Pondělí 31. března 1873

Na promenádě (černé taftové šaty, Dininy, růžový klobouk, dobře). Teď nosím řadu starých šatů. Dnes náš přijímací den, přišlo mnoho lidí, nikdo z vyšší společnosti. Zdá se mi, že s koupí vily se naše známosti změní, alespoň v to doufám. Paní Canepová souhlasí s našimi podmínkami, čeká se jen na plnou moc, kterou jí musí poslat manžel. Ach! jaké štěstí, Bože, kdybychom mohly mít tu vilu! Toužím po ní tak! Na promenádě dost lidí. Gioia v pruhované orientální režné látce, velmi hezká, stále se na mě dívá.
Ještě dnes, při hodině, rachot jejího kočáru mnou otřásl; jak lituji, že jsem v tu chvíli nebyla u okna.
Gagarin přišel, mluvili jsme o koupání a budeme se koupat ve stejnou hodinu.
Večer máma, tetička, Dina a Markevič do Opéra Farot, balet „La Giocogliera" a „Il Ponte del Diavolo". Vévoda už musí být v Nice, vždyť střelba je příští čtvrtek. Chtěla bych, aby tu byl. Bože, Bože, jak toužím ho poznat, nikdy v životě jsem po ničem netoužila s větší vroucností. Ach! kdyby mě mohl milovat!
Tady je plán, který mám teď v hlavě: chtěla bych poznat Suvorovy, Galve a společnost, být s nimi často, zaprvé protože se mi slečna de Galve nesmírně líbí, a pak proto, že bych s nimi byla s vévodou — to je ten hlavní bod, kdyby se s nimi dalo seznámit. Nebylo by to těžké, kdybych řekla mámě nebo tetičce svůj záměr, mohly by se seznámit s vévodou třeba v Monaku, ale když se mi to nepodaří, styděla bych se, kdyby se o tom mluvilo. Co jsem chtěla, je vpravdě nepříjemné. Řekli by mi: to je ale hloupá, co si to vymyslela. Zatímco neřeknu-li nic, i když se mi to nepodaří, nebudu se stydět. Ač tak mám menší šanci, svěřuji se víc Bohu a vše je v Jeho rukou, a v ničích jiných. Bude-li Pánbůh chtít, učiní to bez pomoci kohokoli. Důvěřuji Mu. [Na okraji: To je docela přirozené.]

Poznámky

Italsky: „Žonglérka" a „Čertův most" — baletní tituly.