Sobota 1. března 1884

Sobota 1. března 1884 Portrét postupuje pomalu — hlava byla přemalována dvakrát... Je to proto, že mě nejprve vyrušili, a potom... Možná si myslíte, že Jules [Začerněné slovo: v mé] práci. Omyl. Na jeho lehkovážnosti myslím jen při večeři — a i to je silně promíseno malováním.
Ostatně včera jsem snila o tom, jak by se ta hlava měla malovat — a během dne jsem udělala, co jsem viděla ve snu — a sen má pravdu... Jenže to je ještě třeba předělat...
Dnes je vernisáž výstavy Unie malířek a sochařek.
Paní Berteauxová přišla nedávno žádat ode mne obrazy — a dala jsem krajinu (alej na Île de la Grande Jatte za mlhavého počasí, suché listí a mokrá země). Dininy portréty v pastelu a Jacquesův v oleji.
A tři hlavy v jediném rámu: miminko, jež se usmívá, dívčinka, jež se směje, a Armandine, jež se rozchechce. Breslauové nejsou špatné, ale nic výjimečného.
Jsem umístěna velmi dobře — ale ne na liště; lišta je velmi nízko a moje plátna, ačkoli nad malými obrazy, jsou diváku přímo pod nosem — dobře umístěna celkově, ale ne na liště.
Je to nedostatek úcty a výsledek jejich malých intrik — ta skupinka starých žen, asi patnáct, jež to založily. Jsem rozhodnutá být plná... důstojnosti [Začerněná slova: ztratit] dobré vůle těchto dam — naprosto se tím nezabývajíc — právě jsem adresovala tento poněkud auvergnský dopis prezidentce Berteauxové.
Vážená paní, jak víte, měla jsem na posledním Salonu tři obrazy, z nichž jeden pastel. Dvě z těchto tří věcí byly umístěny na liště. Kromě toho jsem byla odměněna porotou. Zdálo se mi tedy, že jsem mohla doufat ve větší ohled na Vaší výstavě, na níž jsem zaslala plátna, jež umělci — možná příliš shovívaví, ale velmi vážní a velmi poctiví — shledali dobrými.
Člověk je vždy směšný, je-li pyšný — přesto skromnost nesmí vylučovat důstojnost, a způsob, jímž jsem umístěna, mě překvapuje — přiznávám — nevědoucí, jaká jsem, o malých kombinacích soukromých výstav.
Ostatně jsem téměř jista, že je to výsledek omylu — v případě, že bych se mýlila, zbývalo by mi bolestné přesvědčení, že mé skromné zásluhy mi nedovolí napříště figurovat uprostřed tolika děl, jejichž velkou hodnotu plně chápu.
Ráčte přijmout, atd. atd.
Jsem spravedlivá — a stejně jako se mi Jacquesův portrét nelíbí, mé ostatní příspěvky by měly být umístěny s velkými poctami — neboť kromě Breslauové, mne, Feurgardové a krajinářky jménem Kellenová — vše ostatní jsou hrůzy, nebo téměř.
Koneckonců.
Dnes večer italská opera — Hérodiada.
Dina, já, teta — a jako mužové: Alexis, Bagnitský, Zuccarini, Morgan, Pavon, Missak atd.

Poznámky

Pozn. překl.: Union des femmes peintres et sculpteurs — ženská umělecká organizace založená 1881, první svého druhu ve Francii.
Pozn. překl.: Île de la Grande Jatte — ostrov na Seině poblíž Paříže, později proslavený Seuratovým obrazem Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte (1886).
Pozn. překl.: „Cimaise" — výstavní lišta ve výši očí, nejprestižnější umístění na výstavách.
Pozn. překl.: „Auvergnský" — přímý, nezdvořile přímočarý dopis; Auvergnané byli stereotypně považováni za tvrdohlavé a přímé.