Středa 23. července 1884

Jsem zuřivá. Canrobertovi mě nepustí, dokud jim nenamaluji obraz pro Claire. Je to odporné, ale tuto slabost jsem si loni způsobila sama.
Oh, neřeknou mi to rovnou – ale pošlou ke mně Claire, která mi zabrání pracovat. S hněvem v srdci se rozhoduji dát jim nyní sedm dní!
Neudělám-li jim ho, nebudu mít v zimě klid. Claire tu bude stále. A jak se jí zbavit. Ale až bude jejich obraz hotov, snadno se jich zbavím. To je přece odporné a nechutné.
A je to moje vina! Nezbývá než se rozkmotřit, nebo se podvolit.
Je to k zuření, k zuření, k zuření.
A přitom můj obraz je načrtnut, modely nalezeny. Běhám od pěti hodin ráno po La Villette a po Batignolles – Rosalie oslovuje lidi, na které jí ukáži. Věřte, není to snadné ani pohodlné.