Úterý 25. února 1873 (masopustní úterý)

Překrásné počasí. Jely jsme v kočáře v železných maskách a bílých orientálních pláštích, velmi hezkých, s obrovským množstvím kytic, objely jsme okruh pětkrát či šestkrát v řadě kočárů, která neměla konce. Dnes bylo ještě víc lidí. Házeli na nás spoustu malých i velkých kytic. Na tribuně na náměstí u prefektury stála téměř celá společnost, házeli na nás velké kytice. Všichni, koho jsme znaly od vidění, se na nás usmívali a zaplavovali nás květinami. Jeden mladý muž se čtyřspřežím a postiliony mi nechal svým sluhou předat kornout bonbonů a kytici.
Házela jsem pro radost kytice, konfety, jen do davu. Kavalkáda nás minula v trysku. Boreel byl oblečen jako v neděli, házela jsem mu kytice, jednou rukou držel koně, druhou se spěšně snažil chytat mé kytice (v trysku). Díval se na mě. [Zrušen 1 řádek] Po dvou kolech se kavalkáda rozdělila, slušní odjeli, neřádi zůstali. Nesmírně jsem se bavila. Házela jsem květiny na celou společnost, téměř se mnou mluvili.
Pak domů kolem šesté. Mrzí mě jen jedno: že je konec. Ach! Ne, mrzí mě ještě něco víc, nesmírně: že se vévoda z Hamiltonu nezúčastnil. Gioia tam také nebyla.
na okraji
na okraji Uprostřed karnevalového veselí se na mě Boreel v plném cvalu díval, když jsem mu házela kytice, jeho pohled byl tak laskavý, tak laskavý, že ho člověk opravdu nemůže nemilovat. byl dokonce dojat. Ach! Ne, to je moje představivost.
Vložený listpage intercalée
[Vložená stránka: Teprve teď rozumím straně 46. Psala jsem, že Boreel ví, že ho miluji, že jsem mu to dala najevo, že bych se s ním chtěla seznámit, že bych chtěla, aby mě miloval atd. atd. To všechno je naprosto pravda. Chtěla jsem říct, že to všechno bylo, a protože on o té změně nic nevěděl, musel podle toho jednat. Ale co se mě týče, veškerá láska k němu byla nadobro pryč. Psala jsem, že jeho pohled je laskavý a že ho člověk nemůže nemilovat, ale myslela jsem, že se pochopí, v jakém smyslu milovat a v jakém laskavý. Obviňovala jsem se zbytečně. Byla jsem od něho tak daleko a tak blízko Hamiltonovi, že jsem si nemyslela, že bych mohla mohla mluvit o Boreelovi, aniž by v tom někdo viděl něco zlého. Mluvila jsem o něm příliš, abych přesvědčila, že je dočista odepsaný, protože kdyby nebyl, mluvila bych o něm jako o vévodovi z Hamiltonu. (Myslím tím mluvit o něm ve svém deníku, ne jinde.) Jak je nepříjemné, když se člověk špatně vyjádří. Těmi chválami na Boreela jsem chtěla dokázat, že byl. A sama sebe jsem špatně pochopila.]
S jakou horlivostí sbíral kytice, které jsem mu házela. Udělalo mi to velkou radost.
Dnešní den jsme využily velmi dobře. V kočáře jsme byly: máma, Sophie, Dina a já, baron Bach po část dne, pak Tarnakoff, ale ten nedlouho.
Objely jsme celé město. Ačkoli jsem uváděla všechny možné důvody a tvrdila, že je velmi nevhodné vodit Dinu na „Krásnou Helenu“, šla tam dnes večer.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „mean“. ↩