❦
Sobota 5. července 1884
Tony se ráno přišel podívat na Duben. Ten člověk neřekl nic z toho, co by mě na obraze zajímalo. Vlasy podle něj nejsou dost propracované a ruka a zástěrka mají v provedení jisté nedostatky.Samedi 5 juillet 1884Tony est venu ce matin voir Avril. Cet homme n’a rien dit de ce qui pouvait m’intéresser dans le tableau. Il a trouvé les cheveux pas assez faits, aussi certaines imperfections dans l’exécution de la main et du tablier.
Pozadí je místy příliš zelené. „Ale celkově,“ říká, „jako skica je to velmi dobré. Za tři dny práce z toho můžete udělat něco velmi dobrého.“
Le fond trop vert par endroits. Mais en somme, dit-il, comme ébauche c’est très bien. Avec trois jours de travail vous pouvez en faire une très bonne chose.
To je vše. Ale to mi dělá dobře. Protože co jsem považovala za špatné, za příšerné, takové není. Upravit hlavu a ruku – to není nic!
Voilà tout. Mais ça me fait du bien. Car ce que je croyais mauvais, atroce ne l’est pas. Arranger la tête et la main n’est rien !
A protože tomu obrazu vůbec nerozuměl... naprosto nic nepochopil, dělá mi to dobře, nevím proč. Kdyby byl pochopil a zkritizoval cit... ale ne. Je [Škrtnuto: Je [příliš]
Et puisqu’il n’a rien compris à ce tableau... absolument rien, ça me fait du bien je ne sais pourquoi. S’il m’avait saisi et critiqué le sentiment... mais non. Il est [Rayé: Il est [trop ]
Když je problém jen hlava a ruka... vše je v pořádku. U sta hromů, věděla jsem, že je to neúplné... Ale to se dá napravit...
S’il n’y a que la tête et la main... tout va bien. Parbleu, je savais que c’était incomplet... Mais ça s’arrange...
Odpoledne obraz zhlédnou Gaviniovi atd.
Ce tableau est vu par des Gavini etc. cet après-midi.
A také Ducros. Ducros je mladý chlapík, přítel Gaillardův, básník, cigalier1 (kdo bude za padesát let vědět, že existuje sdružení zvané La Cigale, jehož někteří členové jsou básníci velkého talentu). Tento mladý muž se tedy specializuje na umění, zná všechny malíře, zkouší mít vliv i na porotu, vydal rozmanité svazky o Salonu. (Můj obraz tam je). Jistě proto, aby vymámil obrazy a zvolna si budoval sbírku, odbornost, snad i místo vlivného kritika.
Et aussi par Ducros. Ducros est un petit jeune homme, ami de Gaillard, poète, cigalier (dans cinquante ans saura-t-on qu’il y a une société dit de la Cigale dont certains membres sont des poètes de grand talent) Donc ce jeune homme se fait une spécialité artistique, il connaît tous les peintres, essaye même d’avoir de l’influence sur le jury, il a publié des volumes divers sur le Salon. (Mon tableau y est). C’est sans doute pour carotter des toiles et se faire petit à petit une galerie, une compétence, une place de critique influent peut-être.
Tedy tento Ducros tvrdí, že moje nové plátno je nejlepší a že na Salonu udělá nádherný dojem. Ten hlupák ji staví nad Schůzku2!!
Donc ce Ducros prétend que ma nouvelle toile est la meilleure et que ça fera admirablement bien au Salon. Cet imbécile la met au-dessus du Meeting !!
Přesto o tom mluvil s Gérym, který obraz přede mnou neviděl, a popisuje ho tak, jak jsem ho sama pojala. Ano, ten mladý člověk přesně pochopil, co jsem chtěla udělat. Listí a byliny, které raší; květy jabloně, violky, opojení dubnového slunce, ten milostný spánek, který přepadá dívku.
Pourtant il en a parlé à Géry qui ne l’a pas vu devant moi et il le décrit comme je l’ai compris. Oui, ce petit a exactement compris ce que j’ai voulu faire. Les feuilles et les herbes qui poussent; les fleurs du pommier, les violettes, la griserie du soleil d’Avril, ce sommeil amoureux qui envahit la fille.
Co se zápasníků týče, Tony říká, že by to bylo nádherné, ale že Falguière to udělal před osmi lety, a ostatně je to námět, který byl a vždy bude zpracováván stále znovu. To já vím... Buď jak buď. Uvidíme.
Pour ce qui est des lutteurs, Tony dit que ce serait superbe mais que Falguière l’a fait il y a huit ans, mais que du reste c’est un sujet qui a été et sera toujours refait. Ça je le sais... C’est égal. Enfin on verra.
Mám roztomilé šedé plátěné šaty, živůtek jako ateliérová halena, bez jakéhokoli zdobení, jen krajky u krku a na rukávech. Ideální klobouk s velkým krajkovým uzlem, lehounký a koketní. Měla jsem tedy velkou chuť jít do ulice Legendre, protože jsem si připadala velmi hezká. Jenže to je příliš často a on není dost nemocný... Nechala jsem přivolat fiakr, sešla jsem dolů, máma tam už byla, pak jsem si to rozmyslela a vrátily jsme se domů. Pak je. Chtěla jsem mít
J’ai une charmante robe de toile grise, le corsage fait comme une blouse d’atelier, sans aucun ornement, sauf des dentelles au cou et aux manches. Un chapeau idéal avec un gros nœud de dentelle, aérien et coquet. J’avais donc très envie d’aller rue Legendre me trouvant très bien. Seulement c’est trop souvent et il n’est pas assez malade... Et on a envoyé chercher un fiacre, je suis descendue, maman y était déjà, alors j’ai changé d’avis et nous sommes rentrées. Puis il est. Je voulais avoir de
Raději bych ho nechala čekat na svou návštěvu až do pondělí... a proč vlastně? Bylo by hezké chodit tam často, rozveselovat ho, povídat... A co když ho to unaví nebo obtěžuje, a co když to bude vypadat nemotorně, nevhod. Ano, ale odstup pěti dní, když nevychází a jsme sousedé a je pro mě tak snadné přijít, a on mě přece sám prosil... Ano, ale co když se budu rozdávat? A co když budu vypadat příliš chladně?
J’aimerais mieux lui faire attendre ma visite jusqu’à lundi... et pourquoi ? Ce serait gentil d’y aller souvent, l’égayer, causer... Et si ça le fatigue ou l’ennuie, et si ça paraît maladroit, mal à propos. Oui, mais un intervalle de cinq jours, puisqu’il ne sort pas et que nous sommes voisins et qu’il m’est si facile de venir et puisqu’il m’en a priée... Oui mais si je me prodigue ? Et si je parais trop froide ?
Proč tam nepřijít prostě jako kamarádka, jako obdivovatelka, jako dobré dítě – vždyť je velmi nemocný.
Pourquoi ne pas y aller simplement en camarade, en admiratrice, en bon enfant, puisqu’il est très malade.
Ale nepůjdu-li, budu žádanější, víc elegantní.
Mais si je n’y vais pas, je serai plus désirable, plus chic.
A půjdu-li, budu roztomilejší.
Et si j’y vais, je serai plus gentille.
Který ze dvou způsobů? A jak to přijme?
Lequel des deux genres ? Et comment le prendra-t-il ?
Rozhodnutá nejít, jsem z toho celá nešťastná, pak přišla návštěva – Gaviniovi, Valentina (paní Pernettiová). Bylo po všem, ale po jejich odchodu mi máma navrhuje jít přesto, a paní Pernettiová nás vyloží na náměstí Malesherbes, aby skryla, kam jdeme – říkáme jí, že jde o starou nemocnou dámu... Stalo se to samo od sebe.
Résolue à ne pas y aller, j’en reste désolée, alors il est arrivé du monde, les Gavini, Valentine (Mme Pernetti). C’en était fait, mais eux partis, maman me propose d’y aller tout de même, et Mme Pernetti nous dépose place Malesherbes pour cacher ou nous allons, nous lui disons qu’il s’agit d’une vieille dame malade... Ça s’est fait tout seul.
Nechtěla jsem jít také kvůli mámě, která mi přináší smůlu a vše přehání, vše zdůrazňuje a nutí mě dělat hlouposti – jakmile vidí, že k někomu inklinuji, ze všech sil mě k tomu postrkuje, nadšená, že nás to odvede od našich trampot. A protože je neobratná, bez taktu a... no rozumíte, vzdoruji. Ona si pak říká a říká mi, že jsem hloupá se svou nafoukaností; někdy si opravdu myslím, že jsem příliš nafoukaná, a pak udělám nějakou hloupost v opačném smyslu... To jest – tehdy, teď je s tím konec.
Je ne voulais pas aussi à cause de maman qui me porte malheur et exagère tout, accentue tout, et me pousse à faire des bêtises, dès qu’elle voit que j’ai du penchant vers quelqu’un elle m’y pousse de toutes ses forces enchantée de cette diversion à nos embêtements. Et comme elle est maladroite, dépourvue de tact et... alors vous comprenez je résiste. Et elle se dit et me dit que je suis bête avec ma morgue, parfois je crois vraiment que j’ai trop de morgue alors je fais quelque bêtise en sens invers... C’est-à-dire dans le temps, à présent c’est fini.
Buď jak buď, smůlu mi přináší, proto se držím zpátky.
C’est égal elle me porte malheur, aussi je me tiens sur la réserve.
Tak tam tedy jdeme! Jeho matka je nadšená, poplácává mě po rameni, mluví o mých krásných vlasech, zkrátka... Emile je pořád otupělý, od svého pomníku vypadá zdrcený.
Nous y allons donc ! La mère est enchantée, elle me tape sur l’épaule, parle de mes beaux cheveux, enfin... Emile est toujours abruti, il a l’air anéanti depuis son monument.
A Julesovi je lépe. Jí před námi svůj vývar a vejce, jeho matka pobíhá a přináší to vše, aby sluha nemusel vstoupit – ona sama ho obsluhuje.
Et Jules va mieux. Il mange son bouillon et son œuf devant nous, sa mère court apporter tout ça pour que le domestique n’entre pas, c’est elle qui le sert.
Ostatně vše považuje za zcela přirozené a přijímá i naše služby s klidem.
Du reste il trouve tout ça très naturel et accepte même nos services avec sang-froid.
Ničím se nepodivuje. Když se mluví o jeho vzhledu, někdo říká, že by si měl dát ostříhat vlasy, a máma vypráví, jak stříhávala vlasy svému synovi, když byl malý, a svému otci.
S’étonne de rien. En parlant de sa mine quelqu’un dit qu’il devrait se faire couper les cheveux, et maman raconte qu’elle coupait les cheveux à son fils quand il était enfant et à son père.
„Chcete, abych vám je ostříhala? Přináším štěstí.“
Voulez-vous que je vous les coupe, je porte bonheur ?
Zasmějeme se, ale on hned souhlasí, jeho matka odbíhá pro župan a máma se pouští do díla a zhostí se ho se ctí.
On rit mais il y consent tout de suite, sa mère court chercher un peignoir et maman procède à l’opération s’en tirant à son honneur.
Chtěla jsem také trochu stříhnout, ale to zvíře říká, že nadělám hlouposti, a mstím se tím, že je přirovnám k Samsonovi a Dalile! Můj příští obraz. On se ráčí smát.
Je voulais aussi donner un coup de ciseaux mais cet animal dit que je ferai des bêtises et je me venge en les comparant à Samson et Dalila ! Mon prochain tableau. Il daigne rire.
Povzbuzen Emile navrhuje zastřihnout také vousy a provádí to svědomitě, pomalu, s trochu třesoucíma rukama.
Enhardi Emile propose de tailler aussi la barbe et s’en acquitte religieusement, avec lenteur, les mains un peu tremblantes.
To změní jeho výraz a nemá už ten nemocný, změněný vzhled; matka radostně vykřikuje: konečně ho mám zase zpátky, svého chlapce, svého drahého chlapečka, své drahé dítě–
Ça lui change la physionomie et il n’a plus cet air malade et changé, la mère pousse des petits cris de joie: je le retrouve enfin mon garçon, mon cher petit garçon, mon cher enfant !!
Jaká dobrá žena; tak prostá, tak dobrá a tolik zbožňuje svého syna, toho velkého muže.
Quelle brave femme; si simple, si bonne et pleine d’adoration pour son grand homme de fils.
To jsou dobří lidé.
Ce sont de braves gens.
Jenže nemohu nic posoudit – ten Jules, o kterém jsem tolik mluvila a který byl vždy daleko, v Damvillers, u Mackayů nebo v Alžírsku; a najednou je tu, celý z masa a kostí; vidím ho třikrát týdně, zacházím s ním jako s dobrým přítelem, neustále mu posíláme malé dobroty, ovoce – je to stav věcí zcela nový, ale sám Jules ho, zdá se, považuje za zcela přirozený, protože zná můj velký obdiv. Naše důvěrnost s bratrem tomu napomáhá. Buď jak buď, nemohu nic posoudit.
Seulement je ne peux rien juger, ce Jules dont j’ai tant parlé et qui était toujours loin, à Damvillers, à Mackay ou en Algérie; le voilà tout près en chair et en os; je le vois trois fois par semaine, je le traite comme un grand ami, on lui envoie constamment des petites choses à manger, des fruits, c’est un état de choses tout nouveau mais que lui Jules semble trouver tout simple connaissant ma grande admiration. Notre intimité avec le frère y aide. C’est égal, je ne peux juger de rien.
Večer, když tu jsou Géry, Ducros a Engelhardt – tři muži –, využíváme toho a jedeme do Neuilly. Bylo by snadné pozvat muže, kteří by nás doprovázeli, ale na zápasníky mám raději lidi bezvýznamné: aztéckého Engelhardta, starého Géryho a příležitostného Ducrose; elegantní mladíci ze světa by snad pokroutili hlavou, kdyby mě viděli studovat téměř nahé muže, a roznesli by to.
Ce soir comme il y avait Géry, Ducros et Engelhardt trois hommes, nous en profitions pour aller à Neuilly. Il serait facile d’inviter des hommes qui nous accompagneraient, mais pour aller voir des lutteurs j’aime mieux des gens sans conséquence, l’aztèque Engelhardt, le vieux Géry et le Ducros de hasard, les jeunes gens du monde je les trouveraient peut-être raide de me voir étudier des hommes presque nus, ils en causeraient.
Zatímco tihle... a s těmi se nemusím namáhat a jsem zcela pohlcena podívanou.
Tandis que ceux-là... et avec ceux-là j’ai pas besoin de faire de frais et suis tout entière au spectacle.
A kdo sedí v první řadě před námi? Odporný Larderel se svou kurtizánou. Já abych se bláznila do toho chlapíčka? Je to možné? Ne. Pohled na něj nevzbuzuje žádnou vzpomínku, žádnou – něco nepříjemného přece jen, ale téměř nic.
Qu’est-ce qui est assis au premier rang devant nous ? L’ignoble Larderel et sa cocotte. Moi avoir été toquée de ce petit monsieur ? Est-ce possible ? Non. Sa vue n’éveille aucun souvenir, aucun, quelque chose de désagréable pourtant, mais presque rien.
Zápas je něco nádherného! V jednu chvíli jsem se přistihla, jak stojím, křičím a tleskám se všemi ostatními. Byl tam vzrušující okamžik: amatér zápasil s profesionálem. Obecenstvo se rozvášnilo a nadšení davů má sílu naprosto neodolatelnou! Vykřikla jsem v duchu: raději zemřít, než ten obraz nenamalovat!
C’est superbe la lutte ! A un moment je me suis surprise debout, criant et applaudissant avec tout le monde. Il y a eu une minute intéressante, un amateur luttait contre l’homme de profession. Le public s’est passionné et ces enthousiasmes des foules sont d’une puissance absolument irrésistibles ! Je me suis écriée en moi-même: plutôt mourir que de ne pas faire ce tableau !
To chytí za srdce! Je v tom všechno. Ten dav! Oh, ten dav! Nikoli akademický dav seřazený podle pravidel, ale dav skutečný. A když člověk má smysl pro skutečnost, pro život... Oh, je to krásné, krásné, šílené!
C’est empoignant !!! Il y a là tout. La foule ! Oh ! La foule ! Non pas la foule académique, groupée selon les règles, mais la foule vraie. Et quand on a le sens du réel, de la vie... Oh ! c’est beau, beau, fou !
A ti dva muži s napjatými svaly. Ano, je v tom všechno, [opravdu].
Et ces deux hommes aux muscles gonflés. Oui, il y a là tout, [vraiment].
Zvlášť když se mysl obrací k antice, té antice, která má takovou přitažlivost, že je člověk téměř hrdý, když si říká: i my jsme Římané úpadku! Jenže nejde o to budit ty mrtvé Římany – jde o nás, o náš život! O to, čím jsme! To je přece nesrovnatelně těžší než historické rekonstrukce.
D’autant plus que la pensée se reporte vers l’antiquité, cette antiquité qui a un prestige si intense qu’on est presque fier en se disant: nous aussi nous sommes des romains de la décadence ! Eh bien ce n’est pas ces romains morts qu’il faut réveiller, c’est nous qu’il faut faire, notre vie ! Ce que nous sommes ! C’est bien autrement difficile que les reconstitutions historiques allez.
Ale proč u něho paní Mackayová není pořád?
Mais pourquoi Mme Mackay n’est-elle pas toujours là ?
Představte si... Zkrátka, muž, kterého milujete tři roky, který je velmi nemocný – zdá se mi, že by bylo zcela přirozené trávit s ním několik hodin denně a rozptylovat ho... zcela počestně.
Supposez que... Enfin, un homme qu’on aime depuis trois ans, qui est très malade mais il me semble que ce serait tout simple de passer plusieurs heures par jour avec lui et de le distraire... en tout bien tout honneur.
Poznámky
Pozn. překl.: Cigalier – člen literárního sdružení La Cigale (Cikáda), skupiny básníků z jihu Francie aktivní v 80. letech 19. stol. ↩
Pozn. překl.: Mariin obraz Un Meeting (Salon 1884), v originále „le Meeting“; česky Schůzka. ↩