšet něco proti ní. Dnes večer Solominka řekla, že na ní nic není, ani postava, ani půvab, není velká, není dobře stavěná, není půvabná, její postava je ošklivá, její nos papouščí, její ústa je příliš dlouhý, špatně chodí. Tak to říká Solominka a já s tím souhlasím; jediné, co má, je jméno a titul — a to jí dodává důvtip.
Je ne sais quel plaisir je trouve à dire quelque chose de mauvais ou d’entendre dire contre le Bec. Ce soir Solominka a dit qu’il n’y a rien en elle, ni taille, ni grâce, elle n’est pas grande, elle n’est pas bien faite, elle n’est pas gracieuse, sa taille est vilaine, son nez d’un perroquet, sa bouche est trop long, elle marche mal. Voilà ce que dit Solominka et ce que j’approuve, la seule chose qu’elle a, c’est son nom et son titre et cela lui donne de l’esprit.
Dodávám ještě, že její nos je papouščí a její ústa jsou Le Bec (zamilovaný?), který sahá od ucha k uchu.
J’ajoute encore que son nez est d’un perroquet et sa bouche un Bec (amoureux ?) qui d’une oreille à l’autre va.
A obdivují ji!
Et on l’admire !
Smiluj se!2
Miserere !
Jak jen mohou být tak hloupí!
Faut-il qu’on soit bête !
Máma mi koupila ještě několik knih; hned čtu Louis XIV et son siècle3. Kniha je přede mnou otevřená, dívám se na Buckinghama, je tak krásný. Jen Angličan může být tak krásný. Není nad anglického vévodu, pařížského; když na jednoho narazím, lhostejno kde, i v knize, nadchnu se a zbožňuji ho... Zbožňuji Buckinghama. Byl stejně silný jako Hamilton, zbožňuji co je to vůbec za muže, ti hubení! Čtu Buckinghamova dobrodružství, hltám je. Hamilton je moderní Buckingham! Ale toho ubožáka poutá čestné manželství se šlechtičnou. Smiluj se! Angličanka nemůže být krásná, jak si přeji. Jako žena jsem tu jen já, jako muž anglicko-pařížský vévoda, ale musí být silný, jako... Ham... jako Buckingham. Koho ještě zbožňuji, to je Nero.
Maman m’a acheté encore quelques livres, ce que je lis tout de suite, c’est « Louis XIV et son siècle. » Le livre est ouvert devant moi, je regarde Buckingham, il est si beau. Il n’y a qu’un Anglais qui peut être aussi beau. Il n’y a rien comme un duc anglais, parisien; lorsque j’en rencontre un, n’importe où, même dans un livre, je m’enthousiasme et je l’adore... J’adore Buckingham. Il était aussi gros que Hamilton, j’adore qu’est-ce que c’est qu’un homme maigre ! Je lis les aventures de Buckingham, je les dévore. Hamilton est un Buckingham moderne ! Mais le malheureux est lié par son honorable mariage avec une pairesse. Miserere ! Une Anglaise ne peut pas être belle, comme j’aime. Comme femme, il n’y a que moi, comme homme un duc anglais-parisien, mais il doit être gros, comme... Ham... comme Buckingham. Qui j’adore encore, c’est Néron.
Je skoro půlnoc, četla jsem. Hned je vidět, že jsem tak mladá, za pár let mě kniha nepřiměje bdít, ale zívat.
Il est minuit presque, je lisais. Comme on voit que je suis si jeune, dans quelques années un livre ne me fera pas veiller mais il me fera bâiller.
Jak se považuji za moudrou! A jak se budu své moudrosti později smát.
Comme je me crois sage ! Et comme je me moquerai de ma sagesse plus tard.
Zdál se mi Hamilton, ale neměl svou tvář.
J’ai rêvé de Hamilton mais il n’avait pas sa figure.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩
Pozn. překl.: Louis XIV et son siècle (francouzsky „Ludvík XIV. a jeho století“). ↩