Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 27. dubna 1884

Rosalie mi včera přinesla z poste restante dopis od Guye de Maupassanta. Pátý a nejlepší. Tedy nejsme si už zlí?
A pak uveřejnil v „Le Gaulois" půvabnou kroniku – cítím, že mé rozhořčení povoluje… Je to velmi zábavné.
Ten člověk, jejž neznám, zaměstnává všechny mé myšlenky celých čtyřiadvacet hodin. Myslí na mě? Proč mi píše?
Pondělí 28. dubna 1884 Úterý 29. dubna 1884 Pozítří je Vernisáž, zítra hned za rozbřesku se podívám do „Le Figaro" a do „Le Gaulois". Co řeknou? Nic? Dobré? Zlé?
Jsem tím velmi dojata a zatím se zaměstnávám psaním odpovědi Maupassantovi.
To mi bere nesmírné množství času.
Ostatně ani nic jiného bych dělat nemohla, tak s hrůzou čekám na zítřek.
Literatura mě opravdu pohltila! Zmizněte, Dumasi, Zolo, vy všichni. Teď přicházím já. Ruka mě od psaní bolí. A z těch dopisů píšu povídku.
Ale „Le Figaro" a „Le Gaulois" budu otvírat s třesoucíma rukama. Neřeknou-li nic, je to katastrofa. A řeknou-li co, co to asi bude?
Při té myšlence se mi srdce zastavuje a pak bije jako šílené.