Středa 23. července 1884

Zuřím. Canrobertovi mě nepustí, dokud jim nenamaluji obraz pro Claire. Je to odporné, ale loni jsem se té slabosti dopustila.
Oh, neřeknou mi to rovnou – ale pošlou ke mně Claire, která mi zabrání pracovat. S hněvem v srdci se rozhoduji dát jim nyní sedm dní!
Neudělám-li jim ho, nebudu mít v zimě klid. Claire tu bude stále. A jak se jí zbavit. Ale až bude jejich obraz hotov, snadno se jí zbavím. To je přece odporné a nechutné.
A je to moje vina! Nezbývá než se rozkmotřit, nebo se podvolit.
Je to k zuření, k zuření, k zuření.
A přitom je můj obraz načrtnutý a modely nalezené. Běhám od pěti hodin ráno po La Villette a po Batignolles – Rosalie oslovuje lidi, na které jí ukáži. Věřte, není to snadné ani pohodlné.