Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 16. srpna 1884

Hle – první den, kdy jsem skutečně pracovala. Ve fiakru – a jsem tak ztuhlá a rozbolavělá, že po návratu domů nechám pokropit záda studenou vodou atd. Ale jak se člověk potom cítí dobře!
Emile dnes ráno upevnil mé plátno. Co se týče toho ubohého Julese – je mu lépe, byl v Bois. Snesli ho a vyzvedli v křesle. Vypravoval to Félix, který přišel pro mléko ve čtyři hodiny. Týden už pije kozí mléko od naší kozy – posuďte radost těch dam. A to není vše – ráčí být... tak důvěrný, že pro ně posílá, kdykoli se mu zachce. To je tedy skvělé.
Takže ho ztratíme, protože je mu lépe.
Ano, zdá se, že dobré časy se chýlí ke konci. Nelze chodit navštěvovat muže, který vychází ven. Mohly jsme si tam sednout – a neměl jak utéct ze své postele – teď je konec.
Ale nepřeháněme to se zlým – byl v Bois, ale nesený v křesle, a pak ulehl. To neznamená, že vychází. Je tedy naděje. Možná bude ještě velmi nemocný.
Tento muž by mohl zabránit tomu, abych měla talent. Chce mi dávat rady – jeho rady mě ovlivní a já už nebudu sebou.
Od Tonyho rady žádat – to je dobré, jako by zpíval. [Škrtnuté: Mais bas] Když jsem se Tonyho bála, bylo to proto, že mi mohl říkat věci o řemesle, o ateliéru.
Ale Bastien! Ani si nedovedu představit svou nezávislost tváří v tvář tak strašnému soudci. Až bude obraz hotov, ať mi řekne, co si o něm myslí – ano, budu poslouchat s hrůzou a studeným potem; ale zatímco na něm pracuji – to je má smrt.
Budu poslouchat jen sebe – ale hluboce mě to rozruší. Již mi skoro způsobil, že jsem zkazila svůj obraz – a ten se dosud neobnovil přes moje úsilí. Ale odmítnout mu o tom mluvit! Myslí, že mi prokáže službu, a byl by zraněn.
Ocitnout se pod vlivem umělce, jemuž absolutně věřím... nebo téměř absolutně...
Včera byl rád, že jsem mu o tom mluvila... Ale já nechci.
A po všech těch vývarcích a po všech těch lososech v aspiku bude považovat za svou povinnost vést mě. Ach! Pse.
Ať mi řekne: tato část není dost to nebo ono – takovou radu přijmu i od Tonyho. Stačí to přemalovat. Ale pokud jde o obraz samotný, o pozici, o výraz nebo o rozvržení – ne, ne. Nikdo.
Zkrátka – chtěla bych, aby byl do mě zamilován – a místo toho mi bude dávat rady, z nichž jsem rozrušena, otravována a předem ponižována!
Jsem velmi malý panovník – ale nezávislý. Obdivovat ho klidně klečíc – ale každý u sebe.