❦
Sobota 26. července 1884
Byly jsme u Julese. Je na tom špatně. Ale to není důvod mého sklíčení. Zůstaly jsme příliš dlouho – a jak jsem to říkala v předpokoji, Emile (který se před hodinou vrátil z venkova s Bojidarem) přisvědčil: ano, to ho nesmírně unavuje.Samedi 26 juillet 1884Nous avons été chez Jules. Il va mal. Mais ce n’est pas pour cela que je suis accablée. Nous sommes restés trop longtemps et comme je le disais dans l’antichambre Emile (qui était rentré depuis une heure de la campagne avec Bojidar) a dit oui et ça le fatigue énormément.
Tak tedy!... Chápu, že to řekl tak prostě, vzhledem k tak vážnému stavu svého bratra – ale já, která se i bez toho tak bojím, že ho obtěžuji, jsem tím zdrcena. Když na to pomyslím, cítím, jak se červenám až po kořínky vlasů.
Alors !... Je comprends qu’il le dise très simplement en présence de l’état si grave de son frère, mais moi qui ai déjà sans cela tellement peur de l’ennuyer, j’en suis tuée. En y pensant je me sens rougir jusqu’aux cheveux.
Rozumíte – šlo o to, přimět ho, aby vzal masový prášek, a já jsem ho jedla před ním, abych mu dodala odvahy; pak jsme to zkoušely různými způsoby a zabralo to nesmírně mnoho času...
Vous comprenez il s’agissait de lui faire prendre de la poudre de viande et j’en ai mangé devant lui pour lui donner du courage, puis on a essayé de plusieurs façons alors ça a pris un temps énorme...
Nevěřím ani, že jsme ho unavily – ale... Je to k pláči. Ano, co na tom, pláču. Vždyť je to příliš smutné...
Je ne crois même pas que nous l’ayons fatigué mais... C’est à pleurer. Oui, tant pis, j’en pleure. Aussi c’est trop triste...
A jsou to věci tak choulostivé – a když má člověk ty nejlepší úmysly... obtěžovat ho nebo unavit!! Možná bude potom nemocnější. Marně si opakuji, že tam nikdy víc nepůjdu – nepomáhá to. Jsem si jista, že jsme ho neobtěžovaly déle než hodinu, a pak ta scéna s vývarem... Ubohý chlapec tam seděl stažený před věcmi, které bylo nutno polykat. A trpí tolik; když jsme přišly, vypadal hrozně, pak trochu ožil, povídaly jsme si... byla jsem uklidněná. Koneckonců, ať teď říkám cokoli – je to nepříjemný pocit smíchaný se studem, neměly jsme takt, zůstaly jsme příliš dlouho. Z toho není cesty ven.
Et ce sont des choses si délicates et quand on a les intentions les plus... l’ennuyer ou le fatiguer !! Et il sera peut-être plus malade après. J’ai beau me répéter que je n’irai plus jamais, ça n’arrange rien. Je suis bien sûre de ne pas l’avoir ennuyé pendant plus d’une heure, et puis cette scène du bouillon... Le pauvre garçon était là crispé devant les choses qu’il fallait avaler.. Et il souffre tant; lorsque nous sommes arrivées il avait une mine affreuse puis il s’est animé un peu, nous avons causé... j’étais rassurée. Enfin quoique je dise maintenant c’est un malaise mélangé de honte, nous avons manqué de tact, nous sommes restées trop longtemps. Il n’y a pas à en sortir.
Nuže, to dovršuje mé trápení.
Eh bien cela met le comble à mes misères.
Plakat žalem by nebylo nic – ale plakat proto, že člověk byl nemotorný a hloupý, to je jak stvořené pro mě.
Ce ne serait rien de pleurer de chagrin, mais pleurer parce qu’on a été maladroit et bête, ça c’est fait exprès pour moi.
Nedopřejí mi ani pořádný žal.
On ne veut pas me donner même de bons chagrins.
Nemám dost srdce, abych byla zarmoucena tím, že ten člověk trpí – ale hle, jsem zoufalá z toho, že jsem byla nemotorná a pošetilá.
Je n’ai pas assez de cœur pour être désolée parce que cet homme souffre mais me voilà désespérée parce que j’ai été maladroite et sotte.
Možná mě teď bude nenávidět; to by ještě scházelo – a může se to stát, jsem tak nešťastná.
Il va peut-être me détester maintenant; il ne manquerait plus que cela et ça peut arriver, je suis si malheureuse.
Nevím přesně, jak se jmenuje cit, který k němu chovám – zdá se mi, že je to nesmírná něha; kdybych mohla, chtěla bych být vždy při něm, a když se mu tvář stáhne bolestí, chtěla bych ho vzít za ruce, aby si opřel hlavu o mé rameno.
Je ne sais pas au juste comment on nomme le sentiment que j’ai pour lui, mais il me semble que c’est une tendresse très grande, si c’était possible je voudrais être toujours là et lorsque sa figure se contracte je voudrais lui prendre les mains et qu’il appuie sa tête sur mon épaule.
Vypadá tak nešťastně, s těmi krásnými jasnými očima, že připomíná dítě – a člověk by mu chtěl vzít hlavu do dlaní jako dítěti.
Il a l’air si malheureux qu’il ressemble à un enfant avec ces beaux yeux clairs et qu’on voudrait lui prendre la tête comme à un enfant.
Zkrátka... Je to velká touha chodit tam sedět každý den a třeba i v noci. Nebyla bych unavená – jen velmi šťastná, zapomínající dokonce, že trpí, tak velká by byla radost být mu příjemná. Vím dobře, že je to nemožné, že jsme mu cizí lidé – a že jsme ho unavily!
Enfin... C’est un grand désir d’aller rester là tous les jours et même la nuit. Je ne serais pas fatiguée mais seulement très heureuse, oubliant même qu’il souffre, tellement le plaisir de lui être agréable serait grand. Je sais bien que c’est impossible, que nous lui sommes étrangers et que nous l’avons fatigué !
A že jsem z toho dotčená. Ano, Bůh je ke mně tak krutý, že mi nechce dopřát sladkost ani v bolestech – netrápí mě, On mě ponižuje.
Et que j’en suis vexée. Oui, Dieu est si dur pour moi qu’il ne veut pas m’accorder de douceur même dans les peines, Il ne m’afflige pas, Il m’humilie.
Ostatně je to jediný cit, který pro mě má skutečnou cenu.
C’est le seul sentiment qui soit une réelle valeur pour moi, du reste.
Buď nemám srdce, nebo jsem velmi přecitlivělá.
C’est que je n’ai pas de cœur ou que je suis très susceptible.
Na tom nezáleží.
N’importe.
Nechtěla bych tam chodit v hloučku – chtěla bych tam zůstávat hodiny poté, co bychom jednoho dne spolu plakali, trávit klidné hodiny a přitom ho rozptylovat a bavit. Ano, to je sen...
Ce n’est pas d’aller en bande que je voudrais, je voudrais aller y rester des heures après avoir un jour pleuré ensemble, passer des heures tranquilles et en même temps le distraire et le désennuyer. Oui, voilà le rêve...
Dřív jsem své sny ani nezapisovala, ze strachu, aby se tím nezkazily. Ale protože se vždy zkazí tak jako tak, nemá smysl...
Avant je ne les écrivais même pas mes rêves de peur que ça les fasse rater. Mais puisqu’ils ratent toujours ce n’est pas la peine de...