Úterý 1. července 1884

Zase to ohavné Sèvres!
Ale vracím se brzy – v pět hodin. Je to takřka hotové.
Chtěla jsem jít navštívit Julese, ale Dina nešla, předstírá, že mu příliš pocty prokazuji. [Začerněná slova: A pak řekla, že má paní] Mackayovou – na to jsem myslela i tak, a proto jsem zůstala doma. Vskutku proč? Ale pohleďme – co nám ta dáma může udělat? Nic – a přece mi velmi vadí.
Ale maminka jde sama a vrací se okouzlená. Seznámila se s matkou a dokonce se políbily při výměně komplimentů o svých dětech. A Jules byl tak hodný hoch, že mu zítra pošleme vývar a kotlety.
To je kuchyně!
Ale jsem smrtelně smutná a jde mi vše špatně.
Byl by třeba nějaký mocný rozptyl… A já, která nevěřím v Boha, počítám s tímto Bohem, aby mi ho poslal…
Po dnech strašné bídy se mi vždy přihodilo něco, co mě znovu přivázalo k životu.
Bože můj, proč mi dovolujete uvažovat – tolik bych chtěla věřit bez podmínek…
Věřím nebo nevěřím, ale… Když uvažuji, nemohu věřit. Ale v chvílích bídy nebo radosti, v samém nitru, první myšlenka patří tomu Bohu, který je ke mně tak tvrdý.
Maminka mi přinesla štítek z obrazu vráceného z výstavy – tradiční: Hors concours. Ještě jedna relikvie; již mám pero, kterým Bastien kreslil.
242
Gloriae Cupiditas
depuis le mercredi 2 juillet 1884 jusqu'au [jeudi 11 septembre 1884] 30, rue Ampère, Paris