Pátek 29. února 1884

Pátek 29. února 1884 Vskutku hubnu! Do háje. Ale učesala jsem se jako Mackay na pastelu, který z ní udělal Jules.
Odjede do Alžíru s matkou. To je dojemné. Na velbloudu... Neboť věřím, že ho Mackayová opustila.
Ale koneckonců... zapisuji své dojmy — nic víc.
Co chcete — nemohu zůstat osm dní, aniž bych měla na koho myslet, a když si chvílemi — jen velmi krátkými chvílemi — představuji, že jsem zamilována, je to radost.
Ach, kdybych se mu jen líbila tolik, jako se líbím architektovi! Ten důstojný stavitel domů mě snad nemiluje — ale kdybych chtěla... Koneckonců — stačilo by mi to... Bylo by dost na to, aby žena, dávajíc trochu povzbuzení, z toho udělala něco nádherného... Ale krásné dítě — co děláte v malování? Ale, ó nízká lůzo obdivující můj styl — maluju Dinu; jenže protože se bojím nic říct... Koneckonců to jsou obrovské emoce — je člověk, když dospěl, pořád tak nešťastný a tak pohnutý před přírodou? Naivní velká umělkyně — chceš, aby ti říkali, že bez těchto muk jsi pouhá řemeslnice... Dobrá.
Nu, Bože můj — je možné, že se mýlím, a koneckonců... Člověk vypadá tak hloupě a směšně, když se mýlí — a čím méně má osoba na váhu, tím hloupěji vypadá — dobře; ale přece mi připadá, že jsem si povšimla, že zejména před nějakou dobou byl architekt do mě zamilován. Nu a copak to není věc absurdní, zbytečná a krutá — a nebylo by bývalo lépe, kdyby to byl jeho bratr? Vzala bych si Saint-Amanda okamžitě. Ale opravdu! Kdežto je-li pravda, že ten chudák mě nachází hezkou — to ho musí hodně obtěžovat.
Maminka a teta ho přijímají okouzlujícím způsobem — věří totiž, že mě oceňuje podle skutečné hodnoty.
Stačí, aby jim někdo řekl, že mě někdo nachází okouzlující — a ony ho zbožňují.
Já bych chtěla vidět paní Cartwrightovou... Je otravné, že je tak málo slušná... A Mackayová... Je to divné — nikdy jsem nebyla žárlivá, leda na Audiffreta tehdy — a ještě ta velká slova, jichž jsem užívala, ta pocházela z románů...
Naopak — mám sympatie k dámě svého objektu... Podívejme se — kdy tedy budu zamilována?
Kdybych odjela do Alžíru!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „Nom d'un chien" (doslova: jméno psa) — mírná eufemistická kletba, jež zjemňuje „nom de Dieu".