Úterý 1. dubna 1873

Slunce, vítr, prach, celkem hezky.
Kůň Canossosův: „Sornette po Lightovi a Surprise, v sedle Pratt, majetek majora Fridolina." Dokončila Hrbáče olejem.
Zase dnes předpotopní šaty, moje sukně a kabátek z černého sametu a přes to tunika a bezrukávkový žaketek z černého kašmíru, Dinin; vypadá to velmi dobře. Myslím, že je to proto, že umím šaty nosit a mám elegantní držení, neboť tytéž šaty na jiné vypadají úplně jinak. Na promenádě (tytéž šaty, banditský klobouk, šedý závoj, velmi, velmi dobře) nebylo tam příliš lidí. Hodně se na mě dívali. Chtěla bych vědět, proč se na mě lidé dívají, jestli proto, že jsem legrační, nebo hezká. Draze bych zaplatila tomu, kdo by mi řekl pravdu. Mám chuť se někoho zeptat (mladého muže), jestli jsem hezká, naivním tónem.
[Napříč stránkou: Vypadala jsem jako stará babička.]
Vždy raději věřím dobrým věcem, tedy věřím, že je to spíš proto, že jsem hezká, než legrační. Možná se mýlím, ale je-li to klam, raději si ho ponechám, protože mi lichotí. Co chcete, na tomto světě je třeba obracet věci k lepšímu, nezatěžovat se a nedělat si starosti. Život je tak krásný, tak krátký.
Přemýšlím, co bude dělat můj bratr Paul, až vyroste. Jaké povolání? Vždyť nemůže strávit život jako mnozí: nejprve se procházet a pak se vrhnout do světa hráčů a kurtizánek, fuj! Ostatně nebude mít prostředky. Budu mu každou neděli psát rozumné dopisy, ne poučné, to ne, tím bych ho odradila, ale jako kamarádka. Zkrátka budu to umět vzít a s Boží pomocí budu na něj moci mít vliv, neboť musí být mužem.