Pátek 2. května 1884

Včera večer, celá ponořena do pochmurných myšlenek, šla jsem přece k paní Hochonové přijmout komplimenty za svůj obraz. Černé šaty, sametový živůtek s výstřihem, kousek černého tylu přes ramena a fialky. Hrálo se trochu muziky, Massenet přece zahrál a zazpíval. Pak milý, stále okouzlený a okouzlující Carolus zpíval. Bez něj bych se byla hrozně nudila. Byli tam Fleuryovi, Madeleine Lemairová, Franceschiovi, Canrobertovi a sám maršál mě doprovodil k bufetu.
Pak malíři: Munkácsy s manželkou, Hébert atd. atd.
Opravdu je třeba vycházet – ten ubohý malý večírek mi udělal dobře.
Protože prší, jdu k Julianovi. Říká, že by za medaili nedal obě ruce do ohně, ale půldruhé by dal. A že by mi to neříkal, kdyby to nebylo skoro jisté. A že jsem to já, kdo září v atelierech. Jen v atelierech – to stačí jen na začátek.
Říká se, že Bastien je odsouzen.
Dobrý večer s Julianem a Tonym. Tony mi říká, že vzal otce před můj obraz, aniž mu řekl, čí to je, a otec ho shledal velmi dobrým, velmi dobrým. Skutečně.
Julian mi konečně projevuje cosi, co se podobá ne úctě, ale…
Nakonec nastane pošetilost, o níž vám chci povyprávět. Dina a já jsme stejně vysoké, ale ona vypadá vyšší, a protože o tom mluvím už poněkolikáté, měříme se dnes večer. Já si poctivě zouji pantofle, ona jen předstírá, a když se jdu přesvědčit [Škrtnuto: nebyla v dobré víře] vidím, že podvádí. Řeknu jí to a ona naprosto vážně tvrdí, že ne. Lež, i kvůli maličkostem, mě vždy popouzí. Zkrátka to obrátí tak, že já vypadám jako rozmazlená mladší sestřička posedlá snahou zdát se velká, a ona jako roztomilá hodná dívka, jež podvádí, aby mi udělala radost, a zmenšuje se z pouhé zdvořilosti.
Budete mě považovat za hloupou, jak chcete, ale plakala jsem z toho. Čím víc jsem chtěla dokázat svou pravdu, tím směšněji jsem vypadala, neboť jsem vypadala, že mi na tom rozdílu výšky záleží – a ona mi ho přiznávala s grácií. To mě rozčililo. Ta špatná víra!
Ach! Za takové lidi by člověk zabíjel. Ostatně je velmi hodná a s radostí pečuje o nemocné v domě… A postí se a chodí do kostela a věří v zázračné obrazy. Takové povahy se mi hnusí.