Sobota 8. března 1873

Prší skoro celou dobu.
Ráno jsem hledala v Bouilletově slovníku „Hamilton" a přečetla vše, pak jsem uviděla „město v Anglii" s krásným zámkem vévody z Hamiltonu atd. atd.... Ta slova mě zdrtila, srdce mi bušilo, protože vše, co jsem četla o jiných Hamiltonech — co je mi do nich; ale když jsem uviděla „vévoda", je jen jeden, a to je ten, kterého miluji! Málem se mi udělalo špatně — jak je to podivné, pouhé jméno, jaký na mě má účinek. Kdybych četla „Boreel", bylo by mi to zcela lhostejné. Posadila jsem se ke stolu a zakryla si obličej rukama, nemohla jsem nic dělat. Ach! Kdyby to věděl! Kdyby věděl, že při pohledu na jeho jméno je mi skoro mdlo! [Škrtnuto: Ach jak ho miluji!]
Pokaždé, když při jakékoli lekci musím vyslovit slovo „vévoda", rudnu až k nepříčetnosti — je to tak nepříjemné. Myslím, že si toho slečna Collignon všímá. Ale opravdu, pouhé jeho jméno na mě působí magicky. Rozrušuje mě to a mám to ráda.
Máma se dnes zpovídala, zítra bude přijímat.
Na promenádě (vikuní oblečení) v kočáře napůl otevřeném, měla jsem svůj waterproof a pršelo po kapkách. Nevím, proč mě markýz de Bellevue zdraví. Nebyl mi představen, zná mámu, slečnu Billamois. Málo lidí. V Cercle Masséna je matiné.
Večer v italském divadle (fialové šaty, celek dost zdařilý). Mnoho lidí, ale vybraná společnost tam nebyla. Dávali poprvé „La Forza del destino" od Verdiho; říká se, že tam byl.
Je to poprvé, co tuto operu vidím. Líbila se mi. Gabrielli nás přišel navštívit do lóže. Mluvil o Paříži, o Bois de Boulogne a ptal se, zda tam jedeme na jaře. Tolik bych tam chtěla jet, protože věřím, že vévoda z Hamiltonu je tam. Viděla bych ho v Bois — ale stále jím přehlížena! Ach! Bože, pomoz mi! Dej mi ho. Miluji ho. Ach! Učiň, aby mě miloval také. Ty můžeš vše, ach! Bože můj.

Poznámky

Nepromokavý plášť (angl.).