❦
Úterý 22. července 1873
Mardi 22 juillet 1873
Pózovala jsem, portrét je hezká hlavička, ale to nejsem já. Jsem zoufalá, počítala jsem s něčím hezkým. Dnes ráno jsem zas četla tu knihu. Máma otevřela dveře. Myslela jsem, že vejde a přistihne mě, ale ne, zeptala se, kolik je hodin. Aby mě nepřistihli, dávám knihu do šuplíku a čtu tak, abych mohla každou chvíli předstírat, že něco hledám. I přes tu opatrnost jsem se velmi bála, byla jsem červená a neklidná.
J’ai posé, le portrait est une jolie tête mais ça n’est pas moi. Je suis désolée, je comptais avoir quelque chose de joli. Ce matin j’ai encore lu ce livre. Maman ouvrit la porte. Je croyais qu’elle entrerait et je serais surprise, mais non, elle me demanda l’heure. Pour ne pas être attrapée, je mets le livre dans le tiroir et je lis pour pouvoir à chaque minute feindre de chercher quelque chose. Malgré ces précautions, j’avais très peur et j’étais rouge, et inquiète.
Jaká škoda, že mám jen druhý svazek „Kurtizán světa.“1 Dílo má čtyři části, každá ve čtyřech svazcích: „Kurtizány“, „Velké dámy“, „Pařížanky.“ Padlé ženy
Quel dommage de n’avoir que le deuxième volume des « Courtisanes du monde ». Il y a quatre divisions, chacune en quatre volumes: « Les courtisanes », « Les grandes dames », « Les Parisiennes ». Les femmes déchues
Je to trochu odvážné, ale velmi dobře napsané. Odpoledne jsem ji dočetla. Probudila se ve mně zvědavost, v tomto svazku se mluví o předchozích událostech, a ty jsem nečetla.
C’est un peu nu, mais très bien écrit. L’après-midi je l’ai fini. La curiosité est éveillée en moi, dans ce volume on parle des événements précédents, et je ne les ai pas lus.
Večer jsme se s kněžnou šly projít po Promenádě, a než přišla Dina, mluvily jsme o Badenu, o společnosti paní Paskevitchové, Carlosu Hamiltonovi a staré panně. Tam jsem byla jako doma, mohla jsem se oddat svému největšímu potěšení: mluvit o něm. Zeptala se mě, zda je lord Hamilton hezký, vysoký, tmavovlasý a samá ruka samá noha, ale pěkný.
Le soir, moi et la princesse allâmes faire un tour à la promenade, en attendant Dina, nous avons parlé de Bade, de la société de Mme Paskevitch, Carlos Hamilton et la vieille fille. Là, j’étais au large, je pouvais m’adonner à mon plaisir le plus grand: parler de lui. Elle m’a demandé si lord Hamilton est beau, grand, brun et pur manche à balai, mais bien.
„Podobá se vévodovi?“
-- Est-ce qu’il ressemble au duc ?
„Ne? Tím lépe, neboť tenhle má ohavný obličej. Ta šílená!“
-- Non ? c’est bien car celui-ci a une figure ignoble. La folle !
„Jak to, naopak ten, co je tady, je hezčí.“
-- Comment, au contraire celui qui est ici est mieux.
„Ten rudý, co má načervenalý obličej?“
-- Le rouge, qui a la figure rougeâtre ?
„Ale ano.“
-- Mais oui.
„Ten od Gioie?“
-- Celui de Gioia ?
„Ale ano, je mnohem hezčí.“
-- Mais oui, il est bien plus beau.
Má ráda hubené a tmavovlasé, odpouštím.
Elle aime les maigres et les bruns, je pardonne.
na okraji
Máma, teta, Walitský a Paul v Monaku.
dans la marge Maman, ma tante, Walitsky et Paul à Monaco.
Poznámky
Pozn. překl.: Les Courtisanes du monde Arsèna Houssaye (Paříž: Dentu, 1870, čtyři svazky) uzavíraly cyklus románů z velkého světa, který začal Les Grandes Dames (1868, čtyři svazky) a pokračoval Les Parisiennes – celkem dvanáct svazků. Marie názvy cyklu směšuje. ↩