Středa 16. dubna 1884

Chodím každý den do Sèvres. Ten obraz mě uchvacuje! Jabloň je v květu, kolem dokola raší světle zelené listí a slunce si hraje s tou krásnou jarní zelení. [Škrtnuto: u paty stromu] v trávě fialky, žluté kvítky praskající jako malá slunéčka. Vzduch je vonný.
A ta dívka snící u paty stromu, „opojena a skleslá sladkou mdlobou", jak říká A. Theuriet. Podaří-li se dobře zachytit ten účinek mízy, jara, slunce – bude to krásné.
Čtvrtek 17. dubna 1884