Pátek 25. července 1884

Ah, Jouy, Jouy! Mám z toho horečku a zadržuji pláč.
Protože žárlím na Bojidara, dávám mu pokyny ve třetí osobě. Když jsem ho slyšela říct, že mu Emile řekl, aby jeho bratrovi říkal křestním jménem, začervenala jsem se zlostí. Tak to je.
Je tedy na lůžku, poslaly jsme mu kdovíco a zprávy nejsou dobré; zítra půjdu. Bože můj, kdybych mohla věřit, že by mu to bylo příjemné, chodila bych tam každý den, jak by si přál.
Gaviniovi se přicházejí rozloučit – odjíždějí do Agenu.
A já s tím Jouy!! Oh, Jouy! Abych se rozptýlila, přesednu u stolu, nechám své křeslo obehnat paravanem a usazuji se jako ve strážní budce, napůl se smějíc, napůl křičíc – k velkému pobavení mých nejbližších i Bojidara. Ano, jím masový prášek a dám ho jíst i Julesovi.
To mi předepsali a hraji si na nemocnou – křeslo, paravan, tři lahve, vařič, ovoce, sirupy, dva vývary... Je to velmi zábavné.
Ah, bída!
Ah, bída!
Ah, bída!