❦
Sobota 30. srpna 1884
Vážné věci.Samedi 30 août 1884Choses sérieuses.
Nedělám nic. Od té doby, co jsem dokončila obraz ze Sèvres, jsem neudělala nic. Vůbec nic – kromě dvou ubohých panelů.
Je ne fais rien. Depuis que le tableau de Sèvres est fini, je n’ai rien fait. Rien, sauf deux misérables panneaux.
Spím celé hodiny za bílého dne. Udělala jsem sice malou studii ve fiakru. Ale to je k smíchu.
Je dors des heures entières en plein jour. J’ai bien fait une petite étude en fiacre. Mais cela fait rire.
Obraz je nachystán, vše je připraveno – chybím jen já.
Le tableau est installé, tout est là, il n’y a que moi qui manque.
Jak málo znamená Bastien a všechny moje představy, jimiž ho oblékám!
Que Bastien et toutes mes imaginations dont je l’habille sont peu de chose !
Ne, to není život! Už dva roky jsem neopustila Paříž. Žádná cesta, žádné lázně – a ta loňská zima ve smutku, tak smutná.
Non, ce n’est pas une vie ! Voilà deux ans que je n’ai quitté Paris. Pas de voyage, pas de ville d’eaux, et cet hiver en deuil, si triste.
A pohřbívám se vlastní vůlí!
Et c’est par ma propre volonté que je m’enterre !
Nemohu-li jít, až na vzácné výjimky, do velkého světa, měla bych se spokojit se salóny vedlejšími, kde se baví, tančí, hovoří. Pokaždé, když jsem vyšla, jsem měla úspěch – kromě těch strašných Fitz-Jamesů, kam mě vláčeli bez předchozího varování, bez šatů...
Ne pouvant aller, sauf à de rares exceptions, dans le grand monde je devrais me contenter des salons à côté où on s’amuse, où on danse, où on cause. Chaque fois que je suis sortie j’ai eu du succès excepté chez les horribles Fitz-James, où l’on m’a traînée sans me prévenir, sans robe...
Nuže ano – i salón Cartwrightových, cokoli – jen se bavit, nechat si dvořit, smát se. Místo abych celé měsíce zůstávala zavřená v tom čísle 30 v ulici Ampère jako v Bastile. Konečně žít!
Eh bien oui, même le salon Cartwright, n’importe quoi, mais s’amuser, se faire faire la cour, rire. Au lieu de rester des mois entiers enfermée dans ce 30 de la rue Ampère comme dans une bastille. Vivre enfin !
Ale tady! Pop! Engelhardtovi, architekt!
Mais ici ! Le pope ! Les Engelhardt, l’architecte !
Není to jako ve vesnici? Už nemohu – veškeré úvahy odlétají! A vše, co je ve mně mladé, se bouří!
N’est-ce pas comme dans un village. Je n’en peux plus, tous les raisonnements s’envolent! Et tout ce qu’il y a de jeune en moi se révolte !
Kdybych řekla vše! Strašné obavy. Hle – přichází září, špatné počasí není daleko. Sebemenší nastydnutí mě může shodit do postele na dva měsíce – a pak rekonvalescence... A obraz!! A tak bych vše obětovala a...
Si je disais tout ! Les craintes affreuses. Voici septembre, le mauvais temps n’est pas loin. Le moindre refroidissement peut me flanquer au lit pour deux mois puis la convalescnece... Et le tableau !! Ainsi j’aurais tout sacrifié et...
Ach! Hle – teď je čas věřit v Boha a modlit se k němu.
Ah ! voici le moment de croire en Dieu et de le prier.
Ano, je to strach z nemoci; ve stavu, v jakém jsem, mohu skončit za šest týdnů s jakýmkoli zánětem pohrudnice1. Tak ostatně odejdu. Protože budu přesto pracovat na obraze... a bude zima... A nebude-li to při práci, bude to při procházkách – ti, kdo nemalují, umírají právě tak... Zkrátka.
Oui, c’est la peur de tomber malade; au point où j’en suis, je puis en finir en six semaines avec une pleurésie quelconque. C’est ainsi que je partirai du reste. Comme je travaillerai quand même au tableau... et qu’il fera froid... Et si ce n’est pas en travaillant ce sera en me promenant, ceux qui ne font pas de peinture et qui meurent tout de même... Enfin.
škrtnuto[Začerněná slova]
[Mots noircis]
Marně si budu vytvářet Bastieny nebo jiná rozptýlení. Ach, ubohý Bastien – jak málo znamená před zoufalstvím z neschopnosti pracovat. Ten vztek, když vidím, jak umírám!
C’est en vain que je me créerai des Bastien ou autres dérivatifs. Ah ! pauvre Bastien qu’il compte peu devant le désespoir de ne pouvoir pas travailler. La rage de se voir mourir !
Tak tohle je tedy konec všech mých strastí! Tolik tužeb, tolik přání, záměrů, tolik... a to vše, abych zemřela ve dvaceti pěti letech, na prahu všeho.
La voilà donc la fin de toutes mes misères ! Tant d’aspirations, tant de désirs, de projets, tant de... pour mourir à vingt-cinq ans, au seuil de tout.
Čí je to vina? Mé rodiny? Osudu? Co jsem udělala?
A qui la faute ? A ma famille ? Au destin ? Qu’ai-je fait?
Předvídala jsem to. „Bůh, nemoha mi dát, aniž by se ukázal stranickým, to, co je nezbytné pro můj život, nechá mě zemřít.“ Je to roky. Tolik roků – tak málo. A nic.
Je l’avais prévu. « Dieu ne pouvant, sans se montrer partial, me donner ce qui est nécessaire à ma vie me fera mourir. » Il y a des années. Tant d’années, si peu Et rien.
Poznámky
Pozn. překl.: „Pleurésie“ – zánět pohrudnice, časté komplikace tuberkulózy, na níž Marie trpěla. ↩