Úterý 22. července 1884

Bojidar a maminka byli u Julese, který je opět nemocný. Po těch dvou dnech na venkově a po alžírském obědě. To si zaslouží.
Ale měl pro mě jemnou myšlenku – přirozeně s Bojidarem mluvili o mně a Bojidar mu řekl, že mě nachází unavenou a že bych měla jet na venkov.
– Já taky, řekl Jules, chtěl jsem jí to říct – ale zdržel jsem se, aby si nemyslela, že to je domluveno, všichni jí radí venkov a to je otravné.
Není-li to litera, je to duch. Ostatně mě to nepřekvapuje – jak by umělec takového génia neměl veškerou jemnost citů.
Večer tu jsou pop, jeho dcera, Ducros a Bojidar. Drtíme Meissonniera ve prospěch jediného, pravého, neopakovatelného Bastiena.