❦
Pátek 1. srpna 1884
Až vám budu servírovat dojemné věty, nenechte se příliš unést.Vendredi 1er août 1884Quand je vous servirai des phrases attendries ne vous y laissez pas trop prendre.
A bude to tak vždy?
Et ce sera toujours comme ça ?
A láska?
Et l’amour ?
Víte, zdá se mi, že je nemožná, když člověk vidí lidskou přirozenost pod mikroskopem. Ostatní jsou šťastní – vidí jen to, co je třeba.
Bien, vous savez, il me semble que c’est impossible quand on voit la nature humaine au microscope. Les autres sont bien heureux, ils ne voient que ce qu’il faut.
Chcete vědět? Nuže – nejsem ani malířka, ani sochařka, ani hudebnice, ani žena, ani dívka, ani přítelkyně.
Voulez-vous savoir ? Eh bien je ne suis ni peintre, ni sculpteur, ni musicien, ni femme, ni fille, ni amie.
Vše se u mě redukuje na předměty pozorování, úvahy a analýzy. Pohled, tvář, zvuk, radost, bolest – vše je okamžitě zváženo, prozkoumáno, ověřeno, zařazeno, zaznamenáno. A když jsem to řekla nebo napsala, jsem spokojena. Kdybych uměla psát, byla bych jistě velikou spisovatelkou – protože aniž bych to tušila, instinktivně, bezděčně, nevyhnutelně se vše vrací tam
Tout chez moi se réduit à des sujets d’observation, de réflexion et d’analyse. Un regard, une figure, un son, une joie, une douleur sont immédiatement pesés, examinés, vérifiés, classés, notés. Et quand j’ai dit ou écrit je suis satisfaite. Si je savais écrire je serais certainement un grand écrivain car sans que je m’en doute, instinctivement, involontairement, fatalement tout revient là
Všechno směřuje k tomu najít správné slovo. Pak jsem spokojená.
Tout aboutit à trouver le mot juste. Alors je suis contente.
Ten pedant Guy de Maupassant vyjadřuje někde velmi dobře to, co jsem právě řekla – při čtení toho článku jsem k němu dokonce pocítila jistý respekt: pomyslete – muž, který cítí to, co cítím já.
Ce cuistre de Guy de Maupassant exprime quelque part fort bien ce que je viens de dire, en lisant cet article j’ai même eu quelque respect pour lui, songez-donc un homme qui sent ce que je sens.
Oh, jak je život krátký a ubohý! Malířství! Chci-li ho dělat pořádně, musím se mu věnovat celá. A ostatní? Co se stane s literaturou?
Oh ! que la vie est courte et misérable. Peinture ! Si je veux en faire proprement, il me faut m’y consacrer tout entière. Et le reste ? Que deviendra la littérature ?
Ubohá literatura! Zola a Balzac tedy nebudou mít sestru?
Pauvre littérature ! Zola et Balzac n’auront donc pas une sœur ?
Tak to už budu kašlat i sama na sebe!
Je me ficherai donc même de moi !