Středa 12. března 1884

Středa 12. března 1884 Čtvrtek 13. března 1884 Nedovedete si představit to šílenství — myslím si, že portrét Claire bude hotov v sobotu ve čtyři hodiny. Maluji ho v zahradě, v životní velikosti po kolena. Je to velmi milé, ale...
Bastien-Lepage je lépe — dokonce vyšel ven. Teta tvrdí, že ho viděla nastupovat do kočáru, podepřeného dámou a Emilem. Říká „podepřeného", aby mě nepopudila tím, že sem nepřijde.
Ale jsem popuzena...
Koneckonců — co chcete — tak to je. Má jiné starosti, trampoty atd. Je to zcela přirozené. Zdali se já sama starám o X, Y, Z., kteří mi mohou být někdy i sympatičtí — a přesto bych za nimi nešla, kdybych byla nemocná nebo unavená.
Je to jedno. Proč? Proč, proč? To mě na tři hodiny činí nešťastnou. Le Gaulois o něm píše a o studiích, jež přivezl z Damvillers... a oznamuje jeho brzký odjezd do Alžíru, kde jde dokončit rekonvalescenci... Ten starý nemocný, ten tichý malý venkovan zamilovaný do frivolní ženštiny — a jaké ještě frivolní — té staré, důvěrné přítelkyně paní Cartwrightové!
Fuj! A vida ho — nemocný, ošklivý a scvrklý. A proč se tím zabývat. Bah. Najdu si jiný námět. Dobrou noc.
Tak tedy nemám žádný zájem o život?! A mám snad říkat jako Flaubert, že před sebou nevidím nic než řadu listů papíru k popisu — to jest pláten k pocákání?
Tak je tedy život naplněn jen prací? Ale je-li to někdy potěšení, je to mnohem častěji utrpení. Ale tedy?
Nic? Uvidí se — jestli neumřu.

Poznámky

Pozn. překl.: Damvillers — rodná ves Bastiena-Lepage v departementu Meuse, kam se pravidelně vracel malovat. Vzniklo tam i několik jeho nejslavnějších děl, mezi nimi Johanka z Arku (1879) a Senoseč (1877).
Pozn. překl.: Gustave Flaubert (1821–1880) byl proslulý naprostou oddaností psaní jakožto poslání, jež pokládal za jediný hodnotný cíl sám o sobě. Marie tu jeho spisovatelské povolání žertovně převádí do malířského protějšku.