❦
Čtvrtek 24. července 1884
Jsem z toho nemocná a nemohu pracovat. Jedeme tedy do Bois. Bílé vlněné šaty – první bílé šaty od smutku. Oh, jemná, poddajná bílá vlna, která tělo obklopuje rozkošnými záhyby. Nic není svůdnějšího, půvabnějšího, umělečtějšího.Jeudi 24 juillet 1884J’en suis malade et ne puis pas travailler. Ainsi nous allons au Bois. Une robe de laine blanche, la première robe blanche depuis le deuil. Oh ! la laine blanche fine, souple, entourant le corps d’adorables draperies. Rien n’est plus séduisant, plus gracieux, plus artistique.
A pro případ chladu kabátek ze žebrovaného šedého sametu.
Et en cas de fraîcheur une veste en velours gris à côtes.
Takže Lachaud, kterého potkáme v Pré Catalan1, mě musel považovat za velmi elegantní.
De sorte que Lachaud que nous rencontrons au Pré Catalan a dû me trouver très chic.
Dina a máma naléhají, abychom šly do ulice Legendre – souhlasím jen s tím, že zastavíme před domem a Bojidar se půjde zeptat, jak se Julesovi daří. Ale právě když jsme přijížděly, vraceli se také Emile a jeho matka – Emile mě nutí vystoupit z kočáru, a když jsem se ještě zdráhala před schodištěm, on a Bojidar z propletených rukou vytvoří sedátko a nesou mě až před postel, kde leží Jules.
Dina et maman insistent pour aller rue Legendre, je consens à ce qu’on arrête devant la porte et que Bojidar aille demander des nouvelles. Mais comme nous arrivions Emile et sa mère rentraient également, Emile me force à descendre de voiture mais comme je faisais encore des façons devant l’escalier lui et Bojidar forment un siège de leurs mains entrelacées et me portent jusque devant le lit où Jules est couché.
To je vám příchod!
Voyez-vous cette entrée.
To jemné násilí jsem potřebovala – Tony mě včera opět ochladil, přišel poděkovat za gratulace k jeho důstojnické rozetě Čestné legie2. Ano, přátelé – Tony je důstojník a Bastien není. Přišel tedy a v řeči o Bastienovi řekl, že je to lstivec, chytrák, obratný chlapec, který ze všeho dovede vytěžit. Že v něm není nic upřímného. Že u něj je vše vypočteno a nikdy se ani o píď neodchýlí od cest, které si vytyčil... Zkrátka vše, co si o něm někdy myslím, když mi připadá chladný. Ať je tomu jakkoli, ta zajímavá bytost leží na svém velkém lůžku zabalena do přikrývky z bleděmodrého hedvábí, která ladí s tmavě červeným plyšem pokrývajícím podium. Neboť lůžko tohoto malíře stojí na podiu. Ale vše je nesmírně nízké a vypadá to velmi dobře, bez závěsů.
Il me fallait cette douce violence, car Tony m’a encore refroidie hier, il est venu remercier pour mes félicitations à l’occasion de sa rosette d’officier. Oui, mes amis Tony est officier et Bastien ne l’est pas. Donc il est venu et en parlant de Bastien il a dit que c’est un finaud, un roublard, un garçon adroit qui sait tirer partie de tout. Qu’li n’a rien de sincère. Chez qui tout est calculé et qui ne s’écarte jamais d’une ligne des chemins qu’il s’est tracé... Enfin tout ce que j’en pense quelquefois, quand je le trouve froid. Quoiqu’il en soit cet être intéressant est couché sur son grand lit et enveloppé d’une couverture de soie bleue pâle, ce qui va bien avec la peluche rouge foncée qui recouvre l’estrade. Car le lit de ce peintre est posé sur une estrade. Mais le tout est extrêmement bas et fait très bien, sans rideaux.
Sedíme na podiu, které je jako velmi nízký schod kolem lůžka – já u hlavy, jeho matka u nohou... Ostatní na nábytku.
Nous nous asseyons sur l’estrade qui est comme une marche très basse autour du lit, moi à la tête, sa mère aux pieds... Les autres sur les meubles.
Ale takhle vypadá velmi zajímavě! Hedvábná košile, modrá přikrývka, pokoj tak umělecky a tak prostě zařízený.
Mais il est très intéressant comme ça ! La chemise de foulard, la couverture bleue, la chambre si artistement et si simplement arrangée.
Musela jsem mu říct o svém obraze – dal mi několik rad, věci, které znám, ale poslouchám je s úctou. A pak není tím, čím ho líčí Tony – pro ostatní snad, ale tady, takto, je jako blízký příbuzný, který se nepředvádí a ani o to nepomýšlí; takže začínám věřit, že k nám nakonec přece jen pojme přátelství – ale tolik po tom toužím, že bych tomu věřila teprve tehdy, až to bude zcela zjevné, přičemž si dělám velkou věc z každého proneseného slova, přátelského hlasu nebo otevřeného pohledu.
Il a fallu lui dire mon tableau, il m’a donné quelques conseils, des choses que je sais mais que j’écoute avec respect. Et puis il n’est pas ce que dit Tony, pour les autres peut-être, mais ici, comme ça, c’est comme un proche parent qui ne pose pas et ne pense pas à poser, de sorte que je commence à croire qu’il finira bien pas avoir de l’amitié pour nous mais je le désire tant que je n’y croirais que lorsque ça crèvera les yeux, tout en faisant des cas énormes d’une parole dite, d’une voix amie ou d’un regard ouvert.
Ale hle – jdu se podívat na Emilovu krajinu v ateliéru a máma přichází ve slzách. Řekl: „Nemohu-li se uzdravit, chtěl bych aspoň tolik netrpět“ – a dal se do pláče...
Mais voilà que je vais voir le paysage d’Emile à l’atelier et maman arrive en larmes. Il a dit: « si je ne puis être guéri, je voudrais au moins ne pas tant souffrir, » et il s’est mis à pleurer...
Plakal!
Il a pleuré !
Hned jsem sešla dolů a začala vyprávět kdoví co – všelijaké příběhy o sobě, o malování... Chudák se usmívá, ale to mu nepomůže zapomenout, kde ho bolí. Matka mě poslouchá, velmi ráda za toto rozptýlení; při odchodu mě pevně objala. A poslala jsem Julesovi vzdušný polibek, který mi vrátil stejně.
Je suis redescendue tout de suite pour raconter je ne sais quoi, toutes sortes d’histoires sur moi, la peinture... Pauvre enfant il sourit mais ce n’est pas ça qui lui fera oublier où il a mal. La mère m’écoute, très contente de la diversion; elle m’a embrassée très fort lorsque nous nous en allions. Et j’ai envoyé à Jules un baiser de loin, qu’il m’a rendu de même.
Bereme Emila na večeři k nám – ten obdivuhodný bratr měl chuť přijít a chtěl zůstat zkrátka
Nous emmenons Emile dîner chez nous, cet admirable frère avait envie de venir et voulait rester enfin
Jenže dnes večer mě dráždí Bojidar. Je lhář, to víš, ó Bože.
Seulement c’est Bojidar qui m’agace ce soir. Il est menteur vous le savez ô mon Dieu.
Co toho namluvil architektovi! Nejdřív jsme seděli u stolu od sedmi do půl jedné v noci. A ten Bojidar nepřestával. Ten ale má drzost! Mně vypráví věci, které znám – upravené po svém! A teď prý znal Gambettu!!!! A bezpočet dalších výmyslů... Oh, svíralo mě to – protože když se tak chlubí, znamená to udělat si smrtelného nepřítele... A pak není možné ho každou chvíli vyvracet. Dělá to s tak pekelnou drzostí, že je to jako výzva; počítá s tím, že ho ze studu za něj nevyvrátím – a nemýlí se zcela.
Ce qu’il a raconté de choses à l’architecte ! D’abord nous sommes restés de sept heures à minuit et demie à table. Et ce Bojidar en question n’a pas tarit. Il a un toupet ! Il raconte à moi des choses que je sais et arrangées à sa façon ! Maintenant il a connu Gambetta !!!! Et trente-six autres bourdes... Oh ! j’en étais crispée car comme il se vante de tout cela c’est se faire un ennemi mortel... Et puis il est impossible de démentir à chaque instant. Il le fait avec un si infernal aplomb que c’est comme un défi, il croit que honteuse pour lui je ne le démentirai pas et il ne se trompe pas tout à fait.
Vyvedla jsem Emila do předpokoje, abych mu to řekla – ten dobrý chlapec polykal vše; a pak je to nakonec nebezpečné. Zalíbí-li se Bojidarovi vyprávět o nás nehorázné věci, Emile tomu uvěří – když je s ním tak důvěrný. A Jules tomu uvěří!
J’ai fait sortir Emile dans l’antichambre pour le lui dire, ce brave garçon gobait tout; et puis en somme c’est dangereux après tout. S’il plaît à Bojidar de raconter des choses énormes de nous, il le croira, intime comme il est. Et Jules le croira !
Oh ! mais je vais arrêter ça moi. Cet intrigant va se faufiler chez Jules, un petit jeune homme enthousiaste, il s’est bien introduit chez Sarah en lui racontant que lorsque ses parents l’ont mené à l’Odéon voir « Le passant », il s’était évanoui. A l’âge de douze ans ! Quelle canaille.
Poznámky
Pozn. překl.: Pré Catalan – elegantní zahrada a restaurace v Bois de Boulogne, tehdy módní místo pařížské smetánky. ↩
Pozn. překl.: Rozeta důstojníka Čestné legie – druhý stupeň francouzského Řádu čestné legie, vyšší než rytířský stupeň. ↩
Pozn. překl.: Sarah Bernhardt (1844–1923) – slavná francouzská herečka, tehdy na vrcholu slávy. ↩
Pozn. překl.: „Le passant“ (Chodec) – jednoaktová hra Françoise Coppéeho, uvedená v Odéonu roku 1869, v níž se mladá Sarah Bernhardt proslavila. ↩