❦
Neděle 29. června 1873
Dimanche 29 juin 1873
V kostele (šedé šaty, sluší). Nebyl tam nikdo, jen my a Pattonovi; pozvaly jsme je, aby přišli k nám příští neděli. Bébé se zarděla, když uviděla Paula. Odvezly jsme je kočárem ke staré paní Pattonové. Napsala jsem dopis Heleně a všem dětem. Ve tři k moři — nebyl tam nikdo. Skočila jsem z můstku a pak jsem si sedla do malého člunu, a když jsem byla dost daleko, skočila jsem do vody. Bože, to bylo vzrušení! Skoro dva roky jsem to neudělala — a skočit z člunu, to bylo poprvé v životě.
A l’église (robe grise, bien). Il n’y avait personne, seulement nous et les Patton, nous les invitâmes à venir chez nous dimanche prochain. Bébé a rougi en voyant Paul. Nous les avons conduits en voiture jusqu’à la vieille Mme Patton. J’ai écrit une lettre à Hélène et à tous les enfants. A trois heures, à la mer, il n’y avait personne. Je me suis jetée du pont et puis je me mis en un petit bateau et quand je fus assez éloignée, je me jetai dans l’eau. Quelle émotion, mon Dieu ! Depuis presque deux ans, je fis cela pour la première fois, me jeter du bateau était la première fois de ma vie.
Doma přišla kněžna Galitzinová, pak paní Teplakoffová, pak hraběnka de Mouzay — odjíždí zítra; paní Galitzinová u nás večeřela, je docela milá, ale praštěná. Šly jsme všechny na hudbu: máma, Galitzinová, Dina a já. Durandovi nás minuli. Audiffret byl v kočáře, a já hlupačka! — zčervenala jsem! Máma to viděla. Nechaly jsme kněžnu u jejího domu a jely pro paní Teplakoffovou — máma jí slíbila jet dnes večer do Monaka. Cestou Walitský říká, že ho vrátná tituluje baronem; na to máma:
A la maison vint la princesse Galitzine puis Mme Teplakoff, puis la comtesse de Mouzay, elle part demain, Mme Galitzine a dîné chez nous, elle est assez gentille mais toquée. Nous allâmes tous à la musique: maman, Galitzine, Dina et moi. Les Durand nous passèrent. Audiffret était dans la voiture et, bête que je suis ! j’ai rougi ! Maman l’a vu. Nous avons laissé la princesse chez elle et nous allâmes chercher Mme Teplakoff, maman lui a promis d’aller à Monaco ce soir. En route Walitsky dit que la concierge l’appelle baron, alors maman:
„Marie, a kdyby Walitský byl baron a bohatý, vzala by sis ho?“
- Marie, et si Walitsky était baron et riche, l’aurais-tu épousé ?
„Ne, nikdy.“
- Non, jamais.
„Nelíbí se ti?“
- Il ne te plaît pas ?
„Je to velmi hodný člověk, ale ne, nelíbí se mi!“
- Il est un très bon homme mais il ne me plaît pas, non !
„Počkej, kdo tedy? Třeba Khalkionoff?“
- Attends, qui alors, si, Khalkionoff ?
„Ach! Mami, vytahuješ to nejhorší!“
- Oh ! maman tu tires tout ce qu’il y a de plus affreux !
„Nu tak! A Audiffret? Chtěla bys...“
- Eh bien ! si Audiffret ? tu voudrais...
„Ach! Ne, ne, nelíbí se mi.“
- Oh ! non, non, il ne me plaît pas.
„Ale ne! Audiffret se ti trochu líbí.“
- Oh ! non Audiffret te plaît un peu.
„Ne, vůbec ne.“
- Non, du tout.
„Ale ano, trochu.“
- Si, un peu.
„Ne, vůbec ne, věř mi. Vím, proč si to myslíš — protože jsem zčervenala, když projížděl.“
- Non, pas du tout, je t’assure. Je sais pourquoi tu crois; c’est parce que j’ai rougi quand il passait.
„Ne, to není kvůli tomu, člověk někdy zčervená bezdůvodně.“
- Non ça n’est pas pour cela, on rougit sans rien quelquefois.
„Ostatně ty nevíš, kdo se mi líbí.“
- D’ailleurs *tu ne sais pas qui me plaît.
„Kdo tedy?“
- Qui donc ?
„Ale ty ho neznáš, vy neznáte nikoho.“
- Mais tu ne le connais pas, vous ne connaissez personne.*
Tu Dina vykřikne:
Alors Dina s’écrie:
„Já vím kdo, čestné slovo.“
- *Je sais qui, parole d’honneur.
„Tak jestli víš, řekni to — uhádneš-li, řeknu ti pravdu.“
- Alors si tu sais, dis-le, dis si tu devines, alors je te dirai la vérité.
„Ano, vím to.“
- Oui je le sais.
„Tak řekni.“
- Eh bien, dis-le*.
„Hamilton se ti líbí.“
- Hamilton te plaît.
Věděla jsem, že to řekne. Pět minut předtím.
Je savais qu’elle dira. Cinq minutes avant.
„Nuže, to jsem si vymyslela: zase ten strašák, to monstrum, ten tlouštík.“
- *Eh bien j’ai inventé: voilà encore l’épouvantail, le monstre, le gros.
„Nu ano, je to tak, vím to.“
- Eh bien oui, c’est comme ça, je le sais.
„Který Hamilton?“ zeptala se máma. „Ten zrzavý?“
- Quel Hamilton ? demanda maman, Le roux ?
„Ano!“ řekla Dina.
- Oui !* dit Dina.
„Samozřejmě,“ řekla jsem.
- Bien entendu, dis-je.
Dina:
Dina:
„Vidíš, já to vím. Je to tvůj typ — a Boreel se ti taky líbí.“
- *Eh bien, tu vois, je sais. C’est ton genre, et Boreel te plaît aussi.
„Nu a co je on zač, oba jsou hezcí, a Hamilton je hezčí než mnozí, je tu nejhezčí.“
- Eh bien, et qu’est-ce que c’est lui, les deux sont beaux, et Hamilton est plus beau que beaucoup, il est le plus beau ici.*
Máma se na mě dívala něžně a s úsměvem. Proti mé vůli to Dina ví. Když jsme byly samy, začala jsem pod vlivem našeho rozhovoru žvanit. Řekla jsem, jak jsem nešťastná, že pořád a všude rudnu. Řekla jsem jí, že rudnu, když vidím kohokoli. Vyprávěla jsem jí o každém svém zčervenání a nic jsem nezatajila. Pak jsem řekla:
Maman me regardait tendrement et souriante. Malgré moi, Dina sait. Quand nous fûmes seules, j’ai commencé à bavarder sous l’influence de notre conversation. J’ai dit comment je suis malheureuse de rougir toujours et partout. Je lui ai dit que je rougis en voyant n’importe qui. Je lui ai raconté toutes mes rougeurs sans rien cacher. Puis j’ai dit:
„Chováš se špatně, Dino.“
- Tu te conduis mal, Dina.
„Jak špatně?“
- Comment mal ?
„Totiž — to jsem nechtěla říct, chtěla jsem... zkrátka!“
- C’est-à-dire que, ce n’est pas ça que je voulais dire, je voulais... enfin !
„Tak co? Dokonči.“
- Eh bien quoi ? Finis.
„Nuže, je to tak: víš, jak snadno rudnu, a ty mi k trápením přidáváš ještě toho Hamiltona — teď budu rudnout, když ho uvidím, toho nešťastného Hamiltona.“
- Eh bien voilà, c’est que tu sais comme je suis susceptible de rougir, et tu ajoutes encore ce Hamilton à mes peines, maintenant je rougirai en le voyant, ce malheureux Hamilton.
„Ach! Ty jsi rudla i bez toho, když se ti líbí!“
- Oh ! tu rougissais sans cela, s’il te plaît !.
(Safra! Ona si všímá všeho.) Uklidňovala jsem ji, ale čím víc jsem chtěla být věrohodná, tím víc jsem jí proti své vůli říkala opak. Pravda je, že jsem taková hlupačka! Taková pitomice! Na kterou nejsou dost špatná slova. Jak to, že nemohu na nic myslet, aniž by to všichni věděli? Jsem s Dinou velmi upřímná. Slyšela mě mluvit o Hamiltonovi v noci, když jsem spala. Celou procházku jsme o tom mluvily. Ptala se mě, co si přeji; řekla jsem jí všechna svá přání, kromě několika. Ale je to zbytečné — ona ví.
(Sapristi! elle remarque tout). Je la rassurais, mais plus je voulais être crue, plus je lui disais malgré moi le contraire. Le fait est que je suis une si grande bête ! Une stupide ! A laquelle il n’y a pas d’assez mauvais mots à appliquer. Comment ne puis-je rien penser sans que tous le sachent. Je suis très franche avec Dina. Elle m’a entendu parler de Hamilton la nuit pendant que je dormais. Nous avons fait toute la promenade en parlant de cela. Elle m’a demandé ce que je désire, je lui dis tous mes désirs excepté quelques-uns. Mais c’est inutile, elle sait.
Otevřeně mě s Hamiltonem škádlí. „Hamilton!“ vykřikla velmi hlasitě a přerušila ticho — vyděsila mě, než jsem pochopila, co říká.
Elle me taquine avec Hamilton ouvertement. « Hamilton » cria-t-elle très fort en rompant le silence, elle m’a effrayée avant que je compris ce qu’elle disait.
Trápí mě, co se stalo — budou si jeho jméno brát do úst.
Je suis chagrinée de ce qui arrive, on profanera son nom.
Jsem si jistá, že zítra bude první Walitského slovo Hamilton, malý vévoda, a posměšky všeho druhu. A pak, tohle není jako ta historie s Boreelem — miluji ho vážně. Nemám ráda, když se to ví. Mám ráda, když se o něm mluví, ale aniž by se mě to dotýkalo. Opravdu mě mrzí, co se stalo. Máma to ví také. Ale což, je tu ruské přísloví: „Vše, co se děje, děje se k lepšímu.“ Všechno ostatní se ještě neví, možná to ještě zemře. Přála bych si to.
Demain je suis sûre que le premier mot de Walitsky sera Hamilton, le petit duc et des moqueries de toutes sortes. Et puis ça n’est pas l’histoire de Boreel, je l’aime sérieusement. Je n’aime pas que l’on sache. J’aime qu’on en parle mais sans me toucher. Je suis vraiment fâchée de ce qui arrive. Maman sait aussi. Mais enfin, il y a le proverbe russe: « Tout ce qui ce fait, se fait pour le mieux ». Tout le reste ne [se] sait pas encore, peut-être cela mourra encore. Je le voudrais.
Dina hraje na klavír, dráždí mě! Kněžna Galitzinová mluvila u stolu o svém muži — miluje ho, je do něj zamilovaná, a on, ta potvora, řekl:
Dina joue du piano, elle m’agace ! La princesse Galitzine parlait de son mari à table, elle l’aime, elle en est amoureuse et lui, la canaille a dit :
„Madam, milujte si, koho chcete, já vám nebráním. Chci být volný, nudíte mě.“
- Madame, aimez qui vous voulez, je ne vous empêche pas. Je veux être libre, vous m’ennuyez.
Budu nešťastná, neboť budu svého muže milovat vždy — a jestli on řekne, že ho nudím, zemřu, budu nešťastná, bezpochyby, neboť miluji a budu milovat celý život. Není manžela, který by miloval navždy — dva roky a pak chladné přátelství, ani to ne. Je to strašné!
Je serai malheureuse car j’aimerai mon mari toujours et si lui dit que je l’ennuie, je mourrai, je serai malheureuse, sans doute car j’aime et j’aimerai toute ma vie. Il n’y a pas de mari, qui aimera toujours, deux ans et puis une froide amitié, pas même. C’est affreux !