Pátek 25. července 1884

Ah, Jouy, Jouy! Mám z toho horečku a zadržuji pláč.
Protože jsem žárliva na Bojidara, dávám mu pokyny ve třetí osobě. Když jsem ho slyšela říct, že mu Emile dovolil oslovovat bratra křestním jménem, začervenala jsem se zlostí. Tak to je.
Je tedy na lůžku, bylo mu posláno kdovíco a zprávy nejsou dobré; zítra půjdu. Bože můj, kdybych mohla věřit, že by mu to bylo příjemné, chodila bych tam každý den, jak by si přál.
Gaviniovi přicházejí se rozloučit – odjíždějí do Agenu.
A já s tím Jouy!! Oh, Jouy! Abych se rozptýlila, přesednu u stolu, nechám své křeslo obehnat paravanem a usazuji se jako ve strážnici, napůl se smějíc, napůl křičíc – k velkému pobavení svých i Bojidara. Ano, jím masový prášek a dám ho jíst i Julesovi.
To mi bylo nařízeno a hraji si na nemocnou – křeslo, paravan, tři lahve, ohřívač, ovoce, sirupy, dva vývary... Je to velmi zábavné.
Ah, bída!
Ah, bída!
Ah, bída!